Vitus

Tvůrci na hodně těžkém životě jednoho hodně chytrého kluku ukazují, jak dvousečné mohou být dary, které nám matka (příroda) nadělí. Malý Vitus mi svým jen navenek iracionálním počínám připomněl hrdinu knihy Jak jsem se stal hlupákem, který k poznání, že lze být jen obtížně inteligentním i šťastným zároveň, dochází až v pětadvaceti. Scénář plynule odvyprávěného filmu nabízí jediné překvapení, jež stejně jako zbytek nevybočuje z intencí nenáročné rodinné podívané. Zjednodušování či naprosté neřešení některých situací (např. příčiny Vitovy geniality) tudíž není zarážející, ale nepotěší. V nejsympatičtější roli proti veškerým očekáváním rozdává úsměvy a rady do života Bruno „Hitler“ Ganz. 65% Zajímavé komentáře: gudaulin, Aidan (23.09.2010)

„-Paní učitelko, učitelé jsou chytřejší než žáci? – Samozřejmě, Vite. – A víte, kdo vynalezl parní stroj? – Samozřejmě, Vite. James Watt. – A paní učitelko, proč ho tedy nevynalezl už Wattův učitel…“ Už úvodní letecká scéna naznačuje okouzlující podívanou. Tím, že je Vitus hlavně nadějný klavírní virtuos, tak je nádhera podkreslena krásnou hudbou (Mario Beretta). Chvílemi sice příběh upadal do průměru, ale svými symboly – netopýr, let, hra – znovu dokázal okouzlit. Vitus se snaží být normální, jeho přání chápe pouze dědeček. Příjemná rodinná podívaná, v níž pro mě byla zbytečná linie s Vitovým fantomstvím na burze, naopak víc mohla být rozvedena romance s „hlídačkou“ Isabel. (06.06.2009)

Scénář: Peter Luisi, Fredi M. Murer, Lukas B. Suter .. Vitus je geniální. Stejně jako každé nadané dítě to nemá jednoduché. Rodina i okolí na něj klade neúnosný tlak, až prostě zkratuje a vyskočí z balkónu.. Inu je ošemetné diktovat těmto lidem životní cestu, když chtějí jít svým vlastním směrem. Scénář filmu je prostě výborný, bez obvyklých stereotypů. V pozdější fázi sice lehce pohádkový, ale co my "obyčejní lidé" víme, kam až sahají schopnosti geniálního chlapce. Veškeré scény s dědečkem (výborný Bruno Ganz) berou u srdce a veškeré scény se starším Vitusem (excelentní Teo Gheorghiu) potěší dokonale všechny ostatní vjemy. Je dobře, že režisér osadil skutečné nadané pianisty, protože sledovat jejich klavírní vystoupení je prostě lahůdka. Klavír jako nástroj miluji a všemožné klasické "vypalovačky," ať už Shumann, Listz, Mozart, Bach a další mě jednoduše potěší a berou na těch místech, pro která byla stvořená. Prakticky nemám závažnějších výhrad, herecky výborné, možná mohlo být lépe natočené, ale to je relativní. Pobavil jsem se skvěle, padlo pár úsměvu i pár slz. Nádhera. (06.01.2008)

Obrázky ze života mladistvých géniů patřím k mým oblíbeným žánrům. Slouží jako taková pánská harlequinka k náhražkovému plnění snů. I tento film, dobře provedený, mě tedy bavil, ale vposledku také trochu zklamal. V půli se totiž tvářil, že bude o něčem víc: o osamělosti velmi nadaných, o touze po normálnosti, o nebezpečí skrytém v přehnaných rodičovských očekáváních... Žel se to nakonec zas všechno zvrhlo v tradiční příběh o triumfu výjimečnosti. Vitus je supermanem pro intelektuály, komiksovýcm superhrdinou, jenž se pro okolní svět na čas (a pro zvýšení diváckého účinku) skrývá za obyčejnou tváří Clarka Kenta a potajmu zachraňuje svět (anebo alespoň tatínkovo a dědečkovo jmení). Škoda přeškoda... Jak rád bych (zas) jednou viděl snímek o třídu věrohodnější: film o tíze geniality i těch nadějí, které druzí do malých Einsteinů vkládají, a třeba i o zklamání, které pak často přichází. Takhle je to alespoň hezká pohádka s pěknými klavírními kusy a pozoruhodnou, skoro jak vlámština znějící, švýcarskou němčinou. (18.06.2009)

Vitus se vyznačuje zajímavým námětem (zázračné dítě, které si zoufale přeje být naprosto normální), silnými hereckými výkony (především dědeček v podání Bruna Ganze, známého jako Hitlera z Pádu třetí říše) a tragi-komickými situacemi. Přesto mě film chvílemi nudil, ze 120 minut zaplácat 30 pouze klavírními koncerty a zkouškami mi přišlo poněkud přehnané. (27.11.2008)