Strom života

Filmová úvaha nad mnohoznačností, podstatou i předmětem víry, o konfliktu a smíření. S životem, se smrtí, se sebou samým... Malick stvořil film, na který se nezapomíná a který, bohužel, na ploše 138 minut je pouze trailerem na skutečný, prý šestihodinový kolos, který si na BluRayi vychutnám se stejnou chutí. 46. MFFKV (11.07.2011)

Křesťanská Baraka v nesnesitelné délce i poselství (?). Malick opět projevuje talent pro dlouhé snímání nudy a dokazuje, jaká chyba byla si po traileru myslet, že půjde jen o méně snesitelnou Fontánu. Vizuálně hezké, ale co z toho... navíc když se ukáže, že nebe má pláž (a obecně je kýčovitých scén až moc. I na Malicka). Chci director's cut. (03.11.2011)

O tomto snímku jsem hodně slyšel (hlavně, že je "netradiční", když to řeknu politicky) a proto jsem byl na něj hodně zvědavý. A výsledek mě… zklamal? Asi by se tomu dalo říkat zklamání… Takhle, Tree of Life má parádní kameru, skvělý hudební podkres (Vltava je, jak jinak, nejlepší :-)) a dokonalou Jessicu Chastain. Jenže vše kolem toho jsem prostě nepobral. Nestydím se za to, protože pak mi to má spolubydlící vysvětlila a na tohle bych opravdu asi nepřišel. A proč teda dávám jen průměrné hodnocení, když vím, co tímto filmem Malick chtěl říct? Zkrátka a dobře - podle mě to nevyšlo. Vím, že budu znít tvrdě, ale on není Kubrick či Bergman. Proč zrovna tihle dva? Možná proto, že když oni vytvořili film, kterým chtěli něco říct, bylo to poznat. I když ne vždy jsem ty filmy pochopil, to se přiznám, ale vždy jsem od jejich (speciálně Kubrickových, přeci jen od Bergmana jsem viděl zatím jen čtyři filmy) filmů odcházel s hlavou otázek, které jsem si dřív či později uměl vyložit po svém. Neříkám, že správně, ale po svém a to je něco, proč miluju filmy. A tady mi přišlo, že tato možnost mi nebyla nabídnuta. Nevím, jak to jinak vysvětlit, tak použiju slova mé spolubydlící: "To prostě musíš cítit, jako ten režisér. Buď to tak cítíš, nebo ne." Já to bohužel necítil. 50 %. (04.11.2012)

Velké sousto na skousnutí pro většinu diváků. Mě snímek ohromil, nic podobného jsem v životě neviděla a byl to vážně zážitek. Film se silně opírá o Boha, to nemusí vyhovovat všem, zvláště pak v takovém ateistickém státě, jako je ten náš. Nutno podotknout, že Malick nikomu svou víru nevnucuje, nepřesvědčuje o existenci Boha, nedělá z něho něco svatého, ale pokládá otázky, které si pokládá každý bez ohledu na to, zda je věřící, nebo není. Malick dává prostor každému divákovi, aby si Boha vyložil sám, může to být pouze to, co máme v sobě, to k čemu se obracíme v těžkých časech. Každý si může vybrat z dvou možných cest života, tyto cesty svádějí boj v nitru mladého Jacka, cesty zobrazené prostřednictvím matky a otce. Pro Malicka má všechno na Zemi svůj důvod, svůj význam, opodstatnění a všechno je důležité a přesně tak je film natočen. Je neuvěřitelné, jak tady Malick dokáže nakládat s emocemi, nebo spíše do čeho všeho je zvládne dát. Tady v sobě ukrývá emoce jeden list stromu, nebo jeden dotek trávy je neuvěřitelně dojemný. Je důležité, aby se divák nějakým způsobem ve filmu našel, aby se dokázal alespoň s něčím ztotožnit, zkrátka aby mu porozuměl. Při otázce: "Co pro tebe znamenáme?" a následné sekvence vzniku vesmíru, planety a zobrazení evoluce mě silně mrazilo v zádech a z ničeho nic se mi do očí vrhaly slzy. Pak přišla sekvence s dětmi a začala hrát Smetanova Vltava, takovou husí kůži jsem snad ještě neměla a něco tak krásného už jsem dlouho neviděla. Právě hudba je ve filmu nesmírně důležitá. Strom života rozhodně není pro každého. Mimochodem výkon Brada Pitta vynikající a stejně tak výkony představitelů bratrů, kteří to zahráli vážně přirozeně. Pro mě zatím nejlepší film, který jsem v tomto roce viděla. (23.07.2011)

Takže tohle je to umění? Více než dvouhodinové psychotické blábolení pomatené kudlanky, plné kýčovitých žvástů a biblických citací, prokládané nekonečnými záběry z Hubbleova teleskopu, na jejichž pozadí vyje Baptistický sbor kastrátů? "Hluboké filosofické zamyšlení" nad Bohem, vesmírem a lidstvem, které paradoxně existenci Boha popírá! Kdyby Bůh existoval, nedovolil by zajisté tomu audiovizuálnímu teroristovi takové zvěrstvo vůbec natočit. Je však milé, že nám Terenc konečně odhalil původ své psychózy. Jeho bigotní, šosácký fotr s andělskou tváří Brada Pittky mu to patrně dával v padesátých letech pěkně sežrat a vsadím se, že mu i každý večer nutil banán v čokoládě. Zrovna včera jsem viděl uprostřed chodníku ležet velké, čerstvé hovno. V ranním chladu se z něj ještě kouřilo a já zůstal úplně zmražen esoterickou krásou toho magického okamžiku. Zemitý pach, k nebi stoupající opar a hravé odstíny hnědé na šedém podkladu oroseného asfaltu! No co vám budu povídat. V hlavě mi duněl Vangelis a já se prostě musel na chvíli zastavit a vinou toho čarokrásného momentu se vzevrubně zamyslet, co vlastně jsme a odkud jsme přišli! Naštěstí mi Bůh seslal souseda, jehož naléhavá otázka "Vole, ty čumíš do hovna?" mě probrala z toho dvouhodinového tranzu a já v tom říjnovém chladu nezmrzl. A teď mě omluvte. Dostal jsem telepatické poselství, že na orbitu už čeká Aštar! (15.10.2011)