Pocit viny

Tohle mi doporučil kámoš, kterej tím byl naprosto unešenej. Za jeho jinak vytříbenej vkus ho ale tentokrát asi zabiju. Bralo mě to asi jako informace, že zemřel Patrick Swayze. V americkejch filmech se probírají snad už jenom dvě témata: terorismus a střelba na školách nebo já už fakt jako nevim... Mladá a stará Diana - obě úplně odlišný typy, tak jak můžou hrát stejnou postavu? Zajímavý bylo, že Eva Amurri (postava křesťanské kámošky) mi přišla víc sexy, než Evan Rachel Wood (trošku dávačka, o níž se předpokládalo, že její role je sexy). Zvrat děje na konci mi zvrátil málem taky moje vnitřnosti z těla ven a pokožku dovnitř, protože taková to byla e-e. Chválím jenom některé poetické záběry, který to ale nemůžou zachránit. (20.09.2009)

V mojich očiach sa tento film proste hral na niečo viac a nemal na to. Príbeh je až na pár momentov nudný až otravný a vyústenie akokoľvek chcelo byť prekvapujúce jednoducho nebolo. Naviac “flashbacky“ sú dávkované veľmi pomaly a segmenty z nich sa ešte opakujú(film ako stvorený pre pacientov trpiacich výpadkami krátkodobej pamäte...). Čakal som viac. (11.10.2008)

Ve vší skromnosti v podstatě spokojenost, i když Perelmanova prvotina se mi líbila více. Film jsem pochopil asi až za 5 minut od skončení a to podle originálního názvu a i tak si myslím, že moje pochopení je pouze moje domněnka. Opět důkaz, jak tragicky distributoři film přeložili, protože podle českého názvu předpokládám, že možná jeden z nich viděl maximálně trailer. Na jednu stranu citlivé, zamyšlené, krásna Uma - na druhé straně režisér nešetří naprosto hloupými motivy, nevyrovnané, mohlo to být i lepší Vadime! (09.02.2010)

Perelman si hraje s barvičkami a sebevědomě postává lehce za hranicí kýče, ale švih svému filmu nepropůjčí ani na minutu. Pocit viny je i přes krátkou stopáž neskutečně protahovanou sbírkou nepříliš záživných událostí, kterou když prokouknete před konečným vyústěním, nezaryje se vám pod kůži ani co by se za nehet vešlo. (29.03.2009)

Jestli někomu stačí dvě krásné děvy (ne, nevypadlo mi písmenko), uhlazená kamera a snaha o vyvolání pocitu viny, pak je to asi vynikající film. Pokud byste však rádi viděli nějaké rozumné rozuzlení, či logickou pointu, která by tomu všemu dávala hlubší smysl, budete zklamaní. S Umou a Evčou bych si dal rande kdykoli a kdekoli, ale až zatoužím po pocitu viny, pustím si pro příště záznam ze schůze poslanecké sněmovny. I když ta také nikdy nedojde rozumného rozuzlení, o logické pointě už vůbec nemluvě... (28.03.2012)