Zelená míľa

Paul Edgecomb potkává Johna Coffeyho a já netuším, že mě čeká nejbolestnější film, co jsem kdy viděl. Neskutečná síla po celou stopáž a vygradované finále, na které jsem užasle zíral a nemohl popadnout dech. Není moc filmů, které mě víc dojaly a zároveň si nejsem jistý, jestli bych psychicky ustál druhé zhlédnutí. Co herec, to životní výkon a další geniální film Franka Darabonta, který překonává dokonce i emocionálně gradující Kingovu předlohu. (27.05.2006)

Tom Hanks zdomácněl v povědomí asi nejen české veřejnosti jako dokonalý ztělesnitel neschematických mužských postav, které se jen nanejvýš nesnadno smiřují s okolní skutečností. Důvody k tomu jsou rozmanité. Jejich společným jmenovatelem bývá mravní étos, snaha žít v souladu se svým svědomím i nejbližším okolím, nevzdorovat větrným mlýnům, ale také neuhýbat před ovlivnitelným a přemožitelným zlem. Prostředí amerických třicátých let ve filmu časově dešifruje vlastně film s mladým Astairem, jinak jakoby bylo statické, nezařaditelné. Záběrem, který až okatě postrádá křečovitou akčnost, i způsobem rozvíjení příběhu MÍLE připomíná ruskou kinematografii (VÁLKA A MÍR). Méně už vlastním obsahem, který ve vypjatých scénách nabývá až duchařského ovzduší INDIANA JONESE nebo ještě problematičtějších MUMIÍ. To však v důkladné kresbě bloku smrti, "poslední míle", hraje nakonec podřadnou úlohu, protože vlastní důraz je položen na vztahovou vazbu mezi Paulem Edgecombem a Johnem Coffeyem, robustním obrem, navíc černé pleti, což v é době byl i na Severu stále tak trochu problém, byť již s notně obroušeným ostřím. Etičnost a slušnost v prostředí, spojovaném s výkonem trestu smrti, mohou dnes působit odtažitě a děsivě. V režijním výkladu - a řekl bych, že i ve vlastním námětu - jde od počátku o příběh o základních hodnotách lidství, humanismu i jejich až černobíle podaného opaku; o příběh vzájemných přechodů mezi bílou a černou, mezi slušností, hrubostí a zločinností, ale také slušností, dobrotou srdce, obětavostí; vlastně příběh o tom, zda je možné hledat i nalézat jasně vymezitelné meze jejich vzájemného působení. Lze-li v této situaci mluvit o závěru, pak nemůžeme minout konstataci, mluvící o tom, že čestnost založená na konvenci, byť musí být respektována, ulpívá na povrchu právě proto, že s farizejskou konvencí splývá do jednoho obtížně rozhraničitelného celku. Víc než myšlenka nás přitom u MÍLE poutá velkolepý veletok děje a myšlenky, na níž je založen. ZELENÁ MÍLE prokazuje hloubku, vroucnost i transcedenční potenciál myšlenkového světa americké střední vrstvy. Není to málo; v každém případě je to podstatně víc, než bychom od filmu s tímto záběrem čekali nebo čekat mohli. (15.05.2009)

Další a další minuty rozplétají atmosférické a hluboce lidské dílo, které skrývá kus filmařiny. Zelená míle nikam nespěchá, přepečlivě buduje atmosféru, seznamuje nás s postavami. Hodina je pryč, my jsme se zahřáli a vlastně nás všechno podstatné teprve čeká. Ale to vůbec nevadí. I tak je právě víc než tříhodinová délka tím největším problémem snímku. Když jsme ovšem v tak vybrané společnosti (kameraman Tattersall, skladatel Thomas Newman, herci Hanks, Duncan, Morse, Cromwell, Sinise, Jeter, Rockwell, Pepper a nad nimi mistr Darabont), tolik to nevadí. (07.12.2005)

Řeknu to na plnou hubu. Z žádnýho filmu se mi nechtělo zvracet a brečet dohromady (když opomenu Děsnej doják, tam měl ale brekot úplně jinej význam). Když posadili jednoho z vězňů na elektrický křeslo a ta svině dozorcká mu nedala na hlavu mokrou houbu, udělalo se hodně špatně. M.C. Duncana mi ale bylo nehorázně líto. V tu chvíli jsem byl rád, že sem v místnosti sám. Takhle klít a křičet scestně na televizi: Vždyť on to neuděla!!" se mi už dlouho nestalo. (29.12.2006)

Opravdu precizní, vybroušené dílo, na kterém nenacházím chybu. Zajímavé je, jak věrně se Darabont drží Kingovy knihy, a vyvrací tak fámy o tom, že věrnost předloze bývá na škodu. Ve zdejších komentářích bylo napsáno mnoho, takže já mám jenom jednu poznámku. Všichni, kterým se zdá tento film silný a působivý, vězte, že kniha je o třídu působivější. To není výtka filmu, ale doporučení knihy... (13.06.2004)