Pacifik

Po třetím díle jsem se rozhodl sledování seriálu ukončit. Nehodlám ztrácet čas s něčím, co snaží tvářit jako stěžejní válečný miniseriál o válce v Pacificu a přitom bitvě (Guadalcanal ), která trvala přes půl roku je věnováno 10 minut boje v noci a pro pacifickou válku nedůležitýmu zamilovanýmu "australskýmu" románku je věnován celý díl ! Tři díly jsou v prdeli a já se vlastně ničeho nedočkal. Pacific plánuju dát někdy v budoucnu jako celek, ale po třech dílech mám dvouhvězdičkový myšlenky a pocit promarněné příležitosti. (15.03.2010)

Pokud se Bratrstvu neohrožených jakš takš podařilo udržet během deseti hodinových dílů souvislou linku vyprávění, pak Pacifik totéž nedokázal. Jako materál pro výuku dějepisu se nehodí v žádném případě, neboť vynechává i zásadní události a jiné výrazně zjednodušuje. Není to ovšem vina tvůrců, boje v Pacifiku zkrátka trvaly více než čtyřikrát delší dobu a navíc, hraniční situace, jaké američtí vojáci v Evropě zažívali pouze výjimečně, především hned na počátku invaze a pak v obleženém Bastogne, zažívali vojáci bojující v Pacifiku prakticky denně. Celý příběh je ostatně, stejně jako Bratrstvo neohrožených, vyprávěn jako příběh několika konkrétních postav, se vší subjektivitou, jako příběh viděný jejich očima... Pokud Band of Brothers nešetřilo naturalismem a nebálo se popisovat Američany nikoli jako hrdiny bez bázně a hany, pak Pacifik jde v naturalismu snad ještě o kus dál a pokud bychom mohli mluvit o hrdinství, pak jedině v obecné rovině. Nikoli jako glorifikace výjimečných jedinců, byť i tady se takoví rozhodně najdou, ale jako prostá připomínka všech zmařených životů, nekonečného řetězu nesmírně krutých bojů s obrovskými lidskými oběťmi na obou stranách, s neuvěřitelnou krutostí a brutalitou, s všudypřítomným strachem, desiluzemi, cynismem, otupěním, únavou a duševními problémy... Přestože je značná útržkovitost zachycených dějů vykoupena prostým faktem deseti hodinových dílů, asi by bylo možné i v jejich rámci většinu "nebojových" akcí poněkud zhutnit, zvláště australské milostné epizody jsou z tohoto hlediska poměrně zbytné, a bylo by jistě možné jejich obsah stlačit do polovičního času, naopak vyzdvihnout je třeba to, že nebyla opomenuta krvavá řež na Peleliu, neboť jde o dosti exemplární ukázku zcela zbytečných obětí, způsobených jak faktickou nevýznamností tohoto ostrůvku, tak velmi špatnou, zcela nedostatečnou přípravou bojových operací. Velmi cenný je také předposlední díl, mj. proto, že opět vrhá jiné světlo na svržení atomových pum na Nagasaki a Hirošimu. Když člověk nemá dostatečné informace, tak je tak snadné být pacifistou, vlastencem, nebo čímkoli dalším, co charakterizují jednoduché poučky a černobílý pohled na svět... Pochvalu tvůrci rozhodně zaslouží nejen za bezchybně natočené bojové scény, ale také za skvěle zvládnutou psychologickou linku. Právě z tohoto hlediska je naprosto zásadní zdánlivě nadbytečná desátá kapitola... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: kinej, flanker.27, Superpero (06.11.2011)

Jak se lišila válka, tak se líší i seriál. Je tedy jasné, že další nářez typu Bratrstva neohrožených nás nečeká a bude tu pochopitelně pár změn. Bohužel, tyto změny ne vždy vyšly. Celé se to víc než na bitevní vřavu snaží hrát na charaktery postav a jejich psychiku při složitém dobívání japonských území. To se ale ne vždy povedlo a zvláště prvních cca 5 dílů je značně nevyvážených a místy i docela nudí. Správně smíchat válečnou vřavu a psychologii postav se podařilo až v závěrečných 3 dílech, které jsou opravdu vynikající. Zaměření se na postavy navíc paradoxně způsobuje, že diváka nezaujmou tolik, jako v případě Bratrstva. Jasně, Leckieho a Basiloneho jsem si oblíbil hned, ostatní v čele s Eugenem mě ale moc nezaujali a některé vedlejší postavy navíc dostaly po hříchu málo prostoru. Zkrátka to chtělo úvodní seznamovací díl jako v předchozím případě. Když už ovšem dojde na samotné boje, tak je opravdu na co se koukat a jde o špičku ve svém žánru. Peníze jsou zde vidět od prvního do posledního výbuchu. Herci jsou výborní, několik silně emotivních scén se tu také najde a hudba je také vynikající. I přes těch několik výtek je to pořád výborný seriál a jeden z vrcholů letošní seriálové sezóny. Pátou hvězdu tomu ale dát s čistým srdcem nemohu, pár nudných chvil tu opravdu bylo a nemám chuť se na to ještě někdy znova kouknout. Na Bratrstvo neohrožených přitom můžu koukat pořád dokola. (23.06.2010)

Zajímavý kontrast k Band of Brothers a upřímně, The Pacific jsem užil ještě o drobek víc. Tohle nevyzní jako žádná óda na šlechetnost, neprůstřelnou morálku a slavná velká vítězství, ale je to temná, místy nečekaně krvavá (šplouchání mozku a vyřezávání zlata z huby mi rozhodně utkví) a až nihilistická podívaná. Srovnání se nabízí a co mi asi nejvíc vadilo při BoB, ta tuna hrdinů kde má divák menší guláš kdo je kdo a pak má tudíž i relativně šumák kdo kde umře, tak tady je na tom lépe, neboť sledujeme primárně osudy tří vojáků na i mimo bojiště. S tím ale souvisí i největší mínus, nesedl mi J. Badge Dale jako Leckie a snad ta vůbec nejústřednější postava série. Prvních pár dílů slabších, než přišlo na opravdový válečný hody a vážně bylo čím se kochat, viz. ta $217 mega drahá produkce... Je možná malinko škoda, že tu nevidíme i nějaký větší obrázek celého konfliktu, nejblíž k němu mají vsuvky mapek k lepší orientaci kde zrovna došlo k vylodění, ale fokus je holt psychologie a zkušenost samotného jednotlivce a konflikt po stránce dějepisu si nadívám jinde. Sledge, Basilone (moje oblíbená E08) a Snafu, ti mi k srdci přirostli, osobně mi bylo líto brzké absence Jona Bernthala. Takže jo, Pacific velmi dobře zachycuje jak prvotní nadšení a naivitu vojáků, dovolí si odbočky k romanci při oddechu v Melbourne, snaze prodat lidu dluhopisy nebo do blázince, tak pak ukazuje peklo i jeho následky, vypropagandovaný rasismus (japonec = žlutá špíňácká japka), evokuje rezignovaný nálady a la Vietnam, osvětluje lehce opomíjenou část druhé světové. Za to všechno bravo HBO. (27.05.2017)