Hmla

The Mist začíná celkem slibně, žádné dlouhé rozjezdy (pro hvězdy), nýbrž ihned nástup masivní bouřky, pohled na pár vyvrácených stromů, trocha (nutných) úvodních vět a za pár minut tu máme zahalení celého města do neproniknutelné a tajuplné mlhy. Ani v momentě, kdy se skupinka lidí zavřela v supermarketu mé nadšení neopadalo, neboť proti stylu one-room horror vůbec nic nemám (právě naopak), avšak kámen úrazu přišel s prvními chapadly, konkrétně s tím, jak na ně ostatní reagovali. Psychologie postav se mi moc nezamlouvala, lidé se nechovali vždy logicky a to ani nemluvím o tom jak mě, s prominutím, srala ta náboženská fanatička a ještě víc, jak jí to lidé žrali... Inu, jakože The Mist není žádný hrůzostrašný horor, tak v rovině psychologického dramatu docela selhává. Celý snímek však drží nad vodou dobrá režie (Darabont je prostě Darabont), obstojná atmosféra, slušná monstra (zejména při akci nočního náletu a výpravy do lékárny) a mrazivý závěr, díky kterému jsem byl původně odhodlán dát filmu 4*... Avšak, jak tak čtu ostatní komentáře, jelikož už právě tohle udělalo spoustu lidí předemnou, budu protentokrát ten zlý a zůstanu jen na třech. 7/10 (22.04.2008)

Nemám hollywoodské blockbustery právě příliš v lásce, ale Darabontův film prostě neměl chybu. Jeho adaptace povídky jeho dvorního literáta Stephena Kinga je ve své apokalyptické vizi dokonalá... Žánrové vymezení je sporné - rozhodně to není horor, není to ani fantasy, jde spíše o čistokrevný sci-fi thriller s důrazem na mapování iracionální roviny lidského konání a jeho zkoumání v mezních situacích. Výborná psychologická drobnokresba je v Kingových knihách i Darabontových filmech standardem, nejinak je tomu i v The Mist. Možná by se dalo zjednodušeně říci, že celý film je vlastně o tom, jak se chovají lidé pod tlakem stresu a vnějších stresorů, ovlivněni vypětím situace, nedostatkem informací a jak snadno podléhají iracionálnu ve svém uvažování i jednání. Náboženská fanatička, zmanipulovaný dav, pokusy o lynchování...není to spíše variace na Peckinpahovi Strašáky? Vynikající studie toho, co z člověka udělá postupná dekonstrukce kulturních norem a potlačení zažitých vzorců chování... Darabont výborně vytváří a rozvíjí tíživou atmosféru, ze slunečného amerického dvorku se postupně přeneseme do všepohlcující mlhy, která nevěstí nic dobrého. Scénář dobře nakládá i s tím, že postavy mohou využívat jen omezené zdroje a prostředky, to ještě více posiluje psychologickou rovinu a nadřazuje ji akci. Pro katastrofické filmy je charakteristické omezená (většinou velmi malá) skupina postav a od světa odřízlé místo, tohle pravidlo se realizuje i v Darabontově snímku. Umné je zvláště dávkování napětí - divák není vystaven nijak zbytečně extrémně lekacím scénám, napětí se buduje pozvolna a houstne a houstne. Jde o to reflektovat pocit bezmoci, bezvýchodnosti a až nihilistické psychózy. Absolutní hodnocení dávám hlavně za závěr - ten mne svou depresivitou totálně odrovnal a já jen mohu říci, že TOHLE jsem nečekal... Vynikající film... Podobné filmy: Válka světů, Potomci lidí, Monstrum, Znamení (14.03.2008)

Pro Darabonta je pojem horor něčím úplně mimo, jelikož nezvládá ani ty nejzákladnější žánrové postupy a vypůjčuje si tu od Carpentera, tam od Camerona, aby celek zastřešil dialogy jak z nablblého sci-fi z 60. let. Dvě hodiny točí děj v kolovrátku, v němž na divákovy emoce zatlačí možná tak vřeteno s náboženským fanatismem, ale jinak až na úplný závěr absolutně chladné, nekřesťansky dlouhé a nechtěně pitomé béčko, u kterého se evidentně rozsypala plná hodnocení jenom za působivý závěr, jak tak pročítám komentáře kolem sebe. (09.03.2008)

Příjemně mrazivé (lidi), roztomile brakové (potvory), překvapivě šokující (přepracovaný závěr). Darabont se sice nemůže opřít o herce nebo rozpočet, ale stejně diváka táhne za nohu chapadlem stísněné atmosféry... z několika málo stránek povídky ždíme maximum a i když mi americká městečka už lezou krkem, tohle bylo veeeelmi sympatické. Víc takových. (70%) (15.03.2008)

Ab homine homini cotidianum periculum aneb " Člověk člověku každodenním nebezpečím " The Mist je více psychologickým a morálním napínákem než hrůzostrašným hororem u kterého by si rval divák vlasy. Velká nevýhoda první poloviny filmu jsou špatně zbarvená CGI monstra, která vyhlížela až moc uměle a nerealisticky. Druhá polovina je už něco lepší a věci se dají konečně do pohybu, načež se divák dozví na čem vlastně je. Posledních 20 minut film vyzdvihlo o další kousek výše. 75 % (22.05.2010)