Adolf Eichmann

Za každým rozhodnutím a činem vždy stojí konkrétní člověk, jimž hýbe nějaký konkrétní vnější nebo vnitřní popud, podnět, který si odůvodňuje. Skupinové rozhodnutí je podílovým souhrnem všech konkrétních popudů + vliv samotné skupiny jako samostatného nadorganismu. Totéž sděluje i film Konference ve Wannsee (2001). Hannah Arendtová použila pro podobná konání jedinců výstižný pojem "banalita zla", ačkoliv do něj vložila poněkud zavádějící význam. Banalita zla ve skutečnosti spočívá v tom, že v posledním důsledku lze vždy najít jeden hlavní konkrétní popud či podnět, který dovedl člověka k přijetí rozhodnutí, a tento popud je nanejvýše banální – strach, přání zavděčit se nebo si šplhnout, to jest touha po uznání, závist, pomsta, majetnictví, hloupost atp. V rozhodnutí ve prospěch banálního zla je vždy zastřen nebo rovnou popřen hlas svědomí. Podobná "banalita" důvodů platí i v případě dobra s tím rozdílem, že hlas svědomí a soucit mají možnost promluvit. (11.05.2012)

No asi to mělo hloubku... a rozměr... a přesah... a já nevím co všechno. Pro mě to byla "jen" hodina dějepisu kdo to byl ten Eichmann. V hlavě to měl sakra srovnané, to ano... ale abych se musel dívat hodinu 40 na to jak si v base povídá s nějakým maníkem (kterého komunita bůh ví proč za to nesnáší), to je trochu moc. Možní více flashbacků a konfrontace reality a jeho výkladu světa by pomohla k vícero než jen dvěma hvězdičkám. (18.08.2019)

Uvěřitelná rekonstrukce jednoho z nejdůležitějších procesu v historii, Adolf Eichman je perfektně zahranej Kretschmannem. Jako perličku vidím českou herečku Terezu Srbovou ( hrála v Sanitce modelku, co chodila s šéfem záchranky Dvořákem ) specialistku na nahé scény, čímž je v zahraničí obsazovaná do kdejakého filmu - ani tady svůj talent nezapře ( jedna hvězda navíc jako správný patriot ) (14.08.2014)

"Vůdce byl zrcadlo nastavené velkoněmecké říši. Milovali jsme ho, protože díky němu jsme mohli najednou všichni spatřit svoji velikost tak, jako nikdy předtím." Nebýt toho zatraceně divného konce, který akorát tak navodí atmosféru plnou nepochopení a odporu byla bych dala 4/5. Adolf Eichmann byl skutečně - jak sám řekl - jedním kolečkem v tom hrozivém soukolí, ale kolečkem, které šlapalo na plné obrátky a žádný z rozkazů nenechalo náhodě. Dostala mě scéna kdy si s židovskou "spřízněnou duší" jako předehru říkají čísla mrtvých židovských občanů...či když zastřelil mimino. Chápu proces s ním jako zadostiučinění, které bylo nevyhnutelné. Ve společnosti normálních lidí nemůže žít někdo, kdo povraždil a nebo nějak spolupracoval na vyvraždění tolika lidí - ani ve vězení jako takovém. Perfektní Troy Garity mi ukázal, že hrát umí. (02.02.2013)

Tváří v tvář vykonavateli zla. Dokonalý příklad chladnokrevné, mrazivé, lstivé a vychytrale prolhané podoby osobnosti. Člověka, který na povrch působí, že je tvrdý jako kámen. Vystupuje krutě, nepřístupně a neporazitelně, ale uvnitř je zbabělcem, slabochem a neuvěřitelně malým člověkem se svým vlastním strachem a nočními můrami. Při určitých záběrech kamery na Eichmanna, při pohledu na jeho šílenou a přitom tak klidnou tvář, na jeho nepřítomné oči za velkými brýlemi, mi připadal podobově srovnatelný s fotkami ruského kanibala, přezdívaného "The Rostov Ripper" Andreje Chikatila. Thomas Kretschmann musel být v minulém životě mužem pochodujícím v holínkách, oblečeným v uniformě a zvedajícím pravici. Jinak si nedovedu vysvětlit jeho časté, a tak strhující herecké ztvárnění pohlavárů Třetí říše. Troy Garity skvěle ztvárnil vyšetřovatele, jemuž při postupných návštěvách "šéfa" konečného řešení, zůstaly jen neuvěřitelně prázdné oči. Není možné, aby se člověk setkal s různými formami zla a jakési geniální šílenosti, aniž by tím nebyl jakkoli poznamenán. Je to snad jakási zvrácená fascinace smíšená s odporem, která přitahuje člověka ke zlu, jeho formám a nekonečné prázdnotě. Podobným příkladem byť snímky 8 mm, Mlčení jehňátek a Půlnoční vlak. Film mi svým specifickým barevným nádechem a celkovým zpracováním příběhu, připomínal podobně zaměřeného Vraha od Green River. "Ukázal nám naši velikost tak, jako nikdy předtím", "Setkal jsem se s ním během státní návštěvy Palestiny, ale nebyli jsme si blízcí, on obdivoval Hitlera, ne mně", "Ten člověk nás rozdělil, úplně ti vzal duši..." (21.12.2009)