Austrália

Baz Luhrmann je čarodějem ze země Oz, který nás s každým svým novým filmem unáší do jiných světů, kde nám vypráví příběhy po nichž naše srdce tak prahnou. Po dlouhých sedmi letech se vrací a opět s filmem o lásce, pravdě, kráse a svobodě tentokrát bez pravidel, jenž by mohla stát v cestě. Oproti Moulin Rouge se z Austrálie vytratila svěžest, která byla v předešlém případě uvozená milostnými songy vycházejícími z úst hlavních hrdinů jako obláčky plné drásavých výpovědí o nesnesitelné lehkosti lidského bytí. Ona drásavost a zběsilé tempo se v Luhrmannově novém opusu ztratily v překladu a namísto nich se prodraly dlouhé meditativní záběry soustřeďující se na působivou australskou přírodu. Tudíž může celek na slabší jedince působit jako velmi drahé omalovánky. I přesto, že forma zvítězila nad obsahem je Austrálie dobrým filmem, byť opravdu hodně dlouhým. (12.12.2008)

We can't let them win! - We wont. Velkofilm se vším všudy. To je Austrálie. Pro stručný popis by se asi nejlépe parafrázoval komentář Carly k HSM3: "Přišla jsem do kina, krásně se pobavila, zamáčkla slzu a šla domů". Jenže pro megadílo tohoto typu stručnost nestačí. Baz Luhrmann si se svým dítkem opravdu vyhrál. Příběh epické lásky mezi Honákem Jackmanem a "paní šéfovou" Kidman zasazen do válečného období je opravdu dílo mistra. Krásná Australská krajina, magie jejích obyvatel, nečekaně slizký David "Faramir" Wenham jako záporák, dunící orchestrální hudba, krásná vizuální stránka, ať už se jedná o obrovská stáda (nahánění dobytka od útesu mi vzalo dech) či zničený Darwin (to samé platí pro bombardování z pohledu Krále George) a hlavně ústřední dvojice, na níž se tak krásně kouká. To a mnohem víc je největší velkofilm od Pána prstenů. Velkofilm jenž alespoň na krátký moment zažene myšlenky na špatnost současného světa. Velkofilm jménem Austrálie. (15.01.2009)

Austrálie je jedním z mála letošních filmů, který splnil moje očekávání. Sice úplně jinak, než jsem čekala, ale to je celkem fuk. Navíc jsem se na ní vydala do kina ve Španělsku a když jsem viděla první záběry a zjistila, že je film dabovaný, myslela jsem, že to můžu rovnou zabalit a počkat si na DVD, ale i přes ten dabing (který mimochodem nebyl tak hrozný, jak jsem čekala) mě film nadchnul, zejména jeho první polovina. Už hodně dlouho jsem neměla při sledování pocit takového toho pravého velkofilmu, ale Baz Luhrman mě dostal. Scéna se "šílenými" kravami, nálet letadel, nebo vlastně celý úvod odehrávající se v písečném oparu je vizuální slast. Okázalé záběry perfektní kamery, která si úžasně hraje s filtry i hloubkou ostrosti, výborná hudba Davida Hirschfeldera (kdo to sakra je? - no dobře, už jsem si to zjistila) prokládaná klasickou nádherou "Over the Rainbow" (ani nevím proč jsem si v té souvislosti vzpomněla na WALL-Eho a jeho písničku z "Hello Dolly"), nádherná krajina, romantika naservírovaná na zlatém tácu a akce jakbysmet. Při pohledu na zpoceného Hugha Jackmana zabuší nejedno ženské srdce, když vyskočí na koně, tak snad ještě víc, Nicole Kidman je tradičně skvělá, ale hereckému ansámblu jednoznačně vévodí malý domorodec Brandon Walters, který ve svém věku převedl úžasný výkon. Jsou ale i věci, které mi na Austrálii neseděly - jednak by asi snesla o něco kratší stopáž, čímž by se vyřešil druhý problém - totiž asi tři nebo čtyři velká finále, kdy nevíte, jestli jako už to má být konec nebo co se vlastně děje a navíc scénář míchá dohromady trochu moc problémů najednou (sucho, záporák co chce statek, rasismus, misie, válka, láska, ...) a naprosto chápu ti, kteří dají tomuhle filmu 1* a jsou znechuceni. Nicméně to není můj případ a ani tyhle chyby mi nezabrání dát Austrálii plné hodnocení, protože takovýhle pocit poctivého velkofilmu jsem neměla snad od Titanicu nebo Pána Prstenů a hrozně ráda se znovu (tentokrát snad v originálním znění) podívám, jak úžasní Nicole s Hughem nahání krávy na kraji útesu a jak japonská letadla nalétávají na australské pobřeží. (30.12.2008)

Austrálie je země mnoha tváří, stejně jako je tenhle film vším, čím ho Baz Luhrmann chtěl mít. Lze mu potom cokoliv vyčítat? Z počátku (retro) groteskní ladění, tak typické pro Baze, funguje pouze napůl plynu, stejně jako romantický příběh honáka a jeho šéfové. Stoprocentní je však vyprávění mladého míšence, který filmem provází (i když osobně tenhle typ vyprávění nemám rád, když toho nebyl, takt o přeci nemůže vyprávět:)). Austrálie, i přes svou kýčovitost a barevné ladění do melancholických obrazů (melodrama jak vyšité), má jeden obrovský klad a tím je připomenutí působivosti velkých filmů 30-40. let. Vrátit se o padesát let a jít na tohle do kina tak budu unesený jako většina diváků. A tohle asi Baz přesně chtěl, bohužel já ne...(moje chyba, uznávám). (12.02.2011)

Božské, fenomenální, úchvatné... a krásné. Austrálie není film, ale FILM, a to proto, že se vzdaluje lietatuře a divadlu a vypráví zásadně obrazem. Je to ryzí kinematografie, co nám tu Baz Luhrmann předvádí - médium definitivně osvobozené z přidružených umění, jejichž syntézou na počátku dvacátého století vzniklo. Austrálie by knižně vůbec nefungovala. Začtete-li se do scénáře, nespatříte ani zlomek z výsledného díla. A o tom to celé je. ____ Jak poznamenal Luhrmann v Reflexu, „Inteligentní divák ví, že s ním hraji hru“. Naznačuje tím, že celá Austrálie podobně jako avantgardní Speed Racer nebo sebereflexivní Indy 4 patří jak na filmovědní semináře, tak do multiplexů, protože film neuchopuje ani jako umění, ani jako zábavu, ale jako obojí; jako médium poddajné otázkám rigorózních analytiků (neoformalisticko-kognitivní náhled - co dělá divák s filmem) i přecitlivěle silnému pohnutí srdíčkářů (poststrukturalisticko-psychoanalytický náhled - co dělá film s divákem). Byl to ostatně Hitchcock, kdo světu ukázal, že lze točit komplexní a sofistikované filmy v rámci americké populární tradice. A že skončila Austrálie propadákem? Nezapomínejme, že většina se většinou mýlí: všechny velké pravdy - ve vědě, umění i náboženství - vždycky nejprve narážely na většinové mínění. (23.02.2009)