Austrália

Austrálie není pouhý kýč, je to pastiš z kýče. Baz Luhrmann sestavil svůj film z filmů jiných a každého herce přinutil k strašlivému přehrávání. Kidman se tak z nóbl hysterky, kterou divočina děsí a odpuzuje, stane drsnou sexy rančerkou, která se vyrovná urostlým chlapům. Jeden takový se do ní samozřejmě musí zabouchnout a ukázat své mocné pěsti a odvážné, dobré srdce. Ale nejdříve se teprve musí najít, což se nejlépe děje skrze hádky. A ano, všiml jsem, jak jejich hádání nápadně připomíná "rozpory" Indyho Jonese a jeho bab - žel, toto povšimnutí mi nepřivodilo filmový orgasmus a Luhrmannovi nepřineslo mé uznání. Podoba tam je, je jistě záměrná, ale, promiňte ta slova: "Hovno z toho." Nezůstalo u herců, i scénář byl sepsán s touhou využít kdejakých klišé tak, až si každý uvědomí: "To on to tak chtěl, tím nám jistě cosi sděluje," ale nesděluje nic. Někdo se třebas pobaví tím, jakou s ním Austrálie hraje hru na dojetí, které se v zápětí musí zahodit, a upřímně se uchichtne. Jiný (Subjektiv) si řekne, že je ta hra trapná a opakovaný vtip není vtipem. Že - SPOILER - třikrát oznámená a třikrát zrušená smrt hlavního hrdiny či hrdinky či hrdinčíka - KONEC SPOILERU - není hra s divákem, ale s divákovou trpělivostí. A je toho spousta, s čím musí divák bojovat, pokud nepodlehne - SPOILER - proměna z honáka ve lva salónů, pád do v reálu neexistující propasti, balacování nad ní, bezproblémové sledování zkušeným domorodcem, dojemná smrt napraveného vedlejšího hrdiny, idyla divočiny, zkažený velkopodnikatel, atd. - KONEC SPOILERU. A kdo si myslí, že soulož pár dní po zatlačení manželových vík je vrcholem romantiky, snad by se neměl do žádného vztahu ani pouštět. Luhrmannova důslednost však nezná mezí a instruoval i výtvarníky přes kulisy a to samozřejmě tak, aby jejich práce byla co nejbarevnější a aby co nejvíce působila jako - kulisy. Kamera, hudba a další již jen dokreslují výsledný obraz, kterému nemohu upřít promyšlenou a jednotnou koncepci (i přes jisté žánrové proměny). Z té koncepce mi ale není dobře. (29.10.2009)

I když jsem opilá (kdo by se po tolika panácích divil...), během filmu mi před očima naskakovaly hvězdičky - to bude za tři, ne, tomu dám čtyři... Nakonec to dopadlo, tak jak to dopadlo, protože udržet mě vzhůru podnapitou přece jen bude znamenat, že ten film nebyl nudnej. Ano, C2H5OH způsobil, že některé scény jsem prožívala opravdu intenzivně - víc jsem se některým "absurditám" smála, více jsem byla "dojatá". Líbil se mi hlavně proto, že byl o všednosti. O té sladké, zaprášené všednosti, které se mi zalíbila. Nečekala jsem na konec filmu; dohromady se dali vcelku brzo :-) I'm glad. I přes délku jsem neměla pocit, že teď nutně musím jít spát, protože mě zajímalo, jaký bude konec. A ten mě nezklamal. 100% happy end to není, but I like it :-) sry, když trochu cucám nektárek, tak mám tendenci mluvit cizíma jazykama - a to se tady ještě držím. See ya. (23.05.2009)

Austrálie je země mnoha tváří, stejně jako je tenhle film vším, čím ho Baz Luhrmann chtěl mít. Lze mu potom cokoliv vyčítat? Z počátku (retro) groteskní ladění, tak typické pro Baze, funguje pouze napůl plynu, stejně jako romantický příběh honáka a jeho šéfové. Stoprocentní je však vyprávění mladého míšence, který filmem provází (i když osobně tenhle typ vyprávění nemám rád, když toho nebyl, takt o přeci nemůže vyprávět:)). Austrálie, i přes svou kýčovitost a barevné ladění do melancholických obrazů (melodrama jak vyšité), má jeden obrovský klad a tím je připomenutí působivosti velkých filmů 30-40. let. Vrátit se o padesát let a jít na tohle do kina tak budu unesený jako většina diváků. A tohle asi Baz přesně chtěl, bohužel já ne...(moje chyba, uznávám). (12.02.2011)

Teatrálne afektovaná cukríková obludnosť, ktorá sa každú polhodinu rozhoduje o čom vlastne je a spolieha na to, že ju pokope udrží vzťah ústrednej dvojice, v ktorom je suchšie než v celej austrálskej pustine. Dávno som v kine tak netrpel a nemôžem uveriť, že mi to spôsobil práve Baz Luhrmann, ktorého krásne, emotívne a dokonalo komplexné Moulin Rouge! milujem z celého srdca. Druhú hviezdičku dávam iba za poetiku linky s malým “karamelom” a s ním súvisiacu jedinú naozaj peknú scénu filmu (zastavenie dobytka nad priepasťou). Zaslúžené komerčné megafiasko. (10.01.2009)

We can't let them win! - We wont. Velkofilm se vším všudy. To je Austrálie. Pro stručný popis by se asi nejlépe parafrázoval komentář Carly k HSM3: "Přišla jsem do kina, krásně se pobavila, zamáčkla slzu a šla domů". Jenže pro megadílo tohoto typu stručnost nestačí. Baz Luhrmann si se svým dítkem opravdu vyhrál. Příběh epické lásky mezi Honákem Jackmanem a "paní šéfovou" Kidman zasazen do válečného období je opravdu dílo mistra. Krásná Australská krajina, magie jejích obyvatel, nečekaně slizký David "Faramir" Wenham jako záporák, dunící orchestrální hudba, krásná vizuální stránka, ať už se jedná o obrovská stáda (nahánění dobytka od útesu mi vzalo dech) či zničený Darwin (to samé platí pro bombardování z pohledu Krále George) a hlavně ústřední dvojice, na níž se tak krásně kouká. To a mnohem víc je největší velkofilm od Pána prstenů. Velkofilm jenž alespoň na krátký moment zažene myšlenky na špatnost současného světa. Velkofilm jménem Austrálie. (15.01.2009)