Pacifik

Bratrstvo neohrožených drželo víc pohromadě a bylo komplexnější, v Pacifiku se dočkáme i několika naprosto zbytečných romantických linií (díly 3 a 8), ale na druhou stranu je v několika dílech (4, 5, 6, 7, 9) ukázána pacifická válka ve své pravé a hodně syrové podobě. Bylo to peklo a skláním se přede všemi, kteří se něčeho takového zúčastnili a dokázali přežít. (21.05.2011)

Po peti shlednutych dilech pro mne osobne zatim kinematograficke zklamani roku. Scenaristicky nezvladnute, sceny rozvlekle a dialogy nudne. A kdyz uz dojde na akci, vse se odehrava ve tme a na americke kulomety maxim nabihaji ve vlnach fanaticti japonci. Produkce vubec pripomina serial Lost - a to pojetim "vsechny herce prevezem na havajske ostrovy, tam furt budou chodit po plazi nebo po mistnim pralese par tydnu, par zaberu udelame v noci s deseti japonskyma statistama, ktery budou furt dokolecka na ne nabihat; do toho vlozime par prostrihu z domova, ktery natocime ve studiu a cash se jen povali"... (04.04.2010)

Pokud se Bratrstvu neohrožených jakš takš podařilo udržet během deseti hodinových dílů souvislou linku vyprávění, pak Pacifik totéž nedokázal. Jako materál pro výuku dějepisu se nehodí v žádném případě, neboť vynechává i zásadní události a jiné výrazně zjednodušuje. Není to ovšem vina tvůrců, boje v Pacifiku zkrátka trvaly více než čtyřikrát delší dobu a navíc, hraniční situace, jaké američtí vojáci v Evropě zažívali pouze výjimečně, především hned na počátku invaze a pak v obleženém Bastogne, zažívali vojáci bojující v Pacifiku prakticky denně. Celý příběh je ostatně, stejně jako Bratrstvo neohrožených, vyprávěn jako příběh několika konkrétních postav, se vší subjektivitou, jako příběh viděný jejich očima... Pokud Band of Brothers nešetřilo naturalismem a nebálo se popisovat Američany nikoli jako hrdiny bez bázně a hany, pak Pacifik jde v naturalismu snad ještě o kus dál a pokud bychom mohli mluvit o hrdinství, pak jedině v obecné rovině. Nikoli jako glorifikace výjimečných jedinců, byť i tady se takoví rozhodně najdou, ale jako prostá připomínka všech zmařených životů, nekonečného řetězu nesmírně krutých bojů s obrovskými lidskými oběťmi na obou stranách, s neuvěřitelnou krutostí a brutalitou, s všudypřítomným strachem, desiluzemi, cynismem, otupěním, únavou a duševními problémy... Přestože je značná útržkovitost zachycených dějů vykoupena prostým faktem deseti hodinových dílů, asi by bylo možné i v jejich rámci většinu "nebojových" akcí poněkud zhutnit, zvláště australské milostné epizody jsou z tohoto hlediska poměrně zbytné, a bylo by jistě možné jejich obsah stlačit do polovičního času, naopak vyzdvihnout je třeba to, že nebyla opomenuta krvavá řež na Peleliu, neboť jde o dosti exemplární ukázku zcela zbytečných obětí, způsobených jak faktickou nevýznamností tohoto ostrůvku, tak velmi špatnou, zcela nedostatečnou přípravou bojových operací. Velmi cenný je také předposlední díl, mj. proto, že opět vrhá jiné světlo na svržení atomových pum na Nagasaki a Hirošimu. Když člověk nemá dostatečné informace, tak je tak snadné být pacifistou, vlastencem, nebo čímkoli dalším, co charakterizují jednoduché poučky a černobílý pohled na svět... Pochvalu tvůrci rozhodně zaslouží nejen za bezchybně natočené bojové scény, ale také za skvěle zvládnutou psychologickou linku. Právě z tohoto hlediska je naprosto zásadní zdánlivě nadbytečná desátá kapitola... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: kinej, flanker.27, Superpero (06.11.2011)

Nelze nesrovnat s románem Nazí a mrtví. The Pacific mi ještě ani jednou nerozbušil srdce. Scénáristi zvolili románové vyprávění. Bohužel doba je taková, že je člověk přesycen tímto klasickým vyobrazením "šíleného masakru" s prvky chlapáckého přátelství. Čekal jsem trochu jiné pojetí, snad autentičtější. Takže zatím překvapivě konzervativní dílo. Ale uvidíme, jak to Špilberg uhraje. PS - Bratrstvo je jiná liga. (06.04.2010)