Strom života

Může být obtížné abstrahovat od pojmových soustav tak důsledně, že Vám přestanou překážet i ty nejzprofanovanější výrazy, gesta, obrazy. Jenomže abyste mohli všechny berličky odvrhnout, musíte si je nejprve osahat, vyzkoušet je, posunout se o ně dál, určit jim správné místo, pochopit jejich funkci - učinit je součástí svého poznání. A pokud sledujete film o takové cestě za nejhlubším, nejneodvozenějším pochopením života, musí Vás provést skrze to všechno, skrze všechny indoktrinace a paradigmata chování i jazyka té doby, a když se necháte rozptýlit, může Vám to připadat, že je takový on sám. ** Ty věty tam padají, o Bohu a naději, lekce z americké náboženské a také rodinné výchovy - ale význam toho všeho začíná až o rovinu výš. Z nedostatku lepších slov jsou to zprvu zástupné, zkušební berličky postav, a později z nepotřeby hledat jiná slova jsou už jen k nahlížení, zkoumání, nad pochopením toho, jak vůbec funguje osobní jazyk, každá pojmová síť, kterou (se) vytvoříme. ** Přijde-li v životě moment, kdy bolest ze ztráty je tak šílená, že Vám bere smysl života, musíte rekonstruovat, resetovat se - musíte začít od začátku, vystavět všechno od nuly, změnit vlastní pochopení celku tak, abyste mohli pokračovat - musíte najít chybu, protože jste zůstali naživu, Váš život musí začít znovu dávat smysl vám. ** Přijde-li matka o syna, nepomůže paradigma Boha ani společnosti - pomůže znovu, jinak pochopit, co je to život, změna, čas, nespoléhání na nic zajištěného. Musí začít od začátku - od stvoření života jedince, které se kryje (obrazově i pojmově) se stvořením světa vůbec, přes zrození vědomí a jeho prodírání se všemi smyslovými, hodnotovými a ideologickými systémy, až do bodu, kdy se to stalo - k pochopení, že teprve teď, v bodě ztráty (v tom rekonstruovaném, až napodruhé), která zkoumání spustila, dospěla ona žena k tomu, aby své dítě vůbec kdy měla, nejvíc a naplno - a s ním mohla vzít nejvíc a naplno do vlastních rukou i celý svůj život. ** Je to film o vytváření vlastního jedinečného vědomí o všem, žena, která přišla o to, do čeho mylně vkládala smysl vlastního života, na cestě k pochopení nezaručenosti trvalé existence čehokoli v čase získá nejvíc, vybuduje svou paměť, zrekonstruuje si život, vytvoří novou, bohatou, jedinečně krásnou texturu, vytvoří sama sebe, stane se. V okamžiku, kdy své dítě pochopením odevzdá času (či Bohu už jen jakožto jedné z mnoha poetických metafor, fraktálových kružeb celého ornamentu), ve chvíli smíření, celý svůj život teprve získá a ztráta dítěte se mění v jeho nabytí. Svědčíte zrod existence, individuální, a tedy všeho. ** Film o všemohoucnosti paměti osvobozené tím, že v čase netrvá a není zaručeno nic, je postaven na dynamických záběrech - nic se nám nedává jakožto statická stálost, všechno je pohyb a hloubka, propadání pohledu do nových a nových prostorů otevíraných v čase. Každý záběr má těžiště v pohybu - ať už lidského těla: houpačka, tanec, krok, pád, úder - nebo lidské mysli, proměnách perspektivy: převracení vlny, prostorovost korun stromů, tatáž událost v makro a mikro měřítku jakožto i smyslově úplně jiný prožitek... ** To protože pohyb je čas je změna je klíč, pohyb je, že existujeme, že jsme si sebe vědomí, že se každou vteřinu znovu vytváříme celiství, s každou reflexí, kterou umožňuje právě jen proměna, pohyb, rodíme celý svůj život, svět, vesmír nanovo. Smíme si být vědomi vlastní krásy, protože v každém novém okamžiku představujeme novou vzrušující milost(nost) stvoření. ** A Terrence Malick vytvořil dokonalý ornament - šperk, klenot, strom (pojmy a jejich potom už zaměnitelnost) - lidské existence tím, že ukázal, jak vzniká vůle osvobozená od všech dosavadních paradigmat k tomu jej vytvořit. ** Ještě jedna závratná představa - na konci toho snímku se jmenovat Alexandra Malick. ** Komentář uživatele Traffic je obsažný a cenný. (24.07.2011) (menej) (viac)