Strom života

Minimálně od Tenké červené linie se Terrence Malick pokouší natočit film, který by připomínal řeku, který by plynul jako říční proud. Domnívám se, že Stromem života zašel v tomto směru nejdále. Stejným způsobem jako uspěl při vyjasnění možné odpovědi na otázku bytí, uspěl i ve snaze najít nit souvislostí a rytmů, která propojí malé s velkým, minulost s budoucností, intimní s velkolepým. Intuitivní střihová skladba, kterou tvoří směs představ, vzpomínek a zdánlivě nesouvislých prostřihů na přírodu, a která se stala Malickovým režijním trademarkem, je ve Stromu života dotažena k absolutní dokonalosti. Dost možná máme čest s filmem, který na dlouhou dobu posunul impresionistický modus vyprávění k nejzazší hranici: na dosah životu, který oslavuje, do bodu, kdy se zdá, že film dýchá společně s námi… (více zde) (07.07.2011)

Podobenství, které ostatní pobuřuje, je pro mě výzvou i lákadlem. Strom je nálož, pravda, ale zároveň automat na poetiku, ladnost a svobodu projevu, byť někdy smrdí Biblí. Je to ručkování na tenké větvi, ale Malick dokáže film zajistit pevnou ideou, obrazovou symfonií a hudbou, která snad byla v prvopočátku stavby filmu, a já mnohdy oněměl, nekecám! Každé filmové políčko má účel a rytmus a ve výsledku se ta událost stane kaleidoskopem Života, čili ne, nelituju té výzvy! (24.07.2011)

Konstatováním, že nejnovější Malick není pro každého, asi nikoho neomráčím, a tak začnu jinak. Co se týče mě, Strom života splnil stoprocentně svůj účel. Naprosto přesně se trefil do mojí momentální nálady, moji poeticky založenou povahu dokázal uspokojit dokonale, dvě a čtvrt hodiny jsem se kochal krásnými obrazy, poslouchal nádhernou hudbu (a ani přitom moc nelitoval, že Desplatův senzační soundtrack nedostal příliš prostoru), nechával se unášet, dojímat mně velice blízkým příběhem o vztahu otce a syna, ohromovat.... Věřte nebo ne, až mi přišlo, že je ten film příliš krátký. Nuda je to poslední, co mě v souvislosti s ním napadá. Zkrátka po dlouhé době snímek, na který chci jít jistojistě znovu do kina. Počkám si ale, až se z multiplexu přesune do klubu, kde mi bude chutnat ještě více.__P.S. Dospělí i dětští herci jsou bravurní.__P.P.S. Scéna, ve které hraje Vltava, je dost možná úplně nejlepší, ale zajímalo by mě, jestli při té hudbě po celém těle mrazí i jiným divákům než Čechům.__P.P.P.S. Všichni, kterým vadí citáty z bible a neustálé zmínky o bohu, by se mohli zamyslet, jestli tím bohem není myšleno něco jiného než "vousáč uctívaný křesťany". Komu nic nedojde ani když z plátna uslyší "Ke spokojenosti vede jedině láska. Nemiluješ-li, život se jen mihne.", ten asi na Strom života chodit neměl. (22.07.2011)

Velké sousto na skousnutí pro většinu diváků. Mě snímek ohromil, nic podobného jsem v životě neviděla a byl to vážně zážitek. Film se silně opírá o Boha, to nemusí vyhovovat všem, zvláště pak v takovém ateistickém státě, jako je ten náš. Nutno podotknout, že Malick nikomu svou víru nevnucuje, nepřesvědčuje o existenci Boha, nedělá z něho něco svatého, ale pokládá otázky, které si pokládá každý bez ohledu na to, zda je věřící, nebo není. Malick dává prostor každému divákovi, aby si Boha vyložil sám, může to být pouze to, co máme v sobě, to k čemu se obracíme v těžkých časech. Každý si může vybrat z dvou možných cest života, tyto cesty svádějí boj v nitru mladého Jacka, cesty zobrazené prostřednictvím matky a otce. Pro Malicka má všechno na Zemi svůj důvod, svůj význam, opodstatnění a všechno je důležité a přesně tak je film natočen. Je neuvěřitelné, jak tady Malick dokáže nakládat s emocemi, nebo spíše do čeho všeho je zvládne dát. Tady v sobě ukrývá emoce jeden list stromu, nebo jeden dotek trávy je neuvěřitelně dojemný. Je důležité, aby se divák nějakým způsobem ve filmu našel, aby se dokázal alespoň s něčím ztotožnit, zkrátka aby mu porozuměl. Při otázce: "Co pro tebe znamenáme?" a následné sekvence vzniku vesmíru, planety a zobrazení evoluce mě silně mrazilo v zádech a z ničeho nic se mi do očí vrhaly slzy. Pak přišla sekvence s dětmi a začala hrát Smetanova Vltava, takovou husí kůži jsem snad ještě neměla a něco tak krásného už jsem dlouho neviděla. Právě hudba je ve filmu nesmírně důležitá. Strom života rozhodně není pro každého. Mimochodem výkon Brada Pitta vynikající a stejně tak výkony představitelů bratrů, kteří to zahráli vážně přirozeně. Pro mě zatím nejlepší film, který jsem v tomto roce viděla. (23.07.2011)

Strom zivota je jednoduse receno narocnej film, ostatne musel sem ho koukat nadvakrat, vcelku bych to asi nedal. Hned na uvod me Malick naprosto libove nasral, nehorazna intelektualni sracka, ktera nedava smysl, postavy se tam jen tak motaj a bylo to naprosto o nicem. Nasleduje naprosto ciste na efekt scena o zrozeni Zeme, ktera v traileru vypadala jak druha Fontana, ale s tim to nema absolutne nic spolecnyho. Ale ackoliv dinosauri uz jsou prehnany, vizualne i hudebne to je naprosta pecka. Ono mel Malick stesti na kameramana, protoze i ten super na hovno uvod je natocenej, ze u toho musel kameraman propotit troje spodary. No a nekdy po hodine se film konecne uklidni a zacne se odvijet pribeh o dospivani nekolika kluku a jejich prisnym fotrikovy. Rozhodne to ale neni nejakej film od narozeni az po smrt. Kdyz nad tim tak premejslim, vetsina scen se sklada bud z rodinnejch veceri, nebo kdyz kluci na zahrade blbnou a fotrik v podani skvelyho Pitta je na ne extra prisnej a snazi se je vychovavat. Cely to taky trochu pusobi dojmem, jak jsou kluci chudaci, ze je na ne fotrik tak zlej, jenze v momente, kdy odjede, zacnou rozbijet okna a hazet petardy na zaby, ze si clovek rika, ze nejaka ta facka od fotrika jim jedine prospeje. No a zaver filmu je zase ta nesmyslna intelektualni zmatenost. Coz by se dalo ale rict o celym filmu, zmatenej, protoze vetsina dialogu je naprosto vytrzena z kontextu a jsou to vicemene jednotlivy sceny. Co se tyce hercu, krome Pitta stoji za zminku jen Penn, ale ne proto, ze by zahral nejak uzasne, ale spis proto, ze jeho linie je absolutne zbytecna a jeste zbytecnejsi je do toho obsazovat herce Pennovo formatu. Celkove tak paradni kamera, super herci, docela poutava prostredni cast a povedena hudba, takze jsem se prekvapive nijak zvlast nenudil a muzu to zaradit mezi snesitelnejsi Malickovo filmy, ale i tak to da maximalne ty 3*. (24.09.2011)