The War Game
The War Game
Réžia:
Peter WatkinsObsahy(1)
Dokumentární drama popisující výbuch atomové bomby shozené Sovětským svazem na malé městečko v jižní Británii vyděsilo vedení televizní stanice BBC natolik, že ho odmítla vysílat. Film mohla britská veřejnost zhlédnout v televizi až v roce 1985. V roce 1967 byl uváděn pouze krátce v kinech. I tak však stačil získat cenu Akademie za nejlepší dokumentární počin roku. Základním znakem Watkinsonova polodokumentárního, autentického stylu se staly záběry napodobující formu černobílých týdeníků. Hra na válku je ukázkovým příkladem autorových schopností vytvořit komplexní, působivé dílo, jež se nijak nevyhýbá konfrontaci. Sám Watkins říká: „V tomto filmu jsem se zajímal o rozpor mezi skutečností a pseudorealitou, kterou vytvářejí média. Ptám se: Kde je pravda? V tvrzeních figurek, které se odvolávají na oficiálně podporované názory, nebo v uměle inscenovaných a fiktivních scénách, jež ilustrují následky jejich projevů a činů, jež tvoří druhou rovinu mého filmu? Právě kvůli možnosti srovnání jsem propojil natočený filmový materiál s ukázkami skutečných rozhovorů. Když jsem přemýšlel o vhodné formě, bylo mým cílem využít co nejlépe film, aby pomohl odhalit a prolomit mlčení médií o problémech nukleárního zbrojení." (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (40)
Najlepší pseudodokument, aký som kedy videl. A nie len vojnový. Vlastne je lepší a autentickejší, ako mnoho reálnych dokumentov a hraných vojnových filmov, ktoré sa musia zaoberať vymyslenými postavami a ich dramatickými oblúkmi, čím sa stráca autentickosť filmu. O War game pomaly nikto nechyroval, takže ho vrele doporučujem každému filmovému fanúšikovi, ktorý si chce doplniť vzdelanie niečím originálnym a nekonvenčným. ()
Vynikající dokument o následcích a skutečném stavu země napadené jadernými zbraněmi. SPOILER ! Počáteční teror státu vůči obyvatelstvu (násilné přesídlování na venkov pod hrozbou zastřelení, násilné ubytovávání městských obyvatel u venkovských po desítkách na jeden dům - bez ohledu na to, co budou jíst atd.). Ceny potravin i dalšího zboží astronomicky rostou. Následuje samotný jaderný výbuch. Těla mrtvých se spalují většinou bez identifikace. Zranění se rozdělují do kategorií, z nichž ta nejnižší je ponechaná na pospas, umírá bez utišujících prostředků a má štěstí, pokud ji někdo zbaví bolestí zastřelením. Za nějakou dobu, kdy dojdou potraviny, voda, léky i disciplína se obyvatelstvo obrání proti armádě, policii, opatří si zbraně a začne se chovat nejprimitivnějším způsobem. V té době si už nejsou jisti životem ani ti, co jaderný útok přežili v relativním zdraví. Až polovina obyvatelstva země umírá do několika měsíců na následky ozáření a další nemoci. Doporučuji všem, kdo berou válku na lehkou váhu. ()
Krátce po DAY AFTER na mě ani tady to temný varování britů před nukleární válkou nedokázalo zapůsobit tak, jako některé z tématických dokumentů. Laciný dojem. Neboli v provedení (i zastaralostí) těžce pod potenciál a ve srovnání s mrazivou alternativní realitou i vybranou fallouťáckou post-apo fikcí. ()
Keďže som videl najprv Threads poskytol mi The War Game iba niekoľko zaujímavých momentov. Tých dvadsať rokov, ktoré delia oba filmy je citeľných. V dobe vrcholiacej studenej vojny a nukleárnych pokusov poskytoval tento film akú-takú predstavu, aké by to bolo keby ... Ibaže tá predstava bola limitovaná dostupnými poznatkami, vyčlenenými prostriedkami a tiež ohľadom na divákov, ktorí by plnú pravdu neuniesli. The War Game (1965), Threads (1984). Ktovie aká by bola aktualizovaná verzia zo súčasnosti. Počas tých 34 rokov, ktoré od nakrútenia Threads uplynuli sa nezaháľalo ani na jednej strane. ()
Falešný dokument, který však vypadá hodnověrně, syrově a surově. Autoři se také odvolávají na zkušenosti z bombardování Drážďan, Darmstadtu, Hamburku, Hirošimy a Nagasaki a na výsledky nukleárních testů v Nevadské poušti v r. 1954. Vedle tohoto všechny ty akční postapokalyptické filmy vypadají jako pimprdlové divadýlko, ač (nebo právě proto) zde není tlačeno na pilu prvoplánovitě šokujícími záběry, ale zcela stačí to policisty prováděné pragmatické (přesto milosrdné) usmrcování raněných, kterým už nelze jinak pomoci. Není divu, že měl režisér s uvedením takové problémy, tohle se nehodí do propagandy žádné vlády. Ten podtext mediální manipulace obyvatelstva je zde zřejmý jako v o 35 let mladší Komuně. ()
Galéria (5)
Fotka © British Broadcasting Corporation (BBC)
Zaujímavosti (5)
- Film získal Oscara za nejlepší dokument i přesto, že není dokumentem, tímto se stal jediným fiktivním snímkem, který získal toto ocenění. (Vlado666)
Reklama