Hrdinovia a zbabelci

„Prečo mi nepoviete radšej o jednotkároch?“ – „Pretože si ich nepamätám.“ Robert Redford je múdry fešák, fanúšik nezávislého filmu, fanúšik silných žien, majiteľ pevného zadku (obtiahnutého čo najtesnejšími riflami), štandardne veľký narcis a politicky zapálený starý vlk, ktorý vie, čo číta, čo pozerá a o čom rozpráva. Hrdinovia a zbabelci sú vydarený počin. Posledný raz som bol takýto napätý u "dialógového" filmu v prípade 12 rozhnevaných mužov a 13 dní. Redford je inteligentný a tichý profesionál, ktorý si váži názor diváka. Akože nie je to nejaký "veľkofilm" alebo čo, ale mňa to proste bavilo. Navyše som Hrdinov a zbabelcov videl tesne po mojom odchode do Leicestru, takže pár bodov k dobru za nostalgiu. 70% (08.03.2008)

Tři jednoduché dialogy stačí Redfordovi k tomu, aby do nás 90 minut hustil více či méně pravdivé názory na politiku a život. Neříkám, že jsem mu to sežral, jenom říkám, že jsem se nestihl nudit a nadávat celou stopáž na vykonstruovanost. Kdyby nebylo patetických momentů jako zvážnění hudby při první zmíňce o jedenáctém září nebo zavěrečné "hrobové poetiky", mohl to být konečně přesvědčivý politický snímek. Takhle je to za rozporuplných 70%. (25.11.2007)

Robert Redfort je chytrý člověk a moc dobře si uvědomuje o čem mluví. Nicméně našlapuje tak opatrně, že pořádně ani není slyšet. Příběh z Afganistánu je technicky nepovedený a bez atmosféry, interview je příliš strojené a konverzace v kabinetu nevěrohodná. Sem tam se Redfordovi povede efektní hák, ale na knockout to v žádném případě není. (05.10.2008)

Kdo zná životní dráhu Roberta Redforda, dobře ví, jak důležitou roli v jeho životě a hodnotovém žebříčku hraje občanská angažovanost a politický aktivismus ve smyslu ochrany lidských práv a nezávislých kritických médií a především sympatie s obyčejnými lidmi z ulice. Redford je jedním z reliktů společenské a tvůrčí atmosféry 70. let. Hrdinové a zbabělci nejsou film válečný ani psychologický, nýbrž výsostně politický. Střídají se v něm více méně rovnoměrně tři lokace - pracovna vlivného senátora, který se snaží zmanipulovat známou novinářku, aby popularizovala vládní plán na rozšíření bojových akcí v Afgánistánu. Druhým místem je pracovna univerzitního profesora, který vede spor se studentem o jeho pasivním přístupu ke studiu a světu kolem něj. Těžiště filmu spočívá právě v těchto scénách, kde se odehrává konflikt myšlenek a postojů. Třetí lokace je situována do velehor vzdáleného Afgánistánu, kde jde o život dvěma vojákům obklíčeným ozbrojenci Talibanu. Tahle část slouží jako dynamická adrenalinová vsuvka do jinak spíše komorního filmu založeného na dialozích. Redford burcuje veřejnost: média se nechala ochočit a mladá generace se stáhla z veřejného života do sféry konzumu a zábavy. Hrdinové a zbabělci jsou dobrý, slušně obsazený a chytrý film, snad jen poněkud předvídatelný a méně výrazný. Celkový dojem: 75 %. (26.01.2013)

Robert Redford je ve filmovém světě významnou osobností. Kromě své herecké kariéry také tím, že stojí za Sundance Film Festival. Stejně jako mnoha filmových hvězd poté Redford neodolal a zkusil si též režii. S ním na režijní židli tak vznikli filmy jako Obyčejní lidé, Zaříkávač koní nebo právě Hrdinové a zbabělci. Film složen ze tří příběhů, které jsou navzájem propojené a svým způsobem dohromady tak trochu protestují proti tehdejší vládě George Bushe, po 15 letech poté sice tak trochu přišel o aktuálnost, přesto ovšem moc na svých kvalitách neztrácí.   Matthew Michael Carnahan napsal scénář k filmu v momentě, kdy v televizi spatřil reportáž o převráceném Humvee v irácké řece, kdy se přitom utopilo pět amerických vojáků. Původně měli být Hrdinové a zbabělci realizování jako divadelní hra, právě sekvence na Středním východě ovšem Carnahana donutili k tomu, aby se scénář stal filmovým. Právě divadelní kořeny jsou ovšem ve filmu samotném tak trochu poznat. Ten film je totiž především o dialozích. Diskuze senátora a reportérky či učitelé a jeho studentů. Přitom všem jde o zajímavě vedené dialogy, kdy jde o střetávání různých argumentů postav a také tak trochu o filozofické náhledy.   Hrdinové a zbabělci rozhodně nemají neutrální pohled na věc, Redford vlastně servíruje film, který divákovi tak trochu vtlouká svůj vlastní pohled. Tím ovšem diváka nenutí k souhlasu. Filmu se dá následně snadno vyčítat, že sklouzává do přednáškové polohy a člověka tak trochu poučuje o politologii. Díky fungujícím dialogům a především velmi dobrým hercům, kteří ty dialogy pronášejí to ovšem funguje a to i přesto, že byste si nejspíš s Redfordem při politické diskuzi dvakrát nesedli.   Za hodinu a půl dojde k několika podnětným a palčivým tématům, kdy se divák může zamyslet nad světem. Od dob vlády George Bushe sice utekla delší doba, všechno se ovšem úplně nezměnilo. Herci do toho dávají všechno, kromě Redforda a Streep ve vrcholných formách zaujme především Tom Cruise v tak trochu neobvyklé roli. Všechny ty postavy jsou možná tak trochu karikaturami, přesto je ovšem ze scénáře cítit vše potřebné a i přes vůni politické agitky to celé dokáže dojmout i přivést k skutečně podstatným myšlenkám. Ten film není dokonalý, v divákovi ovšem něco zanechává.   Sedl by tomu divadelní formát? Dost možná přeci jen ano. Přesto jsou Hrdinové a zbabělci povedenou záležitostí, kdy to Redford celé vede svižným tempem a i přes faktor lehké politické agitky to vlastně řekne vše potřebné. Všechna ta kritika, které se Redfordův film dočkal do jisté míry tak trochu dává smysl, přesto jde ovšem o film, který diváka nutí k lehkému zamyšlení se nad světem kolem něho. I díky tomu se na Redfordův film nedá vyloženě plivat..... (29.08.2021)