Interstellar

Ohromenie z rozkošne staromódnej objaviteľskej sci-fi s prevratným zobrazením niektorých vesmírnych javov kazí scenár pôsobiaci dojmom nasilu pozošívanej zlátaniny. Dejová línia so zlým kozmonautom sa do príbehu zúfalo nehodí, dialógy nekonzistentne miešajú osobné veci a vzletné frázy o budúcnosti ľudstva, koniec je predvídateľný, doslovný a nedáva veľmi zmysel. Škoda. (16.11.2014)

Kdo jiný měl natočit Vesmírnou odyseu pro 21. století. Kubrick našel svého nástupce a Nolan posunul hranice lidmi obývaného vesmíru. Přerod komorního příběhu farmářské rodiny na rozmáchlou výpravu s cílem najít nový domov pro lidstvo je fascinující. Zimmer i Hoytema mají ve vesmíru dostatek prostoru pro další exhibici a McConaughey v nejlepší formě bez problému utáhne celé tři hodiny. (12.04.2024)

Interstellar nabízí několik velkolepých akčních scén, kdy si připomenete, jak milujete film. Dále je tu umouněný McConaughey bez hereckého zakolísání coby milující otec a doslovné poselství, že láska prostupuje čas i prostor a rada, abychom poslechli své srdce. Ach./// Často porovnávanou Gravitaci spojuje s Interstellarem několik záležitostí jako např. intimní dějová linie vs. epická ve vesmíru, lidská touha přežít nebo velká ambicióznost tvůrce. Gravitace je však oproti Interstellaru klišovité "Earth porn". Zde vás sice také čeká nějaké to klišé, ale i několik nečekaných zvratů a dokonce jedna lekačka. Hoytema nabízí jen pár záběrů na planetu Zemi, neboť Nolan míří dál, a to až za hranice galaxie. A někdy neví, kdy se zastavit, takže téměř tříhodinová stopáž je místy znát. První třetina je relativně obyčejné rodinné drama, ale chápu 5hvězdičková hodnocení, protože třetí akt vše přehluší, já ale slabší rozjezd nezapomněla. Zvuková stopa byla v kině poněkud přepálená, ale intenzivní vibrace a dunění tak skrze podlahu doslova procházejí celým tělem a z projekce se stává de facto fyzický zážitek (start raketoplánu, únik před vlnou, dokování). Celkovému vtažení výrazně napomáhá roztažené plátno v některých scénách a burácivý Zimmer střídající se s klasicky znějící hudbou (např. v podobě jemných tónů klavíru), která připomene Kubrickův opus, byť se stále jedná o skladby HZ./// Prozkoumávání/hledání nových planet připomene to nejlepší ze startrekovských a stargateovských seriálů, absentují ovšem naléhavost a tíha BSG. Chybí eminentní hrozba, hmatatelné zlo, striktní deadline nebo alespoň vyhublé děcko. Naštěstí se režisér vyhýbá všeobjímajícím přesahům a zcela přechází i duchovní rozměr či vyšší síly, takže žádné rozhovory o smyslu existence či vzniku života zde nejsou. *Spoiler* Kromě skutečného plánu mise je překvapivým dějovým zvratem, že jsme ve vesmíru sami, čímž režisér opět potvrzuje svůj smysl pro racionalitu a realističnost, ale fanoušky sci-fi to zamrzí. *Konec spoileru* Nolan je skvělý režisér, ale už horší vypravěč. Některé pasáže jsou velmi doslovné, jiné chladné. Kýžené emoce se tak nedostavují, byť u scény, kdy si McC přehrává stará videa, začínají vlhnout oči. [IMAX, 70mm] (03.11.2014)

Ten Kristian Nolanov je ale šikovný pionýr, není-liž tak? Velice mistrně zvládl během necelé jedné pětiletky těžký úkol - vymyslel, jak zbavit naši planetu Zemlju všech imperialistických živlů, kteří tady stejně jen zamořují ovzduší prachem a ujídají nám, socialisticky pracujícím, kukuřici. Někteří západní živlové dokonce falšují emisní výsledky u diselových motorů, no považte! To by se v Savetskom sajúze stát nemohlo, tam se žádné testy nefalšují, protože se žádné nedělají. Ale zpět k tématu: Nolanov navrhl vystěhovat západní mocnosti do kosmu skrze červotočí díru, a aby nám nepřibývalo dalších zplodin v ovzduší, využil k tomu rakety s benzínovým pohonem a s nezfalšovanými emisními výsledky. Imperialisté tedy naposledy zamávali naší Zemušce i my můžeme slávit pabjédu. Úroda kukurúzy je zachráněna, prachu ve vzduchu ubylo a my můžeme pomalu začít chystat oslavy Velikogo okťábra. Urá!! (29.09.2015)

Pevně věřím, že až se na Interstellar podívám v klidu podruhé, nevyhypovaný, tak si tuhle profesionálně zrealizovanou, nadprůměrnou sci-fi užiju alespoň na solidní čtyřhvězdí ... ale kdybych teď nepřipustil, že se pro mě jedná o poměrně velké zklamání, lhal bych sám sobě. A je mi to strašně líto, protože na žádný jiný film jsem se letos netěšil víc. Nejvíc tomu uškodila závěrečná půlhodinka, která na to, jak se tváří chytře a ambiciózně, je pro mě ve výsledku prostě de facto fádní a banální. Opravdu mi celé to ústřední vypointování nepřijde vůbec objevné. Kdyby u toho ty postavy alespoň pořád tak srandovně nežvanili a nechali diváka, ať si na to přijde sám, tohle prostě bylo moc uspěchané a doslovné, a kupodivu i emočně chladné (emoční vrchol nastane bezesporu zhruba v půlce stopáže, při přehrávání vzkazů). Navíc i v průběhu filmu se čas od času objeví nějaká divná rozhodnutí a logicky sporné momenty, které prostě v takto ambiciózním filmu ruší (když zjistili, že na první planetě ubíhá čas v důsledku přílišné blízkosti k černé díře pomaleji, opravdu by té špičkové vědkyni nedošlo, jaké konsekvence to bude mít na to, co tam doktorka Millerová asi tak mohla stihnout udělat atp.). Takhle - v Interstellaru je spousta věcí, které se mi na něm líbily. Scény, u kterých jsem nedýchal, byl v napětí, nebo mě dojímaly. Skvělá hudba, výborný Matthew. Ale z celku jsem prozatím v rozpacích, achjo. (10.11.2014)