Obsahy(1)
Dva mladíci, synové velmi lakotných otců, se zamilovali do dívek, které oplývají krásou, ale nikoli penězi. Oktáv (V. Preiss) se tajně bez vědomí svého otce Arganta (J. Somr) oženil s krásnou, ale úplně chudou dívkou Hyacintou (K. Macháčková). A to zrovna ve chvíli, kdy měl otec v plánu oženit ho s dcerou svého známého, bohatého pana Geronta (J. Sovák). Gerontův syn Leandr (V. Postránecký), zase miluje roztomilou Zerbinettu (H. Maciuchová) a potřebuje peníze, aby ji vykoupil od cikánů, kteří ji kdysi unesli. A to je chvíle pro vychytralého sluhu Skapina, který potřebné peníze z obou otců vymámí. Za své činy ujde trestu, protože komedie má samozřejmě šťastný konec, odhalí se identita obou dívek, a oba sňatky nakonec otcové posvětí... Televizní zpracování klasické Molierovy komedie z roku 1980 poskytlo neobvyklou hereckou příležitost pro nezkrotný temperament Vladimíra Menšíka v titulní roli sluhy Skapina. (Česká televize)
(viac)Recenzie (47)
Opravdová nádhera, kterou staví na nohy nikoliv herecky impotentní Postránecký a Preiss, nýbrž přirozeně Menšík, Sovák a Somr. Na Menšíkovi bylo vidět, že lidová role, dávající prostor jeho přirozenému herectví, mu skutečně sedne na tělo a jeho uvozhřivý ksicht pak strašně evokuje zemitého sedláka od Ivančic. Taky je vidět, jak by měl být ideálně ve Sluhovi dvou pánů ztvárněn Trufaldino, pakliže by ovšem Donutil měl herecký talent, což nemá. Soudruh Moučka se taky poměrně činí, tudíž jsem s ním kupodivu neměl moc problém. Františku Filipovi se podařilo inscenovat Moliéra se zjevnými úlitbami modernímu divákovi, protože původní podoba téhle komedie by asi vypadala dost jinak. ()
Mám velmi ráda tuto komedii, která jako by byla pro Vladimíra Menšíka ušita panem Moliérem přímo na tělo. Viděla jsem ji několikrát a snad ji ještě několikrát uvidím. Stačí se posadit do křesla a nechat na sebe působit tento koncert naší herecké elity a všechny chmury a starosti jsou pryč. Hláška : „ A já do něj tou holí….“ je nezapomenutelná. Živelnému výkonu Vladimíra Menšíka neodolatelně sekundují Jaroslav Moučka, Jiří Sovák a Josef Somr. Myslím, že pokud by pan Moliér někde shůry jejich výkon sledoval, určitě by byl taky spokojen. ()
Vladimír Menšík se v roli Skapina tak rozjel, že ať je právě na scéně se sebevětším a sebelepším hercem, ten druhý najednou vypadá jako pouhý přihrávač (s jeho temperamentem v tomto snímku dokázal držet krok vlastně jen Jiří Sovák). Neznamená to ale, že by ostatní hráli nějak mizerně. Jen prostě nemají tak atraktivní a zábavné postavy. Jak tomu ostatně u Moliéra bývá zvykem. Stopáž hodina a něco byla akorát. Hezká televizní jednohubka. ()
František Filip a Skapino podruhé. Co tím myslím? Režisér se vrátil k stejné Molierové hře kterou o 20 let dřív natočil se starou gardou - Peškem, Marvanem, Filipovským. Tady Skapino dostal nejen podovu ale i mentalitu a živelnost Menšíka. Máme tu jeho generaci - Sováka, Moučku. Dále Somra a další. Je zajímavé vnímat ten rozdíl přístupu k postavám právě v kontextu toho, že máme stejný otisk režiséra. Ale na druhou stranu je nesrovnatelné porovnání toho šibalského, chytrého Peška s umluveným, improvizujícím a chrličem energie v podání Menšíka. Ten tu vyvádí jak jenom snad Donutil ve Sluhovu dvou pánů. Teď mluvím o zápalu. ()
Komedie ze 16.-18.století mám rád (např. Volpone, Impresário ze Smyrny, Mnoho povyku pro nic). Cením si je pro jejich zábavnost, zběsilé tempo vyprávění a nečekané zvraty. Tady z toho všeho najdu asi jen rychlé tempo. Přesto se skoro celou dobu nudím! Menšík se snaží, ale celou hru nezachrání. Sice nevím, kdo je na vině - autor nebo režisér (nebo kdo vlastně), ale jedno vím - Scapinovi se příště radši vyhnu. ()
Reklama