Pocit viny

Tak teď opravdu nevím, zda jsem pointu pochopil, nebo ne! Každopádně knižní předloha má velmi dobré téma a zjevně nebude špatná, když si vysloužila filmovou adaptaci. Jenže film je nudný a dlouhý a to má 90 minut. Kamerové hrátky se spomalenými záběry, makrozáběry a podvoními scénami jsou hezké, hudba příjemně atmosférická. Jenže film postrádá jakoukoli gradaci a silnější emoce (pomineme-li pro mě nejasnou pointu,ale třeba je to moje chyba:-) Uma i Evan nejsou špatné, ale žádné výkony roku nečekejte a Vadim podle mne spíš rád opisuje, než by byl kreativní. Psychologické drama se zajímavým základem, ale bez šťávy a nápadu (navíc ta pointa), které si hraje na víc než je... 40% (19.06.2009)

Po většinu času se jedná o celkem obstojnou výčitkárnu a variaci na šílené střelce se Sophiinou volbou. Uma Thurman a Evan Rachel Wood hrají dobře, přepínání v čase taky funguje a děj docela svižně ubíhá, takže v mých očích měl film našlápnuto na solidní čísla. Jenže to by tu nesměl být konec, který Perelman totálně podělal, vytvořil mi v hlavě zmatek a film mi znechutil, takže jsem ani neměl zájem zjišťovat, jak to tedy jako bylo. Velká škoda. 50% (28.04.2015)

Rodinné thrillery, nebo jak to nazvat, když americkou rodinu ohrožuje něco či někdo zvenčí, jsou v USA populární. Tento se k nim řadí rovněž. Uma Thruman zde hraje ženu, která má trauma ze střední školy. Nějaký mladík postřílel většinu žáků, profesorů i její přítelkyni, a ona se cítí vinna, že se jí mladík se svým úmyslem den předtím svěřil, ale ona mu nevěřila. Ve svém současném životě s manželem a dcerkou se ke svým studentským létům stále vrací a my ve flashbacích vidíme další nové okolnosti, o nichž jsme netušili a jež nám dávají zcela nový pohled na v úvodu ukázaný hrůzný čin. A také na dívčino tehdejší rozhodnutí, jež se s ní vleče celý život - a když se objeví stín minulosti, bude se muset rozhodnout znovu... Příběh je v určité chvíli hodně jasný, střídání dvou časových rovin jen narušuje schopnost vnímat jej vcelku. A i přes krátkou stopáž neříká nakonec nic nového, navíc by mohl být spíše středometrážním televizním filmem a vyšel by z hodnocení o hodně lépe. Navíc nechápu, že by kluk, co se zcvokne a postřílí celou školu, diskutoval se dvěma holkami v koupelně o dialektice. (04.12.2008)

Hmm.. Já si myslím, že to je tím, že přestala hulit.. Vystřízlivěla, zjistila, že je v hajzlu a hned vzápětí na tom hajzlu skončila. Proto tedy doporučuju nepřestávat a hulit dál! Ba ne, kecám. Tady se to vykloubilo mnohem dřív a to hned u názvu. Kdo by asi tak přeložil "The Life Before Her Eyes" do českého "Pocit viny"??? Poklona všem ynglišmenům, já švidrám sklivcem po ájině teprve čtyři týdny.. (21.10.2014)

Malebné záběry, pozvolně plynoucí obrazy, zajímavé téma, ale divák neustále v očekávání. Kyjevský rodák Vadim Perelman nevynáší soudy nad jednáním svých postav, nikam nespěchá, ale jakmile se kolečka osudu náležitě rozhýbají, divákova pozornost zintenzivní. Pocity viny, nejistota, svědomí, odpovědnost.. tak právě to dennodenně prožívá profesorka Diana McFee, která před lety při krvavém masakru na střední škole stála tváří v tvář smrti. Stejně jako hrdinka Perelmanova předešlého snímku (ceněné komorní drama Dům z mlhy a písku) se i ona ocitla v těžké životní situaci. A i ona se pohupuje na rozladěné struně deformovaných lidských vztahů a nepevné základy ji provázejí prakticky celý život. Jenže jsme ve vodách psychologického dramatu a moc, moc mi tu chyběl hlubší emoční náboj. Stejně jako silnější herecké výkony většiny zúčastněných (Umě, přiznejme si, sluší ráznější role). Jako kdyby do projektu neustále někdo shora zasahoval a neponechal režisérovi volnou ruku. Nesporně naopak potěší devítinásobný držitel oscarové nominace, skladatel James Horner a na duši náležitě pohladí i stále zajímavější kamera polské školy Pawla Edelmana (nasnímal hudebního Raye nebo Polanského Pianistu). The Life Before Her Eyes své kouzlo bezpochyby má, jen si cestu napovrch dere překvapivě těžce!! *** a krapet navíc.. (15.09.2008)