Strom života

Z filozoficky veľmi hlúpych premís o "ceste prírody" a "ceste milosrdenstva", postavených do antitéz, vytrieskal Malick výborný film. A hoci záver odstrelil presne tam kam vzhľadom na predpoklady musel dospieť (a s čím nemožno súhlasiť pokiaľ nezdieľate minimálne deistický pohľad na svet), ide o výnimočné dielo s typickými Malickovými trademarkami. Kamera roka a to bez debaty a Vltava vládne! 10/10 (12.12.2011)

Takže tohle je to umění? Více než dvouhodinové psychotické blábolení pomatené kudlanky, plné kýčovitých žvástů a biblických citací, prokládané nekonečnými záběry z Hubbleova teleskopu, na jejichž pozadí vyje Baptistický sbor kastrátů? "Hluboké filosofické zamyšlení" nad Bohem, vesmírem a lidstvem, které paradoxně existenci Boha popírá! Kdyby Bůh existoval, nedovolil by zajisté tomu audiovizuálnímu teroristovi takové zvěrstvo vůbec natočit. Je však milé, že nám Terenc konečně odhalil původ své psychózy. Jeho bigotní, šosácký fotr s andělskou tváří Brada Pittky mu to patrně dával v padesátých letech pěkně sežrat a vsadím se, že mu i každý večer nutil banán v čokoládě. Zrovna včera jsem viděl uprostřed chodníku ležet velké, čerstvé hovno. V ranním chladu se z něj ještě kouřilo a já zůstal úplně zmražen esoterickou krásou toho magického okamžiku. Zemitý pach, k nebi stoupající opar a hravé odstíny hnědé na šedém podkladu oroseného asfaltu! No co vám budu povídat. V hlavě mi duněl Vangelis a já se prostě musel na chvíli zastavit a vinou toho čarokrásného momentu se vzevrubně zamyslet, co vlastně jsme a odkud jsme přišli! Naštěstí mi Bůh seslal souseda, jehož naléhavá otázka "Vole, ty čumíš do hovna?" mě probrala z toho dvouhodinového tranzu a já v tom říjnovém chladu nezmrzl. A teď mě omluvte. Dostal jsem telepatické poselství, že na orbitu už čeká Aštar! (15.10.2011)

Miluji Terrence Malicka a považuji ho za jednoho z nejinspirativnějších lidí, co kdy točili filmy. Jeho Strom života není "pure cinema" ale čirá filozofie o životě a smrti aneb tím vším, o čem si Fontána jenom mohla zdát. Vlastně vůbec nechápu, jak tolik "evropský art" mohl vzniknout za hollywoodské peníze s Bradem Pittem v hlavní roli. Obávám se, že ať už do kina přijde kdokoliv s jakýmkoliv očekáváním, tak toho svého se nemá šanci dočkat. Nikdy jsem neviděl nic tak monumentálního a ambiciozního jakým je Strom života. Zato Malickova témata zůstávají stále stejně silná a mě blízká. (11.07.2011)

Nevěděla jsem přesně, co mohu očekávat, pro jistotu moc nestuduji předem, myslím si, že pro diváka je nejlepší moment překvapení. Ale stejně jsem se tak trochu obávala, že se nám dostane opět sladkobolného příběhu, kde bude necitlivě nakládáno s našimi emocemi. To se překvapivě nekonalo. Terrence Malick uchopil téma po svém a to velmi originálním způsobem. Chápu že to mnohé irituje a těžko se orientují v ději. Ale mě právě tento způsob vypravování vyhovuje. I přes velkorysou stopáž mi film nepřipadal dlouhý a už vůbec ne zdlouhavý. Kousek, který bych nedoporučila všem, ale který má svou tklivost a poezii. Nádherná muzika s využitím klasických děl, hodně otázek, občas náznaky odpovědí. Svět není černobílý ani šedý, je barevný, jen je zapotřebí správně vidět. Pro mě je Strom života úžasným filmovým zážitkem. (06.02.2019)

Vůbec nevím, co tím chtěl básník říct a těžko takovému podivném a zvláštnímu útvaru přiřazovat nějaké hodnocení. Krásné obrázky podmalované skvělou hudbou (Vltava samozřejmě bezkonkurenčně vládne), ale ten zbytek mělo být co? Přes dvě hodiny vyprávění o ničem, proložené artovým přírodopisným dokumentem o stvoření světa... (28.07.2011)