Kaidan

Romantické hororové příběhy nejsou ve světové kinematografii nijak obvyklé. Výsadou vždy byli hlavně japonské kinematografie, která je natáčela převážně v období 50. - 60. let a tento snímek je vlastně takovou poctou tohoto žánru. Není samozřejmě od věci, že se jedná o příběh duchařský, na který byli japonští tvůrci vždy machři. Příběh, ať by se mohlo zdát, není čistě na hororu stavěný, byť tu takové scény jsou. Pojednává o skutečné lásce až za hrob a v tomto případě doslova. Snímek tedy vypráví milostný příběh obsahující nadpřirozené prvky. Závěrečná scéna snad ještě nikdy takto k vidění nebyla. Byť to režíroval Hideo Nakata, který stojí za snímky jako je Ring či Temná voda, o jeho typickém budování strachu nelze v tomto případě uvažovat, byť tu mnohé náznaky jsou. Příběh je velmi vážný a silný ve scénáři, ale vlivem místy až artového pojetí pro leckterého diváka bohužel nudný. Hideo Nakata se nejvíce vyžil ve vizuální stránce, kde si dal viditelně velmi záležet. Co scéna, to živí obraz. Ne, žádná brutalita a hektolitry krve jako v západních snímcích se nekoná. Tady jde o lásku, jen v nezvyklém kabátě. (15.02.2017)

Tenhle film si mohl v pohodě dojít pro 4 nebo 5 hvězd, jenže mistrovství kamery, výpravy, vhodně zvoleného obsazení podkopává scénář, který nedává vyniknout tomu o co zde, mělo jít asi především - atmosféra, pocity. Rozhodně to neměl být horror, spíše bych to viděl jako film zasazený do neurčité doby, místa, kde hlavní hrdina chce vzdorovat prokletí a nějak se mu to nedaří. Co se zde nedaří je vybudování nějaké souvislé atmosféry, přiblížení hlavních charakterů. Dlouhá stopáž by nevadila, pokud by děj byl lépe rozvržen. (07.02.2010)

Keď je prekliatie pridlhé. Úvodná pasáž, stojaca na počiatku zapovedanej lásky medzi potomkami dvoch mužov, ktorí sa dostali do smrtiaceho konfliktu, vtiahla do deja. Zaujalo i následné zobrazenie života predavača tabaku v Ede, dnešnom Tokiu. Prekliato sa zamiluje do staršej učiteľky spevu a tým sa začne zamotávať klbko jeho milostných tragédií. Vŕšenie karambolov postupuje zvláštne rozvoľneným spôsobom. V protiklade s pomalým plynutím tragických lások hlavného hrdinu sa záver sa snaží akciou a následným vypointovaním akoby dohnať spomalené minúty predchádzajúceho deja. Napriek tejto výhrade je celok zaujímavým nahliadnutím do sveta japonských kaidanov - strašidelných príbehov s tajuplnými znameniami, pripomínajúcimi zaniknuté deje a mŕtve osoby, ktoré prenášajú nevysporiadané dôsledky minulých činov do ďalších vzťahov a generácií. (01.09.2020)

Kaidan by si spíš než škatuli "duchařský horror" zasloužil nějaké velkohubější označení - něco jako "stará japonská legenda o lásce, nenávisti a prokletí". JE to totiž velkolepý film, který má blíž k Tygrovi a drakovi než k Ringu nebo Zmeškanému hovoru - baladická story s místy nádhernou kamerou a hudbou ve volném vyprávěcím tempu. Jeden z nejzajímavějších filmů, co jsem zatím letos viděl. (24.05.2008)

Mne to ako horror moc nepripadalo.Film sa mi síce hodne pačil,ale je to dosť hodne akési rozťahané.Ale trocha ducharčiny tam je.A aj romantiky.Film pripomína japonské ducharské príbehy a bájky.Je tam aj pár skutočne strašidelných momentov,ale nie moc.Myslím si že veľa divákom sa tento film nebude moc páčiť. (25.03.2009)