Ant-Man

To, co mi nedali Strážci galaxie, až už jsem se bál, že se nedokážu naladit na stejnou notu jako fanoušci Marvelu, konečně přinesl Ant-Man. Rukopis Edgara Wrighta rozhodně zůstal i po jeho odchodu a přestože se v tom filmu většinou jen kecá, jde nepochybně o fajn kecání. Odlehčená atmosféra, hrdinové, kteří shazují všechno od sebe po samotný děj (ale překvapivě nikdy nuceně), po dlouhé době fungující jiskření mezi ústředním párem, to všechno pomáhá. Malé měřítko, kdy se epická finální bitka odehrává v dětském pokoji s mašinkou Tomášem v hlavní roli, nepůsobí ani trochu nepatřičně, naopak dodává Ant-Manovi na zajímavosti a osobitosti. Sice je to pořád produkt továrny Marvel, takže wow efekt už je dávno pryč a všechno už jsme na nějaké úrovni viděli, mezi letními blockbustery se ale rozhodně neztratí. I přes tu banální dějovou kostru, schopnost obléct se do kostýmu za čtyři vteřiny a střílení mravenců ruční pistolí z vrtulníku... ale logiku tu snad nikdo nepotřebuje... (15.07.2015)

Scotte, jsi připraven se vykoupit? - Samozřejmě. S tím, že jsem se někam vloupal a něco čórnul, je konec! Co po mně chcete? - Aby ses někam vloupal a něco čórnul! Je tady SKVĚLÝ ZMENŠUJÍCÍ SE MUŽ, verze z 21. století. Mám rád zfilmované komiksovky a Ant-Mana jsem si náramně užil i proto, že potenciál sympatického superhrdiny, je využit téměř na maximum (stejně jako ve výše zmiňovaném snímku od Jacka Arnolda, z roku 1957) a tak není nouze o nečekané kousky, které diriguje sám velký Michael Douglas. Výborná zábava, Marvel boduje. (10.11.2018)

A budete mi věřit, když Vám řeknu, že mi opravdu drahnu chvil trvalo, než jsem si na Ant-Mana zvyknul? Po nejprvá jsem si říkal, jak to do toho příběhu naskočilo rychle. Pak jsem si říkal, že je to vlastně jedna velká kravina, kde nebejt herců, asi bych u ní ani nevydržel. No a ke konci mě napadalo jenom to, že tvůrci evidentně museli bejt na LSD, protože těch nápadů, kolik ve filmu vymysleli, ne každej tvůrce dokáže do jednoho filmu narvat. Nakonec uznávám, že jsem touto Marvelovkou byl poměrně spokojený, protože tvůrci tím nápadem přišli s mnoho originálními kousky, které ze scén vytvořily nezapomenutelné zážitky. A kdyby i to někdo nakonec přešel, protože kolem těchto pocitů je hodně tenká hranice, tak věřím, že Evangeline Lilly s jejím tmavovlasým mikádem jen tak někoho nepřejde. Nejenom, že jsem jí nepoznal, ale také byla naprosto neuvěřitelně sexy. A tak to má být. (29.12.2015)

Muže-nec je moc příjemná, zábavná a hravá kokotinka s Daglesem na dortu, po které bych akorát pod trestem celoživotní frigidity plošně zakázal mikáda, protože i mrdna jako Evandželína v tom vypadá, jako by zrovna před chvíli přestala v jehlovkách lhostejně šlapat po koulích nějakému tlustému Němci. Jinak kromě kýčovitě slizké dcerušky naprosto bez výhrad a dokonce se jim podařilo udělat sympaťáka i z Pavlíka Hrubbého, jindy odpudivého matadora těch nejdebilnějších homomédií. Mrvel má prostě nejlepší kousky, když to sveřepé zachraňování světa nebere až tak moc vážně. Je to sice zpola vykradený, dnes již klasický Vnitřní vesmír, ale rád se podívám i na dvojku, ve které by ten Mikroajronmen mohl třeba s pár termity a Jonatánem čistit Kropáčkovi mandle od bacilů angíny. (04.08.2015)

Materiál nejméně uniformní marvelovky, kde na vás původní tvůrce pokukuje z každé druhé scény, v rukou rutinéra plnícího studiové zadání, které evidentně znamenalo šlápnout na plyn v rodinných hodnotách a zatáhnout ručku v miniaturním blbnutí (běh papundeklovým modelem a finále s vláčkem doslova řvou o minuty navíc). Hlavní hrdinové, čistí jak lilie (ty šrámy z minulosti jsou spíš kosmetické, bez nutnosti je více pitvat) jsou docela nuda, hláškující sidekick Michael Peña vládne. 3 a ½. (08.11.2015)