88 minút

Jedno pozitivum na úvod: Al Pacino vypadá v kravatě a dlouhém kabátě stále zatraceně dobře a charisma mu neschází ani v šablonovitém thrilleru 88 Minutes, který si pohrává s nebezpečnými ambicemi, ale absolutně je nezvládá. Scénář působí neuvěřitelně vykonstruovaným dojmem, což vyvrcholí stupidním finále, snaží se vyrovnat současnému trendu o „šokující pointu“. A po Pacinovi nejznámější herečtí představitelé, William Forsythe a Leelee Sobieski (u ní je to s povzdechem dvojnásob), přepínají svoje postavy až do křečovitých kreací. (03.07.2007)

Po přečtení všech komentářů místních, uznávaných filmových kritiků jsem měl pocit, že tenhle film je děsná sračka. Odmítal jsem si ho pučit a už vůbec u něj strávit nějakou tu minutu. Jenže jednoho dne jsem našel v krámě originálku za 49 Kč. Jako správnej Čech s lety prověřenou obchodní intuicí "nebude se mi to líbit, ale když to stojí tak málo, tak si minimálně tři vezmu", jsem neváhal a DVD si pořídil. Nakonec napětí v mym bytě bylo na tak vysoký úrovni, že mi na čele, kromě potu, vyskočila obrovská žíla, která mi bránila ve výhledu na televizi. Užil jsem si to a má obchodní instuice nelhala (14.01.2010)

Rutinný, nezvládnutý a televíznym dojmom pôsobiaci psychologický triler s chytľavou, ale nevyužitou zápletkou (hlas v telefóne vám oznámi, že za 88 minút zomriete) a príšerným scenárom. Unavený Al Pacino (Insomnia) nestíha držať krok s hnusnou retrospektívou, fádnou Avnetovou réžiou, nepresvedčivými emóciami, strašnými dialógmi, matnou vizuálnou stránkou, tragikomickými výkonmi kolegov (McDonough, Forsythe, Unger), stupídnymi zvratmi a neexistujúcim zmyslom pre tempo. Ešte slabšie, ako (relatívne podobný) D-Tox. (17.05.2008)

Úlety jsou fajn, úlety jsou super, úlety mám rád. Díky zálibě ve filmech mám jistotu, že minimálně dvakrát za týden nějaký úlet zažiju, i když nepozvu žádnou holku na rande. Navzdory tomu bych se ale vážně ani trošku nezlobil, kdyby film, na který čekám do půlnoci, stál za něco víc než za starou bačkoru. Tou starou bačkorou myslím Al Pacina, který také jako jediný na tom všem vydřel bídné dva body. Zabíjet tam vlastně mohli úplně všichni a je s podivem, že to nakonec tolik lidí přežilo. Koukat na takové filmy má asi podobný smysl, jako chodit na rande s holkou, která na vaše pozvání odpoví "no jo, stejně nemám co dělat." A název? Podle všeho inspirován příběhem scénáristy, kterému tajemný hlas v telefonu nahlásil "máš 88 minut, piš!" (27.09.2012)

Velmi dynamické zpracování jinak spíše průměrného tématu. Al opět exceluje a za doprovodu sličného ženského osazenstva se tak stává hlavním vodítkem filmu. Nejvíce rušivým prvkem pro mě bylo neustále zvonění telefonů, po chvíli mi už začalo lézt slušně na nervy:) A jak zde již poznamenal jeden uživatel, Al je vážně šikulka, když stihne za 88 minut vyřídit takové velké množství pochůzek:) Jenže v tomto případě jde hlavně spíše o oddychový, nenáročný thriller, takže tento drobný postřeh mi ani příliš nevadil. Potěšil a zároveň mě překvapil fakt, že jsem z úst této herecké legendy slyšela pronést jména jako Bundy a poté, i mnou očekáván, Dahmer. Závidím Alově postavě, že s nimi dělal rozhovory:) (03.08.2010)