Ostrov

Na jednu stranu pěkný film, ale na druhou se mu nedá upřít jistá prvoplánovitost s kterou tu Pavel Lungin příběh vypráví. Snaha zaujmout diváka se podepsala na kameře, které je pěkně vyvedená, ale ještě lepší jsou velmi dobře vybrané lokace severního Ruska, které mají nemalý podíl na vyznění tohoto příběhu. Co se týče netechnické stránky filmu, obávám se, že nemohu již tak chválit. Scénář je napsán dost suše, nedokáže diváka překvapit a každý kdo před film usedne už po patnácti prvních minutách ví o co že to tu asi půjde a jak to skončí... "Kterak hříšník odpuštění přišel a v klidu umřel, přičemž stihl ještě pomoct prozřít jeho okolí." Nevyhneme se zde lehkému balancování s kýčem, žádný druhý plán tu není a jde jen o to jestli na tuhle hru přistoupíte. Všechno je divákovi tlumočeno srozumitelnou cestou, žádné otázky, skoro až místo "duchovního" filmu bych tomu dal přídavek "racionální" film:) Mrzí mě to, protože si s tim jistě šlo více vyhrát. Bohužel pěkné obrazy, které vás na začátku upoutají a naslibují pěknou podívanou vás dlouho neudrží ve střehu a pokud nejste nějak zainteresovaní v náboženství, nemá Vám tenhle film nic dát a budete se u něj po chvíli nudit. Pokud jste ovšem "duchovním" člověkem, budete spokojeně kývat hlavou, přestože Vás tenhle film nikam neposune a nepoloží Vám žádné zákeřné otázky metafyzična:)____Tři hvězdičky to ode mě dostává za pěknou výpravu, dobrou hudbu a pěkný začátek. (25.10.2007)

Tak tohle mě dostalo. Filmařsky, herecky, kamerou, výpravou, hudbou, a v neposlední řadě scénářem a poselstvím... Nejen tím, které je viditelné jako hlavní, ale i těmi v pozadí, těmi náznaky některými... --- Mimochodem, jak tu někteří v komentářích píší, že tohle se dá natočit jen ve spirituálním Rusku, tak možná bych upozornil na Zábranského Dům pro dva, nebo polský film Czisza. a to nemluvím o oněch dvou "klášterních" francouzských. Problém je, že u nás na západě na duchovní filmy nejsou diváci. (06.04.2011)

Tenhle film jsem viděl na festivalu ve Varech a opravdu mne dostal. Je to ten vzácný případ, kdy se síla příběhu pojí se skvělou formou zpracování. Je to natočeno v pomalém tempu s krásnou kamerou a skvělými hereckými výkony, s důvěrou v příběh a jeho sílu. Nádherný film, který mi po čase zase připomenul, jak velké jsou možnosti filmu. - Uznávám ovšem, že diváka, který tyhle věci nějak moc neprožívá (vztah k Bohu, hledání pokory a tak podobně), film tolik oslovit nemusí. Pro mne je to ovšem jasných 100 procent a doporučení každému, kdo se zajímá o filmy s duchovní tematikou. (09.07.2007)

Zaujímavý príbeh. Až som sa divil, že sa toho Rusi chytili a natočili. V tom filme hralo všetko dohromady .. staré mokré prachovo kusové uhlie, hrdzavá dokrivená lopata, „večný oheň“ v nenásytných kachliach kotla, závidiaci mních aj malý oportunistický opát čoby sám pokušiteľ, a v takom prostredí človek sám spytujúci si svedomie hľadajúc Boha. Hm. Nielen veriaci diváci si zaslúžia, aby aj takéto filmy na verejnosti boli. :) Dávam 4b (15.02.2013)

Po shlédnutí se cítím, jakoby mi bratr Anatolij spálil boty a matraci vyhodil do moře. Všem nastavil zrcadlo vlastních nedostatků a to dost svérázným způsobem. Jedni by mohli mít Anatolije za blázna. Druzí za světce. Je v tom však nějaký rozdíl? Jen blázen pro Boha se může stát svatým. Výborný film plný poetiky klášterního života a kopanců pro zamyšlení nad svou vlastní cestou k Bohu. To ticho. Odřízlý ostrov. Každodenní rutinní práce (uhlí). Modlitba. Pokání. Děkování. Život s Bohem. Mnišství není útěk ze světa, ale poodstoupení (a to je rozdíl). Když jsme s věcí těsně na dotek, vidíme ji rozmazaně. Když poodstoupíme, vidím ji takovou, jaká je opravdu. Anatolij pro mě v tomto filmu viděl život takový, jaký je. Ačkoli sám byl nedokonalý. (28.07.2013)