Dobrodružstvo

Po prvom pozretí som poriadne nevedel čo si mám o filme myslieť. Zaujal ma však krásnymi zábermi, evokovali vo mne dojem, že z Antonioniho by bol svetový fotograf. Po druhom pozretí a skúmaní historických súvislostí, skúmaní režisérových nálad a okolností sa dá, ako u Bergmana, doceniť dielo. Je milé čítať ako si jednotliví komentátori vykladajú dielo. Už pri prvom pozretí mi bolo jasné, že v ňom vôbec nepôjde o hľadanie stratenej Anny. Ja som ho pochopil ako prešľapovanie istej generácie Talianov na mieste, ako trúfalé hľadanie niečoho nového čo by aspoň na chvíľu naplnilo ich prázdne životy. Točiť filmy o mysliach ľudí je ťažké. Sandro veľmi vhodne zosobňuje chlapa, ktorý sa potrebuje rýchlo nakojiť ďalším vzťahom, ďalšou krásnou ženou. Nerieši minulosť, smelo sa púšťa do ďalšieho dobrodružstva. Claudia je zdržanlivejšia, no sledovaním ostatných i mikrosveta, v ktorom sa pohybuje, nakoniec podľahne Sandrovi. No vo chvíli zdanlivého naplnenia príde zrada a ona stojí opäť na tej istej križovatke. Rôznosť čítania filmu je jeho prednosť. Iste, je to náročné dielo a verím, že pri ďalšom pozretí ho ináč prežijem, lebo dielo je trváce, ale divák prechádza zmenou. Nateraz dám dielu 4*, lebo druhá polovica nie je natoľko strhujúca a rád by som ju videl kratšiu. Pasáže pri kostole, resp. siahodlhé intro na záverečnom večierku či oslave boli over. (20.01.2020)

Pre mňa je to Antonioniho La dolce Vita:-) Dosahuje všetky filmové kvality FelIiniho pendantu i napriek vážnejšie podanej téme. Pre cinefilov povinnosť! (20.03.2009)

Sladký závan blížiacich sa 60. rokov, v ktorých už ani nevera nie je to, čo bývala. Počiatok filmov, v ktorých hrdinovia nerobia nič iné, len sexujú a potom sa v sebe do nemoty "prplajú". Okrem toho je film už len nekonečnou dvaapolhodinovou nudou, počas ktorej sledujeme, ako dáma ide schodmi, prechádza sa po ulici, sleduje ulicu, obzerá obzor, vzďaľuje sa, približuje sa, stúpa a klesá... (09.01.2009)

Pro mě nejslabší Antonioni,a to mam jeho filmy rád. Hodně se vlečicí film který je podbarvenou krásnou hudbou, kamerou jenž nám ukazuje dokonalost a drsnost Italských panorámat. Co musím jěště vyzdvihnout je užasnou Monicu Vitty, která mě svým herectvím strhla, věřil jsem jí všechno od obavy strachu o přítelkyni či jejím bolestným zamilováním. (23.03.2009)

Art pour Art & Nuda, vizuální dokonalost. (30.08.2010)

Se stejným úspěchem bych mohl sledovat záznamy skryté kamery mých sousedů nebo kolegů z práce. Banální osobní život poměrně plochých cizích lidí, život hmyzu (ehmj... ani ne po dvou hodinách po zmizení snoubenky si hlavní protagonista už chlípně prohlíží její nejlepší kamarádku? WTF?). Nevidím žádný důvod, proč by toto téma mě mělo zajímat, nejsem drbna. Na nějakou grandiózní diagnózu morálního úpadku to taky nemá - takové životy lidé vždycky vedli a vždycky budou vést, nic výjimečného na tom příběhu neshledávám. Dramatické herecké přehrávání tomuto filmu taky nepřidává na atraktivitě. Nerozumím, proč má smysl vynaložit dvě a půl hodiny svého života na toto veledílo. (13.07.2019)

Milí fandové filmového umění a pamětníci klubáckých cyklů min. století - nemáte pocit, že film svým vyzněním po 63 letech od jeho  natočení dost zestárnul? Já ano (narozdíl třeba od, byť ještě starších, Bergmanů) (11.03.2023)

Čistá filmařina se vším všudy. Už tady na nás dýchne budoucí vymazání reality ze Zvětšeniny. Dobové recenze se soustředily na rozbor kritiky tzv. Zlaté mládeže, ale po letech zůstává jen spletenec citů a existenciální rozměr prožívání osobních vztahů. Film i po letech a možná nyní víc než tehdy fascinuje svou kompozicí a modernou... (28.01.2009)

Naramne rozehrana uvodni hodina s nadhernymi sceneriemi a hloubkovymi zabery. Zbytek zhruba hodina a pul se promenila ve velke otravne nic. Udesny zaver jen potvrdil skomirajici tempo a nezajem o deni, situace nebo sdeleni. To vypiskani v Cannes si to zaslouzilo... (09.05.2013)

Michelangelo Antonioni má ve své filmografii lepší filmy i když na rozdíl od Zvětšeniny se L Avventura dostalo mezi 100 nejlepších filmů všech dob podle nějaké ankety filmových kritiků z celého světa jež v knižní podobě vyšla ještě v osmdesátých letech i v češtině. Cena z Cannes za vizuál je ale naprosto zasloužená. Příběh samotný kdy děj a postava Anny jsou naprosto podružné, "detektivní" zápletka taky, a důležitý je psychologický vývoj hlavní postavy, která se zpočátku jeví jako postava vedlejší (přesvědčivá Monica Vitti). Osobně mám ale výhrady k herci co hrál Sandra, naprosto nesympatický týpek ale asi to byl ze strany Antonioniho záměr. Moje hodnocení ale hlavně ovlivnil styl vyprávění (jedná s o dokonalou antitezi hollywoodské tvorby což mi nevadí nicméně tady to  to zdlouhovostí a dlouhými záběry malinko přehnali). (11.12.2021)

Antonioni není pro každého. Jeho styl nahlížení do pocitů hlavních představitelů spolu se symbolikou je obtížně stravitelným i pro náročnějšího diváka. Kdo však přistoupí na režisérovu ,,hru" bude odměněn závislostí na jeho snímcích. (05.06.2003)

velmi pěkné záběry kamery, nicméně tento snímek pro mně zůstane průměrným...... (15.01.2009)

Tenhle film miluju. Myslím, že se mi podařilo dešifrovat v něm všechny symboly a náznaky, které tu Antonioni naskládal, takže si to prostě vychutnávám naplno, když to sleduju. Ale třeba se pletu, kdo ví :-) každopádně skvělý zážitek (23.06.2010)

Nechápu to... Ten film byl o ničem, hledali někoho celý film, hledání nedokončili, v podstatě se tam nic nestalo, a přesto mne to strašně bavilo. Dobrodružství v sobě má prostě kouzlo od první minuty. (28.12.2015)

Antonioniovi nelze odepřít jeho umělecký nadhled, důkazem jsou působivé černobílé záběry a taktéž jeho způsob vyprávění, který se stal základem pro ostatní tvůrce. Upozaďuje celkový příběh a soustředí se na jednotlivé momenty a přítomnost. Zároveň je L'avventura obsahově velmi bohaté a má co nabídnout. Kritika vyšší společnosti, milostný trojúhelník, mysteriózní drama, otázky ohledně vztahů, věrnosti a v samotném finále nevěra a odpuštění. Přitom není ani jedno z témat preferováno před ostatními, film žije přítomností a okamžiky, využívající vždy danou situaci ve svůj prospěch, což se v závěru projevuje tím, že L'avventura je pocitově prázdným filmem. To nic ale nemění na tom, že Antonioniho způsob vyprávění je působivý, i přes to, že se jedná o banální příběh, dokáže po celou dobu držet divákovo pozornost a hrát s ním jistou hru plnou tajemství a očekávání, která ale bohužel nepřináší žádnou odměnu. L'avventura a její lehkost v podobě milostného vztahu, doplněné nádhernými záběry, je tak ve skutečnosti tím jediným, co mě opravdu oslovilo. Především Monica Vitti je neuvěřitelně nádherná a půvabná. V tentýž rok vydal Federico Fellini svoje klenot La dolce vita, který rozebírá danou problematiku vyšší společnosti, vztahů a života, na naprosto diametrálně odlišné úrovni, na kterou Antonioni jednoduše nemá. (25.03.2020)

tragédii úvodní části (nebo to nebyla tragédie?) opouštíme záhy a naplno se noříme do prázdnoty představitelů. všudypřítomná plytkost je do očí bijící. víc otázek nastoleno, než zodpovězeno. na druhou stranu jistota je zde jedna: krutý obraz vyprázdněných lidí. (14.01.2009)

Nudný film o ničem, ani počáteční zápletka není rozuzlená. (23.06.2019)

Tak podobné snímky mám opravdu rád. Na povrchu režisérská manýra pod povrchem to vře emocemi a napětím. Zároveň se tu nastoluje otázka odcizení člověka v "moderním" světě. A potvrzením kvality je i to, že tyhle spodní proudy tohoto díla jsou dokonale srozumitelné i dnes, a stále v nás vyvolávají řadu otázek, na které není snadné hledat odpovědi. Hvězdu strhávám za přece jen úmornou délku a s postupem filmu za až protivné rámování obrazů v malebných kompozicích. (09.01.2009)

V najlepších Antonioniho filmoch je celou pointou deja, že sa vlastne nič nedeje. (Parafráza Tarkovského z filmu Tempo di viaggio) (22.07.2016)

První vidění tohoto kulturního milníku pro mě byl po Vertigu druhý aha moment se zajímat o filmy více. Pokud vám to první setkání sedne, je to něco neopakovatelného. (01.11.2023)