Réžia:
Paul Thomas AndersonScenár:
Paul Thomas AndersonKamera:
Robert ElswitHudba:
Jonny GreenwoodHrajú:
Daniel Day-Lewis, Paul Dano, Kevin J. O'Connor, Ciarán Hinds, Dillon Freasier, Barry Del Sherman, Paul F. Tompkins, Kevin Breznahan, Jim Meskimen (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Film Až na krev se odehrává v Kalifornii na přelomu století, v období ropného boomu. Příběh dokumentuje vzestup Daniela Plainviewa (Daniel Day-Lewis), osamělého otce, který se z živořícího horníka ve stříbrném dole vypracuje na pozici ropného magnáta. Když Plainview dostane záhadný tip, že směrem na západ leží městečko, ve kterém prýští ze země oceán nafty, vydá se se svým synem H.W. zkusit štěstí v zaprášených ulicích města Little Boston. Plainview a H.W. se v tomto nuzném městě, jehož hlavní atrakcí je kostel s charismatickým kazatelem Elim Sundayem, pokoušejí prolomit dosavadní smůlu. Ale i když se jim začíná dařit, nedokáží uniknout konfliktům, ve kterých jsou veškeré základní hodnoty - láska, naděje, pospolitost, víra, ambice a dokonce i pouto mezi otcem a synem - ohrožovány korupcí, podvody a proudy ropy. (HBO GO)
(viac)Videá (2)
Recenzie (1 083)
Když jsem Až na krev viděla poprvé, bylo pro mě toto dílko P. T. Andersona záhadou. Oceňovala jsem jeho úchvatnou kameru, nadpozemské herecké výkony a skvělý soundtrack, nedokázala jsem si ale představit, proč bych ho kdy měla chtít vidět znovu; natolik odtažitě na mě jako film půsosobilo. Tehdy jsem ještě netušila, že mě příběh vzestupu jednoho ropného magnáta bude následující týdny pronásledovat v myšlenkách a že pocítím neodolatelnou touhu pustit si ho podruhé. Nutkání jsem podlehla, na film se podívala... a byla jsem z něj nadšená. Ohromená. Uzemněná. Odvolávám veškerou kritiku mého předcházejícího komentáře: Až na krev není náhled do života psychopata, jehož jednání by postrádalo jakoukoliv logiku. Je to ukázka souboje dvou vysoce racionálních osobností, která začíná hned při úvodním jednání o prodeji pozemku. Na jedné straně je to Daniel Plainview, který uznává jako boha ropu a nijak se netají svým egocentrismem, na druhé pak Eli Sunday, který si myslí, že nad ropou vládne bůh a který své osobní zájmy zaštiťuje kostelem. Se kterou z těchto dvou sobě navzájem velmi podobných osobností jsem sympatizovala více? S ropným magnátem, protože člověka, který přizná, že nemá rád lidi, a který se nijak netají svými sobeckými motivy, dokážu respektovat více než toho, kdo ostatní manipuluje pod záminkou víry. Během druhého zhlédnutí jsem navíc právě v Plainviewovi objevila i ten tolik důležitý prvek lidskosti, který jsem poprvé ve filmu postrádala, a to ve formě jeho vztahu k dětem. I když hlavní hrdina po celou dobu tvrdí, že má rád jen sebe samého, jeho jednání v průběhu filmu vypovídá o tom, že mu na malé Mary Sunday a především jeho synovi nesmírně záleží. Vezměte si prakticky jakoukoliv scénu, kde se Daniel a H. W. vyskytují o samotě, a to, co uvidíte, není jednání muže, který má chlapce jen jako zástěrku pro zakrytí svých úmyslů; budete sledovat člověka, který cizí dítě začal skutečně považovat za své a chce pro něj to nejlepší, čímž závěrečné rozuzlení získává ještě tragičtější nádech. Za hlavního hrdinu, ve kterém jsem vizuálně, hlasově i charakterové bez úspěchu hledala jakýkoliv společný znak s Danielem Day-Lewisem, za podmanivou vizuální stránku, za soundtrack, který je neodmyslitelnou součástí filmu a který by si dle mého názoru zasloužil Oscarovou nominaci, za epický příběh o vzestupu a pádu, kterým mi Paul Thomas Anderson připomněl filmy Martyho Scorseseho, a za odvahu vyprávět děj pomocí náznaků a nevysvětlovat divákovi vše, tedy napodruhé nemůžu a nechci jít pod pět hvězdiček. Jedno z mála mistrovských děl 21. století. ()
Osobité a zajímavé dílo. Daniel Day-Lewis jde svým, opět silným výkonem, tentokráte "Až na krev." Stává se tak hlavní doménou tohoto snímku. Dalšími prvky, na nichž film stojí, je působivá kamera a mimořádná hudba Jonnyho Greenwooda. Její motivy působí zneklidňujícím a rušivým dojmem, a charakteristicky tak doplňují jednotlivé scény, které by bez rušivých a ambientních souzvuků možná pozbyly jisté množství naléhavosti. Působily na mě jako velká kompilace Herrmannových geniálních skladeb z Psycha, hororové tíživosti z Osvícení a jedinečnosti minimalismu Philipa Glasse. Kompilace, z níž vznikl pozoruhodný soundtrack. Velmi milý synek H.W. v podání roztomilého Dillona Freasiera. Snad o něm ještě uslyšíme. V tom chlapci něco je. Obávala jsem se délky stopáže, ale naštěstí mě nepřemohla. Pospávat jsem začala až zhruba dvacet minut před koncem. Tak jsem jen vnímala útržky z kuželkárny, ve které prováděl fanatický kazatel Paul Dano konfrontaci s Danielem. Jeho projev byl jistě skvělý, ale v dabingu Filipa Švarce se vysoké, křičící či hysterické hlasové polohy stávají často téměř neposlouchatelnými a protivnými, a tak mě to spíše tahalo za uši. Jinak celkově výborný snímek s výjimečnou hudbou. ()
Lahůdka. Daniel Day-Lewis si celý snímek krade pro sebe. On je tím hereckým Bohem, který dokáže strhnout a prokreslit všechny charakterové křivky Davida Plainviewa. Boj peněz a víry, kde peníze samozřejmě vítězí. Rozbourání amerického snu, snu který na vás nečeká, ale musíte se k němu provrtávat bahnem, ropou a krví. Paul Thomas Anderson ví. Mistrovské dílo. ()
[imdb: 8.2/10] | me: Toto je prosím pekne kus kvalitného filmu. Je to sága - kvalitná a špinavá ako vyťažená ropa. Film, ktorý ma očaril svojou autentickou tvrdosťou a neuveriteľne skvelým hereckým predstavením. Daniel Day - Lewis predviedol geniálny koncert. Jeho výkon je neopísateľný a robí tento film niečim výnimočným. Cesta od prvého vrtu až po moria ropy ... cesta špiny, bolesti a nenávisti. "I have a competition in me. I want no one else to succeed. I hate most people." ()
P.T.A natočil ďalší podivný film. Po Boogie Nights, Magnólii opäť vražedná stopáž filmovej fresky zvládnutá sofistikovanou réžiou talentovaného filmára. Lenže Twbb sa od svojich predchodcov zásadne líši. Je to posunom tohto diela smerom k náročnejšiemu divákovi až k filmovému vedcovi. Tento film totiž v podstate neponúka žiadny relevantný dej, ide len o odkrývanie už od začiatku filmu existujúceho charakteru hlavnej postavy. Napriek tomu však toto zvliekanie jednotlivých vrstiev predstieranej ľudskosti pána Plainviewa za účelom odhalenia odľudštenosti hlavnej postavy dokáže celkom zaujať a ponúknuť niekoľko mrazivých a nezabudnuteľných scén, z ktorých vynikajú najmä „zúčtovania“ s hrdinami, ktorí sa dostali naftovému princovi bližšie k telu. Plusom filmu je i to, že ukazuje ako je pre podobných samozvaných monarchov kapitálu potrebné aby ich podporoval niekto, kto vie ako pôsobiť na jednoduchých ľudí lenivých premýšľať ( a je jedno či je to fanatický falošný prorok alebo médiá). Oskar pre Day-Lewisa absolútne zaslúžený, ja osobne by som ho doprial aj filmu a réžii, o ktorých platí, že hoci sú ťažšie stráviteľné než počin Coenovcov, sú po kvalitatívnej a autorskej stránke o niečo bližšie môjmu vkusu. Jediné čo filmu vytknem, je to že napriek svojim formálnym a autorským kvalitám na mňa emocionálne nijak nedopadol (ak nerátam iritáciu postavou Paula Dana). Skrátka a dobre odniesol som si výnimočný filmový zážitok, ktorý však tentokrát zaujal iba zmysly a hlavu, no srdce nechal chladným. 9/10 ()
Reklama