Transport

Milé děti, byla nebyla, za devatero řekami, za devatero horami, zaslíbená to země jménem (nacistické) Německo a (v) té zemi vládl hodný král s fešným knírkem. Jelikož obyvatel na naší krásné, ale „nenafukovací“ planetě neustále přibývalo, rozhodl se tento bodrý strýček zřídit v krásné panennské přírodě v odlehlých lesích (pracovní, koncentrační) tábory. A jelikož je (už od pradávna) dobře známo, že práce utužuje nejen charakter, ale i kolektiv, také tak udělal a dopřál (ji) všem. Přičemž každý, kdo někdy na táboře byl, moc dobře ví, že nejdůležitější ze všeho je morálka, jinak bysme (ne)pěkně zvlčili a na tu už od nepaměti dohlížejí vedoucí popř. praktikanti. Ti jsou samozřejmě i zde a jelikož se o nás (po nějaký ten čas) tak pěkně starali, je nasnadě, že odměnou jim byl (po pár letech), výměnný (ozdravovný) pobyt v Sovětském svazu. A jak už to tak na táborech chodí, i na první lásku(y) dojde. A teď chvíli vážně. Nakonec se ukázalo, že největší překážkou užít si dosyta snímek pro mě nebyl samotný PŘÍBĚH... (ostatně reálie jsou zde vyobrazeny vskutku věrohodně, ten třeskutý mráz jsem cítil do morku kostí i teď (na konci května) u sebe v obýváku, stejně jako není žádnou novinkou, že svině i hodní obyčejní lidé byli na obou stranách, či že (nedobrovolná) sexuální abstinence leze (nejen) na mozek, (ostatně o tom vím také své, přítelkyně ukrajuje již 8 den z celkových 60-ti na pracov. cestě a já začínám mít silně namožený tenisový loket, přičemž raketu jsem letos v ruce ještě nedržel), v neposlední řadě nebude určitě na škodu snímku, že osobě jménem Vera Farmiga bych sežral cokoliv, ANO, i hráznou na Marsu)...... ALE stará bolístka v podobě jednotného jazyka. ANO, tipujete zcela správně, ryzí angličtina tu vládne na všech frontách. A teď si položme řečnickou otázku. Lze brát snímek, kde ruská lékařka dvakrát za sebou v rychlém sledu použije slovo FUCK, dostatečně vážně?! Výsledný resultát? Řečeno fotbalovou terminologií, je to plichta. Nicméně taková ta upachtěná (ubráněná), z které nemůže mít radost nikdo, zejména potom ne samotný divák. P.s. to uživ. Malarkey- byl bych opatrnější v příměrech resp. přáních. Jeden totiž nikdy neví, mohly by se mu i vyplnit a náledně (možná) i (za)litovat. A že je Rusko velmi chudá země a v zimě tudíž (schody) nesolí, na to bych moc nespoléhal. (28.05.2012)

Buď jsem už přesycena válečnými filmy nebo jsem od tohoto filmu očekávala více, než byl režisér TOM ROBERTS schopen vyrobit. Vždyť téma bylo údajně podle skutečné události a to jsou většinou velmi úžasné příhody, které svou vyjímečnosti si zaslouží býti nafilmovány. Tento snímek nepřinesl nic nového a zodpovědně mohu říci, že kdyby tam nehrály osvědčené hvězdy jako THOMAS KRETSCHMANN a JOHN MALKOVICH, tak bych to možná ani nedokoukala. Víme, co Rusové dělali po válce se zajatci ! Samozřejmě vždy se našel mezi nimi i slušňák, který ledajakému svinstvu dovedl zabránit. Ale totéž platí i o druhé straně. Ve válce i lásce je vše dovoleno. Úlohy pro oba superherce byly podle mě takové malé štěky. Já si od toho slibovala více... nicméně nezatracuji tento film - protože tak to určitě bylo, ne-li horší. (21.04.2010)

Hodně zvláštní melodrama v neproniknutelně mrazivé atmosféře mě sice naštvalo již úvodními titulky, kdy z tupého rozmaru proházelo N za I v azbuce. Ale pak si dovolilo na mě svým chladem natolik zapůsobit, že mi nedovolilo jej odvrhnout. Takže jsem viděla jeden z nejzvláštnějších filmů o odpuštění, jehož vrcholem je Žid shánějící oblečení pro Němce, aby si také mohli zatancovat. (21.09.2015)

Válka skončila, čas pomalu osušil slzy, a jak děj zdůrazňuje i poválečný stav byl obdobím těžkým pro národy i jedince a zdali je tento příběh podle oficiální pravdy si myslím není moc důležité. Řekl bych asi takhle. Zajímavějším prvkem mi přišlo odvíjející se téma či problém lásky rozdílných lidí, nesmiřitelného původu či národů nebo dokonce náboženství a zobrazený jejich těžký osud. Nicméně film nepovažuji za výjimečný ani strhující, přestože navzdory věrohodnosti faktů ponuré doby by tomu mohlo být, chybí tomu větší náboj sugestivní atmosféry. Nelze taky nevidět trochu lacinou plačtivost. Přesto vše to není úplně špatný. Podívejte se. (15.05.2010)

Najväčšia škoda je, že okolnosti zajatia nemeckých vojakov nie sú vykreslené vôbec, a postavy (okrem pár agilných súdružiek dozorkýň a doktorky) v divákovi vôbec nezarezonujú. Jedná sa skôr o telenovelovú nenáročnú drámu z prostredia zajateckého tábora a ja som sa skôr bavil na scénach, ako sa súdruhova snažili z vojenských väzňov poskladať funkčný orchester a doniesli im za náklaďák nástrojov, ktoré skvele hrali bez akéhokoľvek ladenia, alebo na scénach všeobjímajúcej ľudskosti (zrejme spôsobenej menopauzou jednej zo súdružiek dozorkýň) a otvárania brány lágru v noci za účelom rozmnožovania sa vojnových zajatcov s domorodým obyvateľstvom. Tieto scény asi mali pridať na autenticite, bohužiaľ skôr ubrali. (04.11.2009)