Na návštěvě u Spejbla a Hurvínka

Černobílá klasika,kterou v té době miovali snad všechny děti(mě nevyjímaje) a jeden z nejlepších večerníčků vůbec.Skvěle napsané(typický a klasický český humor opět vítězí),skvěle namluvené a neuvěřitelně zábavné.Takhle má vypadat loutková groteska pro celou rodinu.Je to opravdu jedna velká loutková nádhera a jasných 100%. (04.05.2011)

První večerníčkovský seriál loutkové dvojice S+H, velmi vydařené především díky perfektní interpretaci Miloše Kirschnera. I když je fakt, že oproti o dva roky pozdějšímu seriálu Znovu u Spejbla a Hurvínka jsou zde jednotlivé díly o něco méně vtipné, přece jenom je tu znát absence scénáře Kirschnera nebo Gryma, jenž se podílel na scénářích nejslavnějších LP desek S+H, jako např. Hurvínkova strašidýlka nebo Hurvínek a lupiči. Přesto se ale pořád jedná o vysoce nadprůměrné dílo. Některé epizody jsou předělávkou původně rozhlasových scének vydaných na LP, jako např. Žerykovi k narozeninám, Spejblovi k narozeninám, Vysvědčení nebo Udobření, což ale vůbec nevadí, ve verzi převedené na plátno byly dialogy na mnoha místech pozměněny. Za nejvtipnější díl považuji Hurvínek zas jednou šaškuje, pohodovou sváteční atmosféru navozuje díl Příliš Štědrý večer. Trochu je škoda, že tento seriál nebyl natočen barevně, i tak ale dávám lepší 4 * a 85%. (30.12.2017)

Znám od lipových loutek Spejbla a Hurvínka lepší příběhy než přinesla tahle série. Zvláště ty na starých gramofonových deskách byly velmi dobré, ale tady je to spíše dobré na rozjezd před sérií o dva roky mladší a mnohem známější Znovu u Spejbla a Hurvínka. Tam dostaly večerníčkovské příběhy teprve punc vyjímečnosti a byly barevné narozdíl od těchto nebarevných příběhů na kterých je stáří až nepříjemně znát a to hlavně po stránce kvality či spíše nekvality obrazu. Bavil jsem se na 60% (17.06.2012)

Díky dětem, které dostaly dřevěné loutky, u nás v rodině zažívá Hurvínek se Spejblem renesanci. :-) Hrají si s nimi, poslouchají jejich namluvené pohádky, byly na divadle a občas jsme se mrkli společně na večerníček. Díval jsem se i jako malý. Nebyl to sice můj úplně nejoblíbenější večerníček, ale bavilo mě to. Ideální kombinace loutek, vtipu a výborného hlasu Miloše Kirschnera stvořila tohle nesmrtelné dílo. Pokud něco vydrží desítky let, baví to děti i dospělé a taky to baví několik generací po sobě, nelze dát nízké hodnocení. Viděl jsem asi více různých řad a sérií, nicméně nechám hodnocení všech dohromady u téhle série z roku 1972. (06.04.2024)

Návrat archaických forem IV: V tomto seriálu se vlivem jeho stáří (rozuměj stáří loutek a celé dvojky) splétá staré s novým a nelze ho proto zpětně asociovat s vlastní minulostí, neb minulost ústřední dvojice tu minulost osobní přebíjí. Koncepce rodiny, která funguje i přes absenci matky, je pro mě nepochopitelná, rozbíjí tradiční model a nahrazuje klasický model matka-otec-děti zesíleným vztahem otec-děcko, potažmo dokonce otec-syn v prostředí prvorepublikové chudoby. Taťuldy a jeho utrápené lysé hlavy mi bylo vždycky neskonale líto. (18.01.2010)