Rolling Stones

4,5* Skvělý koncert - dokument a parádní jízda v režii pana Scorseseho. Po shlédnutí tohoto filmu si člověk může dovolit říct, byl jsem u toho. Zážitek a blízkost skupiny je tak intenzivní, že má člověk chuť aplaudovat mezi skladbami a chovat se jako na koncertě - nikoliv v kině. Jo, některý kapely tady můžou bejt klidně čtyřicet let a pořád je to málo, oproti jiným, které kdyby už teď zmizely, tak je stejně pozdě. (22.09.2008)

Rockovou hudbu hodně můžu, ale přesto nejsem nějak velký fanoušek Rolling Stones - nevyrostl jsem na nich, jen je uznávám jako legendu od které znám pár písní (asi jako každý člověk na planetě), rád si je občas poslechnu, ale do playlistu si je sám od sebe moc často nezařadím... něco jako Beatles, nebo Elvise. Ať už ale někdo Stouny miluje, nebo třeba jen toleruje, Scorseseho "dokumentární" záznam jejich koncertu musí nadchnout každého komu hudba a koncerty něco říkají. Až na úvodních pár minut ve kterých se Marty snaží o nějaké úlety bokem od Stounů k reflexi samotného natáčení, kterýmy nejspíš chtěl záznam ozvláštnit ale ve výsledku mu spíš ubližuje, stojí všechno na dokonale natočených záběrech nejgeniálnějších dědků s kytarami kteří kdy brázdili podia. Vizuálně jde o nejlépe natočený koncert jaký jsem kdy viděl, s výborně komponovaným každým záběrem a který pouhým stylem snímání a střihu posouvá písničky nahrané během jediného koncertu do úplně jiných nálad, od velkolepé show s vypalováky jež zná celý svět, přes kamarádskou jam seasion mezi lidmi které hudba prostě baví, až po komorní "klubové" bluesové zpovědi Keitha Richardse provázené intimními záběry na jeho věky zbrázděný obličej... s neodmyslitelnou cigaretou v koutku a smutným leskem v očích. Je neskutečně fascinující jak to banda pětašedesátiletých seschlých dědků dokáže rozpálit na koncertě s takovou energií že by jim většina mladých kapel mohla závidět, Mick řádí na podiu jako by zase frčel na drogách a spolu s Kiethem baví publikum jako by to nedělal už milionkrát předtím. Jediné co mi na tomhle záznamu koncertu vadilo bylo počáteční řešení technických aspektů natáčení, když přitom mnohem zajímavějsí by bylo podívat se do skutečného zákulisí koncertu, protože jestli něco dělá z tohoto záležitost pouze zajímavou místo nadčasové, tak je to právě tohle... Prostě méně Scorseseho a více Rolling Stones. No a pak trochu osobní zklamání - přímo na samotném koncertě nezazněla má oblíbená Paint it Black :) _Bez ohledu na to jak moc má člověk rád jejich hudbu, už kvůli kvůli fascinující energii která z toho sálá, rámcování jejich kariéry prostřihy na dobové reportáže a rozhovory a dokonalému technice natáčení... už kvůli tomuhle stojí za to jít do kina. Tohle není film, tohle není dokument, tohle je Rock'n'roll. (23.07.2008)

Dá se to hodnotit dvěma způsoby. Buď z pohledu filmařiny a to nemusím nic psát, aby vám všem bylo jasný, že Marty svojí práci odved kurevsky dobře (jako vždy). Navíc teď, kdy měl k dispozici hromadu peněz, kamer a schopnejch lidí. A pak můžeme hodnotit koncík po hudební stránce. A to je senzační. Hromada energie, výborně vybranej playlist, Jagger zpívá a tančí jako malej kluk. Richards je totálně sjetej a skvělej. A pokud jde o hosty, tak Jack White paráda, ale Buddy Guy absolutní bomba. Toho černocha chci domu. (07.09.2009)

Přiznám se že Scorsese je jeden z mých nejméně oblíbených režisérů a jeho filmy jsou podle mne jen nadhodnocené, i když dobře zpracované filmy, bez šťávy a alkoholu. V dokumentu Shine a Light však dokázal, že s kamerou dokáže neuvěřitelné věci, a v práci se světlem se blíží snad i Stanley Kubrickovi. Bravo. (13.12.2008)

Stouni bezpochyby patří mezi jednu z největších legend rockového nebe. Jejich songy se mi líbí, ale nepatřím mezi jejich skalní a věrné fanoušky. Tudíž se v jejich repertoáru vyznám jen velmi poskromnu. Nejspíše z tohoto důvodu mi film posloužil spíše jako zvuková kulisa, než abych celé dvě hodiny přímo sledovala jejich koncert, kterému byla věnována, bez pár archivních záběrů, největší část. Nejvíce mne potěšilo několika minutové vystoupení mé hudební bohyně, Christiny Aguilery. (14.05.2010)