Uvnitř

Over-the-top finále zatieni všetky neduhy scenáristických klišé a predvídateľnej pointy. A s ňou sa film úspešne preladí z béčkového slasheru v tragickú drámu. Finále, ktoré sa Jacksonovmu Braindead priblíži ako nič iné, hoci bez zombíkov, v reálnom svete v baráku v susednej ulici. Ultra brutálny exploatačny splatter, ktorý sa nebojí gradovať na pulzujúcom elektronickom podkrese, pretože vie, že o to lepšie vyznie v pravom momente s osudovým piánom. Pre fandov subžánru lahôdka, pre radového diváka nedopozerateľná hrôza. (17.02.2015)

Inside, to je prolnutí žánrového filmu s uměním. Francouzi jakožto pokračovatelé avantgardních tradic se jen stěží mohou zbavit kontextu, z něhož vzešli, a i v post-feministickém gorefestu Inside pokračují v tendencích francouzského impresionismu, poetického realismu, nové vlny 60. let, májových událostí v Paříži, Cinema du look a kdovíčeho ještě a rigidní pravidla žánru v zásadě přetransformovávají do moderního tvaru, který se vyznačuje zejména tím, že otázek s postupem filmu přibývá, nikoliv ubývá. Vyjednávání mezi klasickou žánrovkou a moderním přístupem se analogicky vztahuje ke kardinální otázce, zda pociťuje divák u Inside potěchu a slast spíše z emocí (doména klasického filmu), anebo z estetiky díla (doména moderního filmu). První koncept vychází z toho, že tragédie, potažmo horor, diváky přitahuje pouze tehdy, když je hodnota výsledku rovnice „slast mínus strach“ kladná. Druhý koncept oponuje tím, že slast je jiného druhu než strach a že ji nelze umístit do jedné roviny. Podle druhého konceptu při sledování hororu nezažíváme pouze drásavé emoce, ale pociťujeme i rozkoš ze způsobu, jakým je film natočen – odtud potěcha z estetiky díla, jehož harmonie a formální působivost dokonce přebíjí a přepisuje nepříjemné pocity strachu. Tvrdím proto, že za slastí z Inside stojí estetika, nikoliv brutalita. ____ Post-feministický je ten film proto, že problémová žena - hlavní hrdinka - přijímá trest nebo záhubu ze strany patriarchálního systému, proti němu se otevřeně v předešlém životě prohřešovala. Manžel není ve skutečnosti mrtvý, jak se nám snaží namluvit synopse. Žena ho opustila, popř. absolvovala umělé oplodnění, a tvůrci Inside v ní proto vidí nebezpečné znamení přetrvávajícího feminismu coby hnutí, jež činí z žen oběti a ohrožuje instituci rodiny... „znamení“ v předchozí větě lze pak nahradit ekvivalentem „zárodek“ jako doslovné metafory embrya, které je třeba vymýtit. Inside tedy není ten typ staršího, feministického hororu, kde musí obava ženy, že její dítě bude poškozené, metaforizovat do Vetřelce, jehož nechce porodit astronautka Ellen Ripley, nebo Antikrista, jehož, možná, nosí v lůně nebohá Rosemary, ale Inside je už typ hororu nového, post-feministického. Ženy již rovnoprávnosti dosáhly a teď za ni musí platit. (03.05.2009)

Ako vidím, znova sa potvrdilo, že explicitné, extra krvavé horory skrátka niesu moja partia. Inside je vo svojej podstate skôr nechutné než desivé predstavenie, čo mu ale nevyčítam, protože to k tomu krvavému subžánru hororu skrátka patrí, i keď aj na ňom treba oceniť určitú tvorcovskú kreativitu v podobe naozaj gore scénok. To mi ale nebráni hodnotiť mierne podpriemernými dvoma hviezdami. P.S. záporáčka s nožnicami je naozaj cruel sviňa P.S.S. s dabingom od Perla Group film naozaj nesledujte. Budete sa smiať viac než by bolo k danému žánru vhodné. (23.02.2017)

Když si z celého toho "vynikajícího hororového thrilleru" po pár letech pamatujete jenom scénu souboje mezi partou mimořádně přitroublých policajtů a lampou (!!!), je něco silně v nepořádku. Dvě hvězdičky za zpočátku bezchybnou atmosféru, která jde ovšem s nástupem Cruchotových učedníků spolehlivě do háje. (03.07.2011)

Perla Group dokázali se svým dabingem udělat z tohoto hororu dokonalou komedii a opravdu jsem se zasmál od srdce. To samozřejmě není chyba filmu, ale naprosto stupidnímu dabingu, který v konečném důsledku zkazí úplně celý film, ale i tak to je dost zvláštní film, který sice nabízí dobré gore scény, ale jinak teda nic moc. (01.07.2018)