Kanon

„I SEN NAKONEC SKONČÍ. JAKO SNÍH TAJÍCÍ V JARNÍM SLUNCI. JAKO MLÁDÍ V LIDSKÝCH TVÁŘÍ. JAKO VZPOMÍNKY BLEDNOUCÍ VE VĚČNOSTI. MŮJ DLOUHÝ SEN SE CHÝLÍ KE KONCI….“ Tato série je remakem 12-ti dílného seriálu, který byl vytvořen podle stejnojmenné vizuální novely. Oproti původnímu seriálu je tento remake dvojnásobně delší a obsahuje většinu příběhu z původní hry. Hlavní hrdina Aizawa Yuichi přijíždí po sedmi letech do zasněženého města, kde jako malý trávil prázdniny u tety Akiko. Bohužel si ale z té doby nic nepamatuje, a tak postupem času pomocí své sestřenky Nayuki a nových kamarádek postupně odhaluje zapomenutou minulost... » Co se mi líbilo: 1) Dramatický děj. Jak u adaptacích novel od studia Key bývá zvykem, seriál nám zpočátku poskytne notnou porci komedie, kdy se Yuichi seznamuje se slečnami a během toho zažívá kopec srandy. Jenže nic netrvá věčně a postupem kapitol se dostaneme do dramatické části, kde nejedna slzička ukápne jak leckterému tvrďákovi, tak i romantické dušičce. 2) Děvčata. Nemá smysl skrývat, že jsem ty holky prostě žral. Tak třeba Nayuki, jejíž roztomilost vynikala spolu s její barvou hlasu. Je to slečna, která ujíždí na roztomilých zvířátkách a jahodách, kterou ráno z jen tak nevzbudíte. Byla mi sympatická především svojí povahou. Poslední věta se dá užít i ve spojitosti se Sayuri, která byla až nadměrně veselá, nicméně to k ní sedělo. Na její charakteristický smích nejde jen tak zapomenout. Příliš se toho o ní v seriálu nedovíme, ovšem to mě motivuje k přečtení visual novely. Nicméně největší motivací k četbě je tu její kamarádka Mai. Tajemné děvče, které není příliš populární především kvůli spojitosti s vandalstvím. Moc toho nenamluví a postrádá viditelnější emoce, až se zdá, že ji něco vnitřně trápí. V jejím příběhu mě především fascinovala dynamika děje, která se tu rozjede na plné obrátky a kolikrát jsem překvapením vyskočil z gauče. Za mě je to dospělá slečna, která s klidem strčí Ayu do kapsy. Ne, já proti Ayu nic nemám, nebijte mě! Jen mě lolitky prostě nelákají. 3) Kresba. Je znát, že se pod dílo podepsalo Kyoto Animation. Žádné zbytečné sexuální narážky, jen čistý příběh zaměřený na rozkošnost děvčat a bohatou animaci. Jedná se o další vývojový stupeň kresby z předchozího Airu, což je znát především podle kresby očí, která ale všem divákům nesedla. Já si na to musel chvíli zvykat, ale za mě můžu říct, že mi to ve výsledku vůbec nevadí. 4) Hudba. Možná si říkáte, proč je opening tak smutný. Vězte, že po načnutí druhé třetiny děje vám rychle dojde proč. Otvírák vystihuje skvěle celý seriál. Podkreslovací melodie perfektně sekundovaly probíhajícímu příběhu. Když došlo na vážnější děj, cítili jste ty hluboké emoce, které vás držely napnuté v očekávání, jak to celé dopadne. Za mě doporučuji melodie Kaze o Matta Hi a Šódžo no Ori, jež skvěle vystihují moje pocity. » Co jsem nemusel: Jak tu mám hledat zápory, když tu žádné nejsou… » Shrnutí: U tohoto seriálu mě fascinuje, že jsem si sledování natolik užíval, že jsem ho byl schopný shlédnout do konce týdne. Nepatřím totiž mezi no-lifery, co sledují anime od rána do večera. Ačkoliv jsem titul viděl již před čtyřmi lety (a sepsal nicneříkající komentář), i přesto na mě seriál znova dýchnul svojí jedinečnou atmosférou zimní romantiky mísící se s dramatem. Jsem Kanonu velice vděčný, protože jsem díky němu našel své žánrové zaměření. Pro všechny, kteří chtějí zažít anime plné emocí, vřele doporučuji. Známější Clannad tomuto příběhu nesahá ani po kotníky. Přečtena původní vizuální novela. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi (15.01.2016) (menej) (viac)

Kanon z přelomu let 2006 a 2007 je předělávkou stejnojmenného anime z roku 2002 (které jsem zatím neviděl), jehož předlohou byla stejnojmenná PC (DC, PS2, PSP) hra (již jsem nehrál). Důvod, proč jsem jako první zvolil remake, je prostý - ve své době (duben 2007) šlo o nejlépe hodnocené dokončené anime na AniDB (to už dlouho neplatí). Kanon byl nicméně ten případ, kdy ve mě vysoké hodnocení vyvolalo spíše lehkou skepsi (což je vždy lepší varianta), ale jak vypovídají hvězdičky, příjemně mě překvapil, poněvadž je skutečně skvělý. Z počátečních dílů jsem byl výrazně zmaten a mohl jsem s jistotou tvrdit „pouze“ to, že mě baví. Na AniDB slibované drama/romance se totiž vůbec nekoná, ba právě naopak - úvod je kamarádský (imho nikoli romantický) humorný seriál (označení „komedie“ se mi použít nechce) ze života. „Ze života“ mimo jiné značí, že využívaný styl humoru je přirozený (spočívá hlavně v tom, jak si Júiči ze slečen slovně střílí). To považuji za obrovskou výhodu, protože jde o jeden z aspektů, který zajišťuje, že přechody do vážnější a dramatičtější roviny nepůsobí násilně. Pokud se totiž o podobný přechod pokusí „klasická“ komedie, dopadá to většinou nevalně, jelikož kvůli nadsazeným komediálním pasážím nedovedu brát vážně ani ty vážnější, nedovedu se na ně naladit a působí na mě rušivě. Kanon tím díky své přirozenosti netrpí a přitom mu to vůbec neubírá na vtipnosti. Ona vážnější rovina se ke slovu více dostane odhadem kolem osmého dílu (neděje se tak však náhlým skokem, což je druhý aspekt, který zajišťuje, že přechod není násilný). Mám ovšem pocit, že v tu dobu se s ní tvůrci ještě trochu srovnávali, protože v částečně vrcholné 10. epizodě je několik scén, v nichž na můj vkus příliš tlačili na citovou pilu, zatímco ve zbytku seriálu se s absolutní většinou vypjatých momentů vypořádali skvěle. Mimochodem: velice dlouho jsem nechápal zařazení Kanonu mezi romantická anime, jelikož vztahy všech hlavních zúčastněných se jeví být veskrze přátelské, nicméně v poslední cca čtvrtině se ukáže, že je toto zařazení oprávněné. Několik vět k postavám. Nejde o nejkomplikovanější osobnosti, jaké kdy byly ve filmu k vidění, ale ani o jednorozměrné figurky. Zřejmě nejméně výrazný je Júiči (což vzhledem k tomu, že je Kanon původně eroge, není až tak překvapivé), ovšem ani on není nudný patron. Slečny jsou však osobitější a zajímavější - aby také ne, když kolem nich a odhalování jejich minulosti a přítomnosti se především seriál točí. Nepřekvapí, že jejich životní příběhy jsou spíše smutné a tedy přinesou několik velice působivých scén (třetí přání, zoo...). V některých také hraje výraznou roli nadpřirozeno, což kvituji s povděkem, anžto „civilní fantasy“ podobného ražení mám rád. Rovněž se mi zamlouvá, že autoři se slečnám věnovali i nepříběhově, takže každá má své oblíbené jídlo a některé i citoslovce, které s oblibou používají (mým favoritem je Sajurino „ahaha“:-)). Naštěstí tak činí střídmě, takže se mi žádné nezprotivilo (ač v již zmiňovaném 10. díle se jedno ocitlo na hraně snesitelnosti). Jedinou lehkou příběhovou výtku bych měl k závěru (resp. poslední epizodě), který bych si dokázal představit lepší (ve smyslu lépe sedící ke zbytku seriálu). Animaci nového Kanonu má na svědomí společnost Kyoto Animation, která stvořila rovněž Suzumija Haruhi no júucu. To je poznat na vzhledu i na kvalitě, která ja opravdu vysoká, ovšem takřka po všech stránkách se mi něco více líbila Haruhi (i jiná anime) - má detailnější pozadí, hezčí postavy (s menšíma očima) a lepší rozpohybování (mimika je ale srovnatelná, tedy skvělá). To zmiňuji jen jako vyjádření lehkého nesouhlasu s mandelbrotovým tvrzením, že: „Po animační stránce se jedná o to nejlepší, co může současná televizní produkce nabídnout.“ Na výsledném hodnocení se to nijak neprojevuje. Hudební doprovod je bezpochyby povedený, ovšem místy je snad až nadužívaný - u několika scén jsem měl pocit, že by se bez hudby obešly, případně by mohla být méně výrazná. To se mi u filmového díla stalo snad poprvé, zajímavé. Shrnutí: lehce nadpřirozené vtipné i dojemné anime s pár chybkami, které však celkový dojem ovlivňují jen minimálně. Jedno z nejlepších, jaké jsem viděl. Doplnění (srpen 2017): Po deseti letech jsem Kanon zhlédl podruhé. Některé příběhy mě neoslovily tolik jako dříve, nicméně děvčata jsou stále velice sympatická, seriál vtipný, zároveň působivý a mezi středoškolskými patřící k těm nejlepším (byť na druhé straně dovedu pochopit, čím může některé diváky odrazovat). Mimochodem, 10. epizodu, jež se mi poprvé příliš nelíbila, nyní vnímám docela pozitivně. Očividně jsem již otrlý divák. Ahaha~ 8/10 (08.04.2007) (menej) (viac)