Réžia:
Fredi M. MurerScenár:
Fredi M. MurerKamera:
Pio CorradiHrajú:
Fabrizio Borsani, Teo Gheorghiu, Julika Jenkins, Urs Jucker, Bruno Ganz, Eleni Haupt, Kristina Lykowa, Tamara Scarpellini, Heidy Forster, Daniel Rohr (viac)Obsahy(1)
Vitus je chlapec, který vypadá, jako by pocházel z jiné planety: má sluch jako netopýr, hraje na klavír jako virtuóz, od pěti let studuje všemožné encyklopedie a diriguje orchestr. Není tedy divu, že jeho rodiče mu začínají předvídat skvělou budoucnost. Chtějí, aby se Vitus stal klavíristou. Nicméně zázračné dítě sní o létání a o normálním dětství. Nakonec - až na jedno dramatické zaváhání - Vitus poznává kouzlo skromného života a jeho opravdových hodnot. Vitus źískal cenu za nejlepší švýcarský film roku 2006. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (47)
Zpočátku to vypadalo na další drama o tom, jak to má nadprůměrně nadané dítě v životě těžké. Ale v okamžiku, kdy se malý Vitus rozhodl vzít život do vlastních rukou se to změnilo ve velmi příjemný příběh, sice s dost nepravděpodobným dějem, ale to mi ani nevadilo, protože jsem se dobře bavila tím, jak Vitus prováděl všechny své fígle a eskapády. Navíc bylo občas roztomilé s jakou vážností pronášel své názory o lásce nebo obchodu a také to, jak hezký vztah měl se svým dědečkem. Ano, je to tak trochu rodinná pohádka, ale velmi originální a to se určitě počítá. ()
„-Paní učitelko, učitelé jsou chytřejší než žáci? – Samozřejmě, Vite. – A víte, kdo vynalezl parní stroj? – Samozřejmě, Vite. James Watt. – A paní učitelko, proč ho tedy nevynalezl už Wattův učitel…“ Už úvodní letecká scéna naznačuje okouzlující podívanou. Tím, že je Vitus hlavně nadějný klavírní virtuos, tak je nádhera podkreslena krásnou hudbou (Mario Beretta). Chvílemi sice příběh upadal do průměru, ale svými symboly – netopýr, let, hra – znovu dokázal okouzlit. Vitus se snaží být normální, jeho přání chápe pouze dědeček. Příjemná rodinná podívaná, v níž pro mě byla zbytečná linie s Vitovým fantomstvím na burze, naopak víc mohla být rozvedena romance s „hlídačkou“ Isabel. ()
Nádherný film. Atmosférou mi chvilakma připomínal Forresta, ale přitom tady jde o příběh geniálního dítěte. Ale stejně jako Forrest se ke všemu dostal tak snadno nějakou náhodou, dvanáctiletý Vitus se svým geniem to zase bere jako něco uplně normálního - myslím obchod na burze, řízení letadla, koupení firmy. Skvěle zahrané, nádherně natočené, plno pestrých postav, ale hlavně úžasný dětský hrdina! Švýcarský film po zásluze nominovaný na Oskara....9/10 ()
Vitus má všechny znaky "biografického filmu", jak ho známe z posledních (amerických) let, ať už se člověk zaměři na Elvise, Walk in the Line, Raye anebo Kinseyho. Co je ovšem víc jak osvěžující, není fakt, že titulní postavou v jednoduchém přiběhu o rozhodování sám o sobě a nenechání si diktovat a dirigovat svou životní cestu nikým jiným je malý kluk, ale to, jak je film vyprávěn. Rámování filmu, které mu dodává na působivosti a filmu na určitém dramatickém oblouku a emociální působivosti, je v úvodní scéně inscenováno jako snové, abychom byli následně filmem oklamáni a až v závěru se odhalila skutečnost, a to platí i pro dalši využití ryze žánrových prvků či postupů, které jsou filmem bořeny, a tak se vyhýbají tvůrci klišé (pád a následné zranéní, prvmí láska, která neskončí moc happy-endově apod.). Navíc obsazení Bruna Ganze do role moudrého a vševědoucího stařika, který by se rád vydal tam nahoru, ať už naživo v letadle, anebo mrtvý jako anděl, nutí diváka si tuhle roli spojit s tou z Nebe nad Berlínem a autentičnosti výrazně napomáhá i obsazení skutečných virtuózů do hlavní role. Ano, je to silně televizní, do jisté míry laciné ve vzbuzování emocí, rodičovské postavy by si zasloužily více prostoru a v závěru je cítit scénáristická vykonstruovanost a stopáž je nad míru (zkrácení o deset minut by jenom prospělo), jenže když ono je to tak dobře odvyprávěné... ()
Malý Vitus je tak trochu zvláštní dítě. Když nějaké slovo nezná, jde si ho okamžitě najít v encyklopedii. A hlavně je to klavírní génius. To samozřejmě neunikne pozornosti jeho rodičů - zejména matky - a ti se z něj snaží mermomocí udělat ještě lepšího virtuosa. A tak jediný kdo malého Vita chápe je dědeček (skvělý Bruno Ganz). Takhle to zní jako jeden z mnoha filmů na téma "malý génius - nechápající rodiče - dobrotiví staříci". Ve skutečnosti je Vitus natočen tak příjemným stylem, oproštěným od patosu a nejrůznějších klišé, že jsem se chvílemi přistihl, že jsem rád jak hlavním hrdinům fandím, což se mi u takových filmů nestává. Kupříkladu Vitova první láska a následné rande vypadá tak, že se chlapec snaží starší dívku přesvědčit, že pro pozdější vztah je výhodné, že je žena starší z hlediska živočišného libida. Dobré herecké výkony a kvalitní scénář si člověk skutečně užije. Jen ta příliš televizní kamera mě chvílemi štvala. Jinak nemám žádných výhrad. Nenápadné dílo, které stojí za objevení :-) ()
Reklama