Hmla

Darabont pomalu padá z režisérského vrcholu do průměrné šedi. Už původní Mlha stála za hovno, ale Frank nám chtěl ukázat, že nová doba přináší nové možnosti a narval do toho velkolepé efekty. Bohužel jsou místy ještě trapnější než ty u Carpentera a to už je co říct. Závěr možná jde proti klišé, ale je nelogický až běda a jen těžko vytáhne z diváka nějaké emoce. Nebýt ukázkové studie lidského stáda, tak bych se už natahoval po splachovadlu. (22.08.2011)

Čekal jsem další béčko jak už to tak bývá, když se někdo snaží natočit Stephenovu knihu. Dostal jsem ale užasný film, nad kterým ještě teď musím přemýšlet. Ani "digitální" chapadlo mi nemůže zkazit prožitek z tohoto filmu. Všude okolo lidi zabíjí něco z jiné dimenze, ale lidé se přitom dokáží povraždit sami na popud "božího služebníka". Za řeč rozhodně stojí i úžasný nehollywoodský konec, který člověka na jednu stranu mrzel, na druhou viděl konečně něco jiného. A hlavně, za doprovodnou hudbu k poslední čtvrthodince. 100% můj TOP 10 (25.10.2008)

Asi nebudu tak troufalá, abych tvrdila, že je tohle dílo nezfilmovatelné, ale s klidem můžu říct, že mně tenhle způsob zpracování Kinga naprosto nesedl. Když přesné popisy chování lidí ve vyhrocených situacích čtete, je to maximálně uvěřitelné, protože to zařídí suverenita autora a vaše představivost. Příchod takovéto látky na plátno a vybrání jednoho obličeje, jednoho způsobu pojetí a jedné jediné konkrétnosti z nekonečného množství variant už autorská suverenita nezachrání - už třeba jenom proto, že autorů filmu je několik desítek až stovek a nikdy všichni nemůžou být sjednoceni natolik, aby vytvořili dokonale homogenní, neprůstřelné dílo o fikční situaci. Když tak nad tím přemýšlím, tak to trochu zní, jako bych popírala možnost uvěřitelnosti jakéhokoliv filmu, což nemám v úmyslu. Jenom chci vyjádřit svůj pocit ze čtení Kingových věcí kontra sledování filmů podle nich vytvořených. Další věc je, že v případě Mlhy ani tak nemám problém s filosofickým dilematem zfilmovat/nezfilmovat, spíš s tím, že v mých očích na každém rozcestí udělal režisér odbočku špatným směrem. Film podle mého nejvíc chybuje v tom, že není stylově zařazený. A to jsem prosím milovník postmoderního míšení žánrů - tzn. psychologický horor o smyslu života by podle mého vkusu měl být ultimátně dokonalý film. Mlhla nic takového ovšem nedělá, Mlha zmateně kličkuje, půjčuje si od každého něco, ale dohromady nefunguje. Herecký přístup k postavám mi nevyhovuje - americký hrdina, bezpáteřní zbabělec, osvícená fanatička, všichni mi lezli na nervy, i když při slovním popisu znějí tak zajímavě. A možná už bych se mohla zastavit, už tak jsem toho napsala až dost. Po víc než měsíci jsem se ale podívala na nějaký film a tak mám hned touhu svěřovat své názory světu, promiňte mi. (10.06.2012)

První ohlasy na Darabontovu novou adaptaci Kingovy literární předlohy byly nadšené a vyvolaly velkou dávku očekávání hororových fanoušků. Poté následovaly jejich poněkud rozpačité reakce, takže jsem byl zvědavý na výsledek. Mlha je typickým příkladem filmu, kde tvůrce balancuje mezi snahou natočit psychologické drama skupinky lidí přežívajících v extrémních podmínkách a mezi snahou zavděčit se masovému publiku a natočit sci-fi horor ve stylu Vetřelce. Nepočetné zaryté intelektuály pochopitelně nepotěší přítomnost typicky béčkových rekvizit, kterými jsou obří zmutovaní pavouci nebo gigantičtí polypy, o poznání početnější skupina vyznavačů hororové produkce bude postrádat řadu klišé, které má tak ráda, a pochopitelně také větší dynamiku děje a nedostatek tvrdé akce. Mnozí budou celkem oprávněně vyčítat Mlze poněkud odbyté triky, které se dnes opravdu dají natočit profesionálněji a s lepším výsledkem. Přes to všechno je Mlha výrazně nadprůměrným žánrovým snímkem, který se může pochlubit silným příběhem s velmi slušným dramatickým výústěním a několika silnými scénami. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že z téhle látky se dalo vytěžit víc, a setkání s mimozemským životem mohlo být mnohem nápaditější. Proč si hergot autor myslí, že ve vzdáleném vesmíru žijí ty samé formy života, jenom výrazně větší než u nás? Celkový dojem: 85 %. (28.06.2008)

Pro Darabonta je pojem horor něčím úplně mimo, jelikož nezvládá ani ty nejzákladnější žánrové postupy a vypůjčuje si tu od Carpentera, tam od Camerona, aby celek zastřešil dialogy jak z nablblého sci-fi z 60. let. Dvě hodiny točí děj v kolovrátku, v němž na divákovy emoce zatlačí možná tak vřeteno s náboženským fanatismem, ale jinak až na úplný závěr absolutně chladné, nekřesťansky dlouhé a nechtěně pitomé béčko, u kterého se evidentně rozsypala plná hodnocení jenom za působivý závěr, jak tak pročítám komentáře kolem sebe. (09.03.2008)