Neporaziteľný Barbar Conan

Akce tam místama byla hodně slušná, jen mě mrzelo, že nebyla tam na konci ještě větší. Třeba hned ta na začátku se mě líbila, když byl ještě malý. Prostě jsem tam postrádal něco, z čeho by mě mrazilo po zádech. Když to porovnám s původním Conanem, tak tenhle mě bavil o hodně víc. Ode mě to dostává lepší tři hvězdy. (27.12.2011)

My ženy si sundáváme kalhotky a jdeme stát frontu na Conana, hoši, nezáviďte tak:).//// A teď vážně. Epicky povrchní, blockbustorově tupá, excesivně brutální, eroticky upjatá (!), střihově dynamická, avšak chaotická, kostýmově atraktivní, hudebně řízná a zábavná fantasy s šílenostmi (porod po barbarsku), vášnivým fetišem na čepele, scénou v lese s jedinečně napínavě-surovou atmosférou. Momoa se na barbara hodí perfektně (hlas, vzezření) a neříkám to kvůli jeho zadku a ani těm černým linkám pod očima, ty už jsou ostatně jeho trademarkem. [Kino, 3D v originále]. (18.08.2011)

Na srovnávání není a ani by nemělo být místo. Nový Conan je v novém balení sice někde úplně jinde, prosťounký je samozřejmě stejně jako Arnieho opus z roku 1982, ale určitě není v úplných sračkách. Hned úvodních patnáct dvacet minut má totiž neskutečnou kvalitu (když samozřejmě pomineme Conanovo narození – je bleskurychlé, maximálně úsměvné a malý Cimmeřan je navíc ve vteřině bez pupeční šňůry), akční scény jsou nápadité, krvavé, svižně natočené (hlavně malý Conan versus čtyři nájezdníci). Toliko začátek, s přibývajícími minutami se ale jeho kroky začnou trochu zajídat. Nejde ani tak o logiku děje nebo nesmyslné konání postav. S tím člověk počítá, nicméně během akce už režisér Marcus Nispel, který dle mého s Conanem uspěl, docela selhává a nudí. Akčním sekvencím s postupem času už navíc škodí onen prosluněný vizuál, který scény usekaných rukou nebo nosů trochu sráží na kolena. Určitě ale Conan dopadl lépe než třeba bezzubý Princ z Persie nebo nový Souboj titánů, nepřístupnost v podobě hektolitrů (někde zbytečně digitální) krve a několika odhalených bradavek je jen a jen ku prospěchu věci (mohlo být všeho samozřejmě ještě víc, ale třeba ubytí kněze hlavním záporákem se povedlo). Nedokážu moc posoudit, zda bylo dobrým tahem obsadit do hlavní role havajského herce Jasona Momoa, špatný není, ale pod kůži se mně ani přes poměrně krutý smysl pro humor nedostal. Slušní jsou nicméně i překvapivě obsazená Rose McGowan, Ron Perlman nebo Stephen Lang, Rachel Nichols naopak zaostává. Ještě dodatek: posledních protahovaných asi dvacet minut už bylo docela útrpných.. fantasy prvky mi vadily už u původního Conana.. a ještě mi dovolte: původní hudba Basila Poledourise je jen jedna.. a těžko ji něco/někdo nahradí!! Jinak ale spokojenost.. (01.12.2011)

Nie, že by sa vyslovene nebolo na čo pozerať. Pár záberov celkom potešilo. Ale robiť remake tak úspešného snímku ako je Conan s Arnoldom, chce skutočne veľkú dávku odvahy. Režiséra by som za to určite nemučil, ale na také nútené práce do ruských guľagov, by som ho v rámci "dovolenky" bez menších problémov vyslal. Vytratilo sa veškeré čaro "originálu", takže tento snímok bol zbytočný, ba dokonca miestami pôsobil tak idiotsky, ako český prezident, alias "Kikina", pri krádeži "čínskej prepisovačky" na čajových dýchankách v Chile. (10.06.2014)

Když si člověk čte rozhovory se Zimmerem a s Batesem (autor hudby k tomuhle filmu), zjistí jednu celkem příznačnou věc - zatímco Zimmer neustále zmiňuje melodii a básní o tom, jak hodiny a hodiny vybrnkává do kláves, než přijde na něco kloudného, Bates se ubírá úplně jinudy a jednoduše ucpe divákovi uši neskutečně uřvaným a přeplácaným (často nelibozvučným) bordelem bez nějaký hloubky – má tam zkrátka spousty bohatý textury a málo, přemálo struktury (motivů a témat). Kde nabízel Poledouris melodii, tam má Bates spíš rytmus postavený na brutálních perkusích a agresivních smyčcích. Možná měl Bates navázat na svůj nechvalný skandál z 300 a opět trochu opisovat, koneckonců sám Poledouris tři stěžejní tracky z původního soudntracku - Anvil of Crom, Riders of Doom a Theology/Civilization - jednoduše oprásknul z Prokofjeva, Orffa a Holsta (přičemž Anvil of Crom si zase dál vypůjčil Goldsmith pro hlavní téma Total Recall). ____ Co se filmu týče, zamlouvala se mi hlavně sofistikovaná narážka na Tenkrát na Západě, kde Bronson nese svého staršího bratra na ramenou a jen marně oddaluje jeho smrt, (-spoiler-) čemuž zde odpovídá syn držící řetěz s víhní a oddalující smrt otce. Na konci se tatáž scéna dočká zopakování, Conan tentokrát na podobném řetězu drží Tamaru. Co je ovšem zajímavé, Khalar Zym na tuto paralelu mezi otcem a Tamarou zcela explicitně diváka upozorní. Spíše než Khalar Zym tak mluví scenáristé, kteří skrze hlavního padoucha upozorňují na určitou vynalézavost svého scénáře, neboť i to nejhorší filmové dílo je komplexním celkem, kde může kdejaká nuance divákovi snadno uniknout, takže scénáristům nezbývá než na to občas přímo upozornit. Někdy se takového upozornění nedostává divákům, ale i postavě: například Fonda pochopí celou situaci teprve tehdy, když mu Bronson vloží v závěru harmoniku do úst. ____ Ačkoliv je nový Conan zjevně cosi dlužen svému předchůdci, zajímavý rozpor mezi Conanem a náboženstvím zůstal zachován. Conan opět spoléhá zejména sám na sebe a sekta se svým náboženstvím tvoří vůči jeho individualismu jakýsi protipól. Platilo to hlavně v původním filmu, kde Arnold tvrdil, že se ke Cromovi moc nemodlí, protože stejně neposlouchá, ale ozývá se to i zde. Conanovým krédem je přesvědčení, že náboženství by mělo mít i nějaký hmatatelný přínos a že jinak koneckonců není tak nepostradatelné a nedotknutelné. Tímto podezřením vůči náboženství a neustálou tendencí snímat otrokům okovy připomíná Conan proletáře par excellence. Udivuje mě, že nikdo z velkých levicových dramatiků nebo romanopisců – Olbracht, Majerová, Trockij, Odets – si v tom nenašel své téma. ____ Nemá někdo z vás náhodou číslo na Rachel Nichols? (20.08.2011)