Synecdoche, New York

On je to vlastne docela obycejnej pribeh. Pribeh o divadelnim reziserovy odehravajici se na plose nekolika desitek let, o jeho pratelich, rodine, milenkach a nemocech. Ovsem do toho je zasazena druha linie se zkousenim nove hry, ktery obetoval vetsinu svyho zivota a je to vlastne kopie reality a vsech jeho znamejch a vzpominek. Jenze Kaufman to natocil jako desnou psycharnu a depku a v druhy polovine filmu uz neni jasny, co je divadlo a co realita. Obcas to sice neni uplne vychytany, film treba skoci o nekolik let a postavy se pritom chovaj, jak kdyby ubehlo pet minut, ale do celkovyho smutnyho vyzneni filmu se to docela hodi. No a navic tu je perfektni herecka sestava v cele s Hoffmanem, kterej zase jednou predvadi fantastickej vykon. Navic vsechny postavy presvedcive starnou. Celkove rozhodne zajimavy a stoji za skouknuti, navic docela originalni a vetsinu casu smutny drama s perfektnim hereckym obsazenim, ale precejen misty drobet utahany a lehce nudny. (09.04.2009)

Příběh o muži, který se dychtivě, bezmocně snažil režírovat něco, čeho mohl být maximálně hercem. Málokdy se vidí tak přesné vykreslení jednoho života, mizícího pod nátlakem strachu z nicoty. Cadenovo pohlcení hrůzou z umírání se postupně mění v touhu vybudovat něco monumentálního, pravdivého a nezapomenutelného; staví repliku velkoměsta v životní velikosti a nutí stovky herců hrát šedivé myšky v jeho ulicích. Jenže nakolik jde Cadenovi o divadelní představení a nakolik o repliku méně útrpné podoby vlastního života? Nakolik dokáže být herec jeho samého skutečnější, než on sám? Jak může jeho dílo dosáhnout finální podoby, když taková logicky neexistuje? V samém závěru už pouhá troska titulní postavy bloumá mrtvými kulisami, naslouchá působivému řečnění "režiséra" a Synecdoche se hned po prvním vidění stává jedním z nejlepších filmů, které jsem kdy viděl. Síla slov o životě graduje, vrcholí a máchá diváka ve fatalisticky silném ztvárnění zoufalství osamělosti. Krásný scénář, krásné nápady, dávka humoru, zajímavá symbolika (hořící dům), bezchybně umístěná hudba, pozoruhodné zacházení s dějovými rekvizitami a zvláštní, ale nezaměnitelní herci - to vše je filmu vlastní. Mysl zůstává zaměstnána od začátku až do konce... a vlastně i dlouho potom. A rozhodně má co zpracovávat... "Jak tě lidé, kteří tě obdivovali, přestávají obdivovat, jak umírají, jak jdou dál, jak se jich postupně zbavuješ, jak se zbavuješ své krásy, svého mládí, jak na tebe svět zapomíná, jak poznáváš svou pomíjivost, jak začínáš ztrácet své vlastnosti jednu po druhé, jak zjišťuješ, že tě nikdo nesleduje a nikdy nesledoval, přemýšlíš jen o jízdě. Ne o odjíždění odněkud, ne o přijíždění někam, jen o jízdě, o odpočítávání času. Teď jsi tady. Teď jsi... pryč." Mimochodem, znáte význam slova synekdocha? 10/10 (12.12.2009)

Zklamání. Kaufman má svěží nápady, ale v tomto případě jsem trošku zmaten. Nevím totiž, zdali se na filmu podepsali ´nůžky´, nebo Kaufmanovo vedení a zrealizování samotné. Snímek působí dojmem, že měl původně 260 minut a že byl zkrácen na polovinu. Synecdoche, New York působí zmateně, chvílemi nudí a některé herečky zde mají vyloženě symbolický prostor (minimálně ´zvláštně´ působí obsazení Emily Watson či Dianne Wiest). Obsazeno je to skvěle - ale tak nějak "Proč?". Kaufman se coby obtloustlé slabošské alter ego opět vsadil do hlavní role - a tím si uřízl větev - Synecdoche se totiž nedá nesrovnat s Adaptací, kterou tak mistrně natočil videoklipy vytrenovaný Spike Jonze. Kaufman coby debutátor obstál opravdu slušně, jediná potíž je v tom, že svými předchozími projekty nasadil laťku tak vysoko, že by musel natočit Občana Kanea, aby se přeskočil (a není toto ta opravdová deprese?). 60% (13.03.2009)

Na svet prišiel ďalší pozoruhodný príbeh Charlieho Kaufmana a s ním aj znova veľa rozporuplných reakcií, odlišných názorov. Charlieho doteraz len scenáristická tvorba sa vždy uchýlila k myšlienkam a nápadom, ktorý by každý označil akokoľvek len nie neoriginálne, či tuctové. Nápady, ktorých spracovanie muselo režisérom priniesť mnohé nástrahy, malichernosti, či lapálie. A možno aj preto za kameru musel zasadnúť už aj samotný Charlie. Spolupráca na doterajších filmoch mu priniesla dobré základy na to, aby pri práci režiséra nespanikáril a myslím, že sa tak ani nestalo. Film má dosť dobrú konštrukciu, v záverečnej polhodinke sa ako najvyšším poschodiam budovy, opomenutím stavebného plánu, podlomila statika a ako celok tak film nepôsobí príliš kompaktne. V prvej hodine ide všetko ako po masle, pretože ide vlastne len o klasický vzťahový príbeh, ktorý je okorenený poriadne tvrdým, tragickým a depresívnym humorom, ktorý nie každý do tohto žánru dokáže zaradiť. Následne však scenár prichádza s niečím, čo sa snaží vymknúť spod môjho opisu filmu v jeho prvej hodinke. Prichádzajú nápady a myšlienky tradično kaufmanovské, ktoré miestami hraničia s mysterióznosťou, či fantasy prvkami. Jedno je ale z môjho pohľadu nanajvýš jasné - nemuseli prísť! Charlie si toho na začiatok naložil na plecia snáď ešte viac, ako jeho hlavná postava Caden Cotard, a v závere mu to nepríjemne uteká pomedzi prsty. 75%. (17.04.2009)

Totalne absolutne psycho, depresia, smutok, fantasmagoria. Ano, vymenuvam vlasnosti Kaufmanovych filmov. Ale tento kusok ma dostal na same dno, z niektorych scen mi bolo az nevolno, stopaz je priiiiserne dlha a hlavne, aj napriek tomu, ze ma film skvely namet, nemohla som sa zbavit pocitu, ze uz som to niekde videla a lepsie. Viem, ze pojdem proti davu, medzi doterajsimi hodnoteniami som ako cierna ovca, ale ja hodnotim filmy podla pocitov, ktore u mna zanechali a ako dlho si ho chcem pamatat. Na tento som chcela zabudnut este predtym, ako skoncil. Bohuzial, velmi sme si nesadli. (27.02.2009)