Vitus

Obrázky ze života mladistvých géniů patřím k mým oblíbeným žánrům. Slouží jako taková pánská harlequinka k náhražkovému plnění snů. I tento film, dobře provedený, mě tedy bavil, ale vposledku také trochu zklamal. V půli se totiž tvářil, že bude o něčem víc: o osamělosti velmi nadaných, o touze po normálnosti, o nebezpečí skrytém v přehnaných rodičovských očekáváních... Žel se to nakonec zas všechno zvrhlo v tradiční příběh o triumfu výjimečnosti. Vitus je supermanem pro intelektuály, komiksovýcm superhrdinou, jenž se pro okolní svět na čas (a pro zvýšení diváckého účinku) skrývá za obyčejnou tváří Clarka Kenta a potajmu zachraňuje svět (anebo alespoň tatínkovo a dědečkovo jmení). Škoda přeškoda... Jak rád bych (zas) jednou viděl snímek o třídu věrohodnější: film o tíze geniality i těch nadějí, které druzí do malých Einsteinů vkládají, a třeba i o zklamání, které pak často přichází. Takhle je to alespoň hezká pohádka s pěknými klavírními kusy a pozoruhodnou, skoro jak vlámština znějící, švýcarskou němčinou. (18.06.2009)

Vitus má všechny znaky "biografického filmu", jak ho známe z posledních (amerických) let, ať už se člověk zaměři na Elvise, Walk in the Line, Raye anebo Kinseyho. Co je ovšem víc jak osvěžující, není fakt, že titulní postavou v jednoduchém přiběhu o rozhodování sám o sobě a nenechání si diktovat a dirigovat svou životní cestu nikým jiným je malý kluk, ale to, jak je film vyprávěn. Rámování filmu, které mu dodává na působivosti a filmu na určitém dramatickém oblouku a emociální působivosti, je v úvodní scéně inscenováno jako snové, abychom byli následně filmem oklamáni a až v závěru se odhalila skutečnost, a to platí i pro dalši využití ryze žánrových prvků či postupů, které jsou filmem bořeny, a tak se vyhýbají tvůrci klišé (pád a následné zranéní, prvmí láska, která neskončí moc happy-endově apod.). Navíc obsazení Bruna Ganze do role moudrého a vševědoucího stařika, který by se rád vydal tam nahoru, ať už naživo v letadle, anebo mrtvý jako anděl, nutí diváka si tuhle roli spojit s tou z Nebe nad Berlínem a autentičnosti výrazně napomáhá i obsazení skutečných virtuózů do hlavní role. Ano, je to silně televizní, do jisté míry laciné ve vzbuzování emocí, rodičovské postavy by si zasloužily více prostoru a v závěru je cítit scénáristická vykonstruovanost a stopáž je nad míru (zkrácení o deset minut by jenom prospělo), jenže když ono je to tak dobře odvyprávěné... (26.11.2007)

Vitus se vyznačuje zajímavým námětem (zázračné dítě, které si zoufale přeje být naprosto normální), silnými hereckými výkony (především dědeček v podání Bruna Ganze, známého jako Hitlera z Pádu třetí říše) a tragi-komickými situacemi. Přesto mě film chvílemi nudil, ze 120 minut zaplácat 30 pouze klavírními koncerty a zkouškami mi přišlo poněkud přehnané. (27.11.2008)

Vitus je geniálne dieťa, ktoré nechce nič iné, len si žiť život normálneho chlapca. Rodičia s ním však majú iné plány. Jeho potreby a túžby chápe iba chlapcov dedko, na ktorého sa malý Vitus upne a spolu s ním prežíva svoje najkrajšie chvíle. Keď sa tlak zo strany rodičov začne stupňovať, nezostane mu nič iné, iba si ísť svojou vlastnou cestou. Neskôr však pochopí, že jeho genialita sa dá využiť na pomoc tým, ktorých má najradšej, začne plniť sny sebe aj ostatným.... Vitus je pohodový, nenáročný rodinný film, plný nádhernej hudby, hry na klavír a slušného emotívneho náboja. Navyše veľmi dobre zahraný, nezostáva teda nič iné, iba snímok vrelo odporučiť. Je ako stvorený na upršané, nedeľné popoludnie. 80/100 (03.08.2014)

Tvůrci na hodně těžkém životě jednoho hodně chytrého kluku ukazují, jak dvousečné mohou být dary, které nám matka (příroda) nadělí. Malý Vitus mi svým jen navenek iracionálním počínám připomněl hrdinu knihy Jak jsem se stal hlupákem, který k poznání, že lze být jen obtížně inteligentním i šťastným zároveň, dochází až v pětadvaceti. Scénář plynule odvyprávěného filmu nabízí jediné překvapení, jež stejně jako zbytek nevybočuje z intencí nenáročné rodinné podívané. Zjednodušování či naprosté neřešení některých situací (např. příčiny Vitovy geniality) tudíž není zarážející, ale nepotěší. V nejsympatičtější roli proti veškerým očekáváním rozdává úsměvy a rady do života Bruno „Hitler“ Ganz. 65% Zajímavé komentáře: gudaulin, Aidan (23.09.2010)