Zelená míľa

Tom Hanks zdomácněl v povědomí asi nejen české veřejnosti jako dokonalý ztělesnitel neschematických mužských postav, které se jen nanejvýš nesnadno smiřují s okolní skutečností. Důvody k tomu jsou rozmanité. Jejich společným jmenovatelem bývá mravní étos, snaha žít v souladu se svým svědomím i nejbližším okolím, nevzdorovat větrným mlýnům, ale také neuhýbat před ovlivnitelným a přemožitelným zlem. Prostředí amerických třicátých let ve filmu časově dešifruje vlastně film s mladým Astairem, jinak jakoby bylo statické, nezařaditelné. Záběrem, který až okatě postrádá křečovitou akčnost, i způsobem rozvíjení příběhu MÍLE připomíná ruskou kinematografii (VÁLKA A MÍR). Méně už vlastním obsahem, který ve vypjatých scénách nabývá až duchařského ovzduší INDIANA JONESE nebo ještě problematičtějších MUMIÍ. To však v důkladné kresbě bloku smrti, "poslední míle", hraje nakonec podřadnou úlohu, protože vlastní důraz je položen na vztahovou vazbu mezi Paulem Edgecombem a Johnem Coffeyem, robustním obrem, navíc černé pleti, což v é době byl i na Severu stále tak trochu problém, byť již s notně obroušeným ostřím. Etičnost a slušnost v prostředí, spojovaném s výkonem trestu smrti, mohou dnes působit odtažitě a děsivě. V režijním výkladu - a řekl bych, že i ve vlastním námětu - jde od počátku o příběh o základních hodnotách lidství, humanismu i jejich až černobíle podaného opaku; o příběh vzájemných přechodů mezi bílou a černou, mezi slušností, hrubostí a zločinností, ale také slušností, dobrotou srdce, obětavostí; vlastně příběh o tom, zda je možné hledat i nalézat jasně vymezitelné meze jejich vzájemného působení. Lze-li v této situaci mluvit o závěru, pak nemůžeme minout konstataci, mluvící o tom, že čestnost založená na konvenci, byť musí být respektována, ulpívá na povrchu právě proto, že s farizejskou konvencí splývá do jednoho obtížně rozhraničitelného celku. Víc než myšlenka nás přitom u MÍLE poutá velkolepý veletok děje a myšlenky, na níž je založen. ZELENÁ MÍLE prokazuje hloubku, vroucnost i transcedenční potenciál myšlenkového světa americké střední vrstvy. Není to málo; v každém případě je to podstatně víc, než bychom od filmu s tímto záběrem čekali nebo čekat mohli. (15.05.2009)

Těžko napsat k Zelené míli něco, co tady ještě nepadlo, ale to ani není mým cílem. Spíš bych se chtěla zamyslet nad tím, že před asi 15 lety, kdy jsem film viděla poprvé, mě hodně dojal, považovala jsem ho tehdy za jeden z nejsilnějších zážitků, a to jsem ho viděla v dabingu na malé televizi. Když jsem si ho po letech pustila znovu, už jsem viděla určitou křeč, kýč a kalkul. Duncan se svým věčně zkřiveným obličejem, sentimentální linka s myší a kostrbatě podané pokání, které je za něco, co si odsouzený přál a čemu se postava Hankse ani nesnažila zabránit. První třetina je až příliš rozvolněná, ale i přes vše zmíněné jde o zdařilé drama, které oživují zejména prvky fantastiky. Otázkou zůstává, co na něj řeknu za dalších 10 let… (06.10.2019)

Jak se říká, kdo umí - umí. Frank Darabont toho moc nenatočil, ale v jeho filmografii se skví hned dvě perly nejvyššího kalibtru. A Zelená míle je jednou z nich. Stejně jako ta druhá perla (Vykoupení z věznice Shawshank) i tahle vznikla na základě knižní předlohy Stephena Kinga, známého spíše jako tvůrce hororů (mj. Záření, To). Herecké výkony v Zelené míli je celkem zbytečné rozsáhle popisovat, ale nedá mi to. Tom Hanks je jako vždy kladný, spravedlivý a lidský. David Morse je na své možnosti nezvykle výrazný. Michael Clarke Duncan je obrovitý a málomluvný. Michael Jeter je kouzelným způsobem vyšinutý milovník myší. Sam Rockwell je působivě psychopatický provokatér. A tak bych mohl pokračovat dále. Ale nemá to smysl, nejlepší obrázek si každý udělá, když se na tenhle skvělý film podívá. (13.08.2002)

Čau, náčelníku, napiš nám z pekla, jestli je tam dost horko...... U mňa najlepší film z prostredia väznice, najlepší film podľa Kingovej knihy a jeden z najlepších filmov čo som kedy videl. Má to tri hodiny, veľmi pomalé tempo, ale je to tak zaujímavo natočené, že film nenudí ani chvíľu. Veľmi emotívne dielo s perfektnými hercami a veľkým srdcom. Vždy mi na konci tečú slzy. (14.09.2011)

Jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků vůbec. Film, který mě vždy totálně vyčerpá. Po skončení filmu jsem nebyla schopna slova. Zelená míle rozhodně není film, na který se člověk může dívat často, protože ho dokáže odrovnat. Frank Darabont po mistrovském "Vykoupení z věznice Shawshank" natočil další mistrovské dílo. Vynikající výkon Toma Hankse myslím nemá ani cenu zmiňovat, ale to co tady předvádí Michael Clarke Duncan, je neuvěřitelné. Ještě snad žádný herec mě tak nedokázal jediným svým pohledem dohnat k slzám, a že takových pohledů tady měl. Rozhovor v cele, kdy se Paul přijde zeptat Johna, co by si přál a následná scéna v kině je pro mě vždy těžce zvladatelná část, tady si vždy musím připomenout, že jde pouze o film. Zelená míle je další skvost kinematografie. Film, na který nikdy nezapomenu. (01.06.2011)