Na hraně lásky

Nějak mi to přišlo takové překombinované, takové "dáme do toho co nejvíc příběhu a to musí zabrat". Na mě to tedy nezapůsobilo, řekla bych, že by scénář snesl proškrtání a zjednodušení. Jinak se mi scény z rozbombardovaného Londýna i z velšského venkova líbily, herecky to taky dobře šlapalo. A Keira se pěvecky hodně vyšvihla! (06.05.2012)

Všichni tu srovnávají tento Mayburyho snímek s Pokáním Joe Wrighta. Myslím, že to není zcela fér. Několik podobných znaků najdeme, ale myslím, že nejlépe to vystihl uživatel Sobis87. Pokání je především " Epika " a Na hraně lásky je " Lyrika " . Popisovat jakkoliv snímek po jeho vyčerpávající komentáři je myslím zbytečné, pouze bych opakoval jeho slova, tak pouze za sebe dodám, že mě osobně je samotný příběh bližší než Wrightovo Pokání. A budu se opět opakovat, ale Keira s každým dalším snímkem herecky neskutečně roste a je již schopna sama odtáhnout celý film! Což není tak úplně případ tohoto snímku, protože všichni 4 hlavní představitelé zde podávají přesvědčivé výkony, ikdyž......Keira přeci jenom ( maličko ) vyčnívá :o) Pro mě osobně podhodnocený snímek! 85% (25.01.2010)

Běžné téma trojúhelníku v lásce. Dvě ženy milují jednoho muže, tento muž (ačkoliv je ženat) miluje sobecky jinou ženu, na kterou má jistou choulostivou vzpomínku z mládí. Obě ženy se přátelí, ale má to své hranice, protože každá nejlepší kamarádka je obvykle i nejlepší milenkou (jiného) manžela. Zkrátka : ve vyhrocené situaci se pozná charakter svůdníka, který sobecky lže u soudu jen, aby zpřetrhal rodinné svazky a vztah své bývalé milenky ke svému manželovi a dítěti. Nic převratného, dá se na to koukat, ale já jsem se nudila. Filmy tohoto typu nemám ráda a nesnáším falešné kamarádství a už vůbec ne lidi s charakterem, jaký nám tento film ukazuje. (05.04.2010)

První polovina byla docela utrpením. Dlouho jsem se do příběhu nemohl položit. Vše se zaplétalo utahaně, děj nikam neplynul, jen se pohupoval v rytmu náznaků a roztahaných veršů. Jen snad nápaditá vizuální stránka (která je ostatně výborná po celou stopáž) dokázala zaměstnat moje smysly. Prostě dobrý režisér zvládne napumpovat napětím i čekání ve frontě na banány. Jenže takovým John Maybury tak úplně není. Zadek zvedl až po dlouhých desítkách minut. Se změnou klimatu (chladný Wales) se ale leccos rozhýbalo, verše, pohledy i tužby získávaly smysluplnější obrysy. Keira Knightley je ozdobou celého vyprávění, nicméně po všech těch dobových výletech (Doktor Živago, trilogie Pirátů z Karibiku, Král Artuš, Pýcha a předsudek, Pokání, Hedvábná cesta, Vévodkyně) bych už od ní konečně uvítal i současnější látku.. zřejmě se brzy dočkám. Tady jsem se dočkal jejího roztomilého kukuče, který se tak moc hodí do podobných projektů a opět nejednou nechá vzpomenout na eleganci starého Hollywoodu. Knightley prostě roste každým filmem a ačkoliv si mnohé scény krade pro sebe, ani ostatní se stydět nemusí. Nekomplikovaný a intimní pohled na lásku, kterému ubližuje až moc vlažný začátek. (06.12.2010)

Neoslovilo mě to a že jsem to viděla jsem si vybavila až teď, po týdnu. Děj je rozplizlý, dialogy kýčovité, skoro jako kdyby se paní scénáristka pokoušela napodobit mluvu poválečných filmů, herci z valné většiny jaksi netuší, co mají hrát - jestli tu má někdo slušně napsanou roli, je to Matthew Rhys aka Dylan Thomas, který si taky jediný zasloužil honorář v plné výši. Sienna Miller doháněla selhání scénáristky seč jí síly stačily svou živočišností, chudák Cillian Murphy, obvykle super herec, se v tom potácel stejně jako jeho debilní postava, a nevidět Keiru Knightley v jiných filmech, mám silné podezření, že vůbec neumí hrát, ale jen rozkošně pomžikávat řasama a špulit pusu - bohužel nejsem chlap, takže to na mě jaksi nepůsobilo tak, jak asi zamýšlela. Nějak nechápu, proč tenhle film vůbec někdo natočil, a srovnání s Pokáním považuju za urážku jak autora, tak i režiséra a všech zúčastněných, včetně diváků. Nikdy více! (19.07.2010)