Dobrodružstvo

Fascinující příběh je sondou do vědomí života italské smetánky ze šedesátých let pobývající v záplavě blahobytu života ztroskotanců. Atmosférické proniknutí do duše bohaté společnosti a jednoho vztahu. Citový příběh odvíjejíc se v obrazech, který vypráví, jak se člověk může zmýlit ve svých vlastních pocitech lásky. (06.01.2008)

Možná, že ten film je snímkem ze života italské zhýralé smetánky topící se v záplavě blahobytu, aniž si uvědomuje, že je jen snůškou ztroskotanců, jak se většinou píše, ale já to v něm nevidím. Pro mne se jedná o vyjádření tajemnosti, neuchopitelnosti a nepochopitelnosti života, s nimiž nemá smysl bojovat, protože to nelze, a je třeba se s nimi pokorně smířit. Antonioni nás udržuje celý film v napětí při pátrání po mnoha pointách, které vystavěl ve svém prvním plánu, ale pak je nechává zdánlivě nezodpovězené a nedořečené. Protože nejsou podstatné, jsou to jen střípky z mnoha dalších tajemství, přičemž důležité jen jen tajemství života samotného. (12.08.2010)

súhlasím s akýmkoľvek tvrdením, ktoré smeruje k záveru, že tento film je geniálny, rovnako ako som ochotný pripustiť, že by mohol byť o nejakú tú minútku kratší. neviem, ako to robil, ale tuším, že to súvisí s tempom a výpravou - mám na mysli tú "čudnú" akoby osudovú, mierne znepokojivú, veľmi silnú/sugestívnu ťaživú atmosféru. obklopený dobrými spoluscenáristami vyšperkoval pár naozaj silných scén a briskných dialógov a v neposlednom rade - nemôžem to nespomenúť, lebo mám na to slabosť - to obsadil naozaj lahodnými herečkami; páči sa mi tiež, že záver ponúka dvojakú interpretáciu (a vlastne nie len záver, ale aj tá "ústredná" udalosť, ktorá je pre tento film takou charakteristickou) závislú čisto od diváka a toho, k akému pólu sa je ochotný prikloniť: či je viac optimista a vidí za tým všetkým "nádej", alebo skôr skeptik, a pokladá rodiaci sa vzťah vopred odsúdený na zánik, lebo sa buduje na "zlých základoch" a skôr inklinuje k vysvetleniu si "mysteriózneho" stratenia ako k zániku, strate, úpadku - na čo by si našiel slušný počet podporných symbolov z celého filmu (návšteva zbytočne postaveného, opusteného "kostola", vzťah lekárnika, záverečné "hľadanie" sandra v kaštieli, kde panuje neporiadok po večierku...); napokon, a to je už len detail, mi nedá nevšimnúť si antonionihu fascináciu ženou a ženským telom; to nachádzanie, budovanie, vytváranie a udržiavanie vzťahu (so ženou) je to "dobrodružstvo" v názve; (03.04.2012)

Filmu nelze upřít revoluční a působivou stylistickou stránku ani jeho místo v historii kinematografie. V první polovině mi měl Antonioniho počin co nabídnout a působil svěžím dojmem, jenže v druhé polovině začal ten pravý "Antonioni" a každá další minuta se stávala čím dál víc ubíjející a postavy více a více vzdálenější a nezajímavější. Efekt odcizení tak byl vystihnut natolik dokonale, až jsem film a všechno v něm začal téměř nenávidět. Hodnocení je proto spíše subjektivní a nesnaží se upřít filmu dobové kvality. (19.06.2011)

Když jsem ještě mlád viděl L'Avventuru poprvé, mrzelo mě, že ta hezká dívka, které jsem myslel že bude patřit hlavní role, znenadání z filmu zmizí a už se neobjeví. Když se na ni dívám dneska, vůbec nechápu svůj tehdejší vkus - nehezká, zmalovaná husa s výraznými negroidně-mongoloidními rysy. Jsem rád, že je rychle pryč. To je asi to nejpodstatnější, čím se mi tenhle film zapsal do paměti, vzhledem ke své dobové proslulosti mi přijde hodně slabý. Oproti o rok mladšímu La notte mě vůbec ničím neoslovil, necítím z něj žádnou krásnou melancholii, žádnou existenciální hloubku, jen užvaněnou nudu. Může za to jak podivný scénář, tak i slabí nebo nezajímaví herci, třeba chlap, který hraje Sandra, je naprosto otřesný. A nenadchla mě ani afektovaná Monica Vitti. No a na Sicílii i Liparech už jsem byl několikrát a všechny filmové lokace viděl barevně a naživo, takže fakt nevidím důvod, proč bych si měl L'avventuru ještě někdy v životě pustit. (31.01.2015)