Zimný hosť

Syngergie. Film předkládající synergii, na niž se i můžete napojit, pocítíte to, ale nevysvětlíte. Vědomí a vnímání lidí z jednoho venkovského kraje, jak přikládá k některým motivům, pojmům, obrazům či představám, jež jimi probíhají v ten samý čas. Oheň, vzdálená země, melodie, porod, cigarety, hemeroidy - smrt - je jedno, kolem jakých uzlíků se právě spřádá jemná tkanina, na níž lze divákovi zachytit cosi jako společný dech... moře zamrzlo, jeho rytmický pohyb však pokračuje na pobřeží, v lidech - probíhají jim v srdcích i myslích stejné záchvěvy, postupující čeření, jako by bylo lze pozorovat běžící vlnu. Synergie. Spojitost. Pospolitost, již není možno dokazovat či hájit (co ví kapka v moři o vlně), o niž se nelze opřít, jíž se nelze dovolat, a která jenom je - uchopitelná a použitelná tak efemérně jako představa, že některá z postav slyší filmovou hudbu. Ale dojemná. *** Nebudu filmu ubírat hvězdičku proto, že se jeví příliš laskavý, lidumilný. Protože není - ten obraz pospolitosti nemá utěšit, každý tak jako tak zůstává sám na svoji bolest, ten pohled je dostupný až povznesenému srdci a mysli, a pak už zase není útěchy zapotřebí. Snímek o společném dechu, spřahání sil, jež tvoří chvějivý obraz viditelný jen z výšky, jež není dostupná těm, kdo se obrazu účastní. Ale přesto, že synergii mohou jen tušit a nikdy se jí dovolat, jedno je zřejmé - představte si to pusto a prázdno, to mrtvé ticho mezi lidmi, tu hrůzu a marnost, rozpadlost, kdyby nebyla. Tenhle film je tak vlastně niterným důkazem její existence, okouzleně ji předvádí, aniž by nás potřeboval těšit, i na tom, jak se tady zalíbezněně usmívám. (23.01.2014)

Krajina ako nakreslená ceruzkou, príbehy ako domyslené k umeleckým fotkám, charaktery ako z libreta, ktoré sa inšpirovalo nežnou klavírnou melódiou, film ako pohladenie po duši. Jedine škoda, že sa príliš tlačilo na pílu v snahe o katarziu u všetkých postáv a že sa tu stretol použitý pátos s panenskou estetikou. Alan Rickman vo svojom debute dlho siahal na dokonalosť, ale dlho ju neudržal. Zanechal však vo mne rôzne pocity, až som zabudol premýšľať nad názvom. Môže byť myslený tak, že autor vidí najväčší potenciál v jedinej z dvojíc, ktorá bola opačného pohlavia? Pretože jedine tam bol nejaký hosť doslova (v dome)? Nie, matka s dcérou predsa stretli chlapcov, s ktorými sa stali navzájom hosťom, pretože jeden ponúkol závetrie a teplo ohniska a druhá zase karamelky. O Rodičoch s deťmi by sa dalo tiež filozofovať, kto tu má kedy pozíciu domáceho a kto hosťa. Samotní chlapci našli mačiatka, ktoré uchýlili vo svojom šate a poskytli im tak prístrešie. Boli hostia ľudského náručia. A staré dámy sa pre zmenu votreli na pohreb, tak na tie pomenovanie Zimný hosť sedí asi najviac... (09.04.2014)

Tento snímek má několik nepřehlédnutelných předností, způsob, jakým se chopil režie Alan Rickman, je fantastický, dokázal vytvořit půvabnou atmosféru a mým očím velice příjemné pokoukání.. Emma Thompsonová se svou matkou ve filmu i v reálu byly tak skvělé a přirozené, že jsem jim věřila každé slovo a nejvíc poutaly mou pozornost.. No a nemohu nezmínit klavírní doprovod, něžný a krásný.. (18.05.2021)

Filmy v časovém průřezu (diachronní) se dostávají do obliby. To ale nestačí, kouzlo diachronicity se musí umět vyvolat, a ve filmu je to zřejmě snadnější než v literatuře. Zde jsou všichni zimní hosté; a je to právě zima, která je sdružuje, i když ne všichni se potkají. Příběh (nelze říct příběhy) je postaven na lidském půdorysu 2 x 4, a kromě lidí a zvířat tu hrají i vlasy, nohy, a především voda, nejen v ledovém skupentsví, ale i horká voda ve vajdlinku. (25.09.2022)

Režijní debut Alana Rickmana mě potěšil po všech stránkách. Neuvěřitelně opravdově působící příběhy matky a dcery (které výtečným způsobem ztvárnily Emma Thompson a její skutečná matka Phyllida Law) , chlapce a dívky, dvou přítelkyň a dvou malých kluků na pozadí nejchladnějšího dne v roce v mnou oblíbené severské skotské krajině. Propletenec vztahů podaný citlivou režií, který však vyžaduje vnímavého diváka, ochotného ponořit se do civilního, komorního snímku, pro někoho možná až příliš obyčejného. Já osobně jsem ráda, že se Alan Rickman vedle svého velkého hereckého talentu projevil také jako velmi nadaný, inteligentní, ale zároveň nepodbízející se režisér. (08.03.2013)