Strážca zákona

Čekal jsem parádní kriminálku, ale jelikož je problém od jakékoliv francouzské kriminálky něco čekat, nakonec jsem čekal vlastně cokoliv. MR 73 tak už ze začátku vypadal dost zvláštně. Hrozně se stříhalo, příběh lítal z jedné strany k druhé a k tomu se absolutně zarostlej Daniel Auteuil upíjel jak stará děfka před potratem s tím, že to příběhu dá opravdu hodně, když si pro nás připraví jednoho, naprosto neschopnýho anti-hrdinu, kterej se utápí ve sračkách a přitom je správcem zákona ve francouzských službách. Tak se také stalo, že jsem hrozně těžce vnímal celý průběh filmu a výsledná čtvrthodinka ve mně vybouchla jak atomovka v Hirošimě. Ta závěrečná scéna totiž byla tou nejsilnější scénou, co jsem za poslední dobu viděl. Škoda jen, že k tak obrovské překombinovanosti jsem nevěděl, jak velký důsledek na všechny ostatní herce ve filmu měla. (13.01.2011)

Marchal opět využívá své zkušenosti z policejních složek a vytváří svět plný hajzlů a ještě větších hajzlů skrze jeden filtr za druhým. Auteuil zas a znovu potvrzuje proč je nejlepším hercem kontinentální Evropy. Bruno Coulais se vybičoval k životní kompozici a ani ten scénář není zdaleka tak tuctový jak se zpočátku může zdát. A pokud se v současnosti ve Francii vyskytuje smyslnější femme fatale než Olivia Bonamy, tak bych dotyčnou tuze moc rád poznal. Ovšem to vše bledne ve srovnání s jedním aspektem. Atmosférou. Ta pohltí již během úvodní titulkové sekvence "únosu" linkového autobusu. V té scéně je prostě vše co divák (mého typu) může od podobné sorty snímků žádat. A co je na tom nejlepší? Že nezůstalo jen u ní a je taková i většina zbytku stopáže, byť tempo je místy dost rozvláčné (ale sem mi to zrovna sedlo). Pokud Marchal Válkou policajtů zresuscitoval klasickou francouzskou kriminálku a přivedl ji na prah jednadvacátého století, tak eMeR třiasedmdesátkou dává naději, že to nebyla pouhá náhoda. (04.10.2008)

„Přivádíme děti do tohoto světa, žijeme ve strachu z jejich ztráty, uklidňujeme se tím, že říkáme, že neštěstí je pro druhé, ne pro nás. Pak se to jednoho dne stane. Všechno se zničí, všechny vaše vzpomínky, všechny vaše pocity vyprázdní vaše srdce od slz. Zvyknete si a pozorujete vaše utrpení. Říkáte si, že to nevydržíte, a pak…a pak život nad vámi převezme kontrolu. Nevíte proč.“ MR 73 je vcelku solidní, temné, špinavé krimi s jedinou vadou…oběma hlavním hrdinům se docela těžce fandilo, neb nezodpovědný ožrala a traumatizovaná hysterka možná budí lítost, ale sympatie příliš ne. Justine můj názor nezměnila (ani hormony neospravedlní její zcela dementní chování), sešlý Louis přes počáteční odpor ano, směrem ke konci jsem mu fandil stále víc. A co říct k nekompromisnímu závěru? Inu, Louis konečně našel „koule“ a udělal zkrátka to, co považoval za nezbytné. Právě i kvůli konci dávám slušné 4*. „Co to je?!“ - „Zatčení, které se zvrtlo.“ - „Jak můžeš vydržet v tom svinstvu?“ - „Jsem jako ty, Louisi. Ztrácím naději.“ (18.07.2021)

Temný zatraceně temný film. Hned v úvodním proslovu se od Daniela Auteuila dozvídáme že bůh je zkurvysyn a že ho jednou zabije. Musím uznat že mě film zpočátku moc nechytil, přece jen nějaké ty flashbacky do minulosti hlavních postav mě trošku mátly. Film začne ovšem ve druhé polovině perfektně sedět a vše do sebe zapadne jak má. Hlavní dějové linie jsou dvě, na konci je režisér nechá zajímavě spojit. Myšlenek k zamyšlení nabízí MR 73 více než dost a je na každém divákovi, která jej osloví nejvíce. Já se ztotožnil s vizí že vše se může změnit, ale bestie zůstává bestií. Vyzvihovat použití hudby v klíčových okamžicích mi příjde jako naprosto zbytečné. Dnes prostě hudba dělá film z 90%. (23.06.2009)

Záplava lidské bolesti, všeprostupující marasmus a ponurá, depresivní atmosféra prosvětlená jen nepatrným paprskem naděje. Takový je "MR 73", působivý snímek navazující na tradici francouzských společenskokritických kriminálek. Daniel Auteuil je tradičně vynikající, v roli šité na míru se zde objevil Philippe Nahon, představitel Řezníka z filmů Gaspara Noého. (18.03.2011)