Súboj bojovníkov

Velmi zajímavý film z Hong-Kongské produkce,který vás zaujme svou propracovaností bojových scén (stejně jako "1612-Kronika smutných časů"). Když se nad tím zamyslíme, tak nám vychází fakt, že celé lidské dějiny jsou plné násilí a vzájemného zabíjení. Jinak souhlasím s hodnocením kolegy DOUGLASE. Je to film, který rozhodně stojí zato vidět. (28.05.2009)

Muk gong není vlastně až tak filmem o vojenství a vojenské taktice, které se věnuje soustavněji jen v první půlce, ale filmem o politice, která je přítomná celou dobu a v druhé polovině zcela převládá: všechna konflikty v druhé půli, jsou charakteru právě politického, motivy jednání jsou ideologie a moc. Ge Li jedná v souladu se svou mírumilovně-válečnickou ideologií, král se obává ztráty své moci, generál Xiang Yan-zhong vidí jako jediné možnosti konce boje ve shodě se svou válečnickou ideologií jen vítězství nebo smrt. Ve chvíli kdy je ohrožena stávající mocenská struktura, jde jakékoli možné vnější nebezpečí stranou, všechny síly se napínají k likvidaci hypotetických bodů odporu. Takřka po vzoru stalinských čistek po Druhé světové válce, která přinesla jisté uvolnění, jsou královi poddaní, kteří poznali vlastní schopnost zvítězit nad nepřítelem, podrobeni represím, údajně odbojní důstojníci zlikvidováni, ti kdo se odváží zpochybnit královu legitimitu (Yi Yue) umlčeni a tím donuceni k doznání a pasivitě (králova výsměšná otázky jestli Yi Yue, které byl na jeho rozkaz vyříznut jazyk, chce před popravou něco říct). Konec je zcela neradostný: král je přese všechno po konečném vítězstvím, na kterém se takřka nepodílel, oslavován jako jeho strůjce, vůdcové odporu proti němu, který si sám vynutil, mrtví, Ge Li odchází se skupinou sirotků do neznáma. Jeho pouze obranná strategie se ukazuje jako nedostatečná, neschopná změnit základní rozpory uvnitř toho co by měl bránit, její úspěch se obrací proti jejímu strůjci (Ge Li je obviněn ze zrady právě proto že zachránil Liang). Když Ge Li mluví o tom, že pouze univerzalita dokáže zahladit rozepře – války může skončit jen sjednocení všech národů (Číny), setkává se se slabinou této univerzality: kopáč tunelů, kterého zachránil před rozlíceným davem mu sděluje, že univerzální láska znemožňuje opravdu někoho milovat. Když se snaží zachránit tu kterou miluje, je už pozdě – Yi Yue bez jazyka nemůže volat o pomoc a utopí se mu na dosah ruky, aniž by o ní věděl. (21.03.2009)

Vojna rozumu a cti nie je veľkofilm typu Kráľovstvo nebeské, kde sa dve hodiny filozofuje a končí to monumentálnou bitkou. 100 tisíc bojovníkov to rozbehne hneď od začiatku a ich útok trvá niekoľko dní (možno dlhšie) a prinesie so sebou viaceré zvraty a nečakané úmrtia. Priznám sa, že po taktickej stránke bitky som sa dosť strácal, takže som bol viac nútený sa sústrediť na postavy a ich osudy. Tá hlavná na môj vkus filozofuje trochu polopaticky a ani sa potom nevidím, že je ostatným mužným veliteľom tak trochu na smiech, aj keď má pravdu. V jeho názoroch tkvie nadčasovosť a aktualizácia tohto historického filmu, v ktorom sa stále niečo deje. Akcia je rytmicky vyvážená počas celého filmu a na jeho konci dostáva tak obľúbený filmový pojem "hrdinstvo víťazov (alebo porazených)" poriadne na frak. (04.07.2015)

Úchvatné, akorát skoro bez šťávy (krve, potu a dalších tekutin -- na to, že má jít o syrovou válečnou historii). Také nevím, jestli by úplně všichni až na plebs byli v reálu tak fatalisticky chladní... Inu a děj se mi zdál hrozně předvídatelný... Takže jestli přes to vše dávám ****, je jasné, že zbytek tyto výhrady hravě vyvážil... (18.06.2008)

Strategické manevrovanie, kde pomocou logického myslenia vyvražďuje národ národ... to môžem. Ako som už spomínal vo svojích skorších komentoch, tento žáner mi sedí no a daná kultúra mi príde zaujímavá a pútavá... takže tu v celku ani nebolo čo skaziť. Slušné spracovanie vojnovej "epopeje", ktoré poteší... 7/10 (12.11.2009)