Šuani

Jsem sice velkým příznivcem francouzské kinematografie, ale s politováním musím říct, že podobné výpravné dobrodružno-historické spektákly pro Francii tolik typické (když nepočítám Hugovy Bídníky ve zpracování z roku 1958, které mám naopak hodně rád...) mě spíše míjejí. Příběhy šlechticů a jiných bojovníků plné plášťů, kordů, dýk a šavel mě nikdy nebraly a na Šuany jsem se podíval jenom kvůli mým dvěma oblíbeným Philippům, z nichž jeden film napsal i režíroval a druhý v něm sehrál jednu z hlavních rolí. Ani to nepomohlo k výraznějšímu zážitku z mé strany a víc než nadmíru dlouhá stopáž mi v podstatě překážela žánrová a stylová neukotvenost. Přičemž film v několika dějových linkách přechází od syrových naturalistických scén přes spoustu romantiky, občasnou snahu o humor (ale nepříliš výrazný), rodinný příběh až po reflexi reálných politických událostí. Nemůžu říct, že by mě některé scény během těch 145 minut nedokázaly zaujmout, najdou se takové, které na mě zapůsobily, bavila mě postava hraběte vynalézajícího novátorský létací stroj, ale jako celek na mě Šuani nefungovali. Doslova tragických mi přišlo pár dialogů, které z toho chtějí udělat vzdělávací film o Velké francouzské revoluci, ale působí těžkopadným dojmem zdramatizovaných řádků školní učebnice (1789: „Dobyli Bastilu! – Královskou věznici? Pařížskou bastilu? – Ano, před třemi dny, 14. července. To není žádný významný den. Z toho bude největší událost v našich dějinách!“) [55%] (01.11.2021)

Sloboda, rovnosť, bratstvo? Ale kdeže....násilie, vraždy, boj o moc. Šuani sa tvári ako monumentálna historická freska, avšak nedlho po začiatku som si začal uvedomovať, že je to skôr trochu výpravnejší televízny film bez takých ambícií, aké by si látka zaslúžila. Sme neustále svedkami ohromných masakrov, popráv rôzneho druhu, ale hrôza z nich jednoducho nejde. Buď sú bitky odfláknuté a tak záverečný záber na krvavú spúšť nemá šancu vyvolať emócie, alebo pri popravách a úmrtiach má človek pocit, že na zem padá herec na povel. Čiže vidíme skutočnosť a nie film. Čo považujem za hrubú chybu. Dvaja chrabrí muži milujú celý život jednu krásnu ženu, i keď ich stretli v živote určite veľké množstvo. Ženy môžu pri tomto filme skutočne snívať a držať palce ako hrdinke, tak tomu správnemu z nich. Môžu spolu s nimi skočiť vo vetre z útesu do mora pred prenasledovateľmi.Záver je bohužiaľ čistá melodramatická paródia. (05.02.2015)

Žánrovo je tento film zaradený medzi dobrodružné, ale nikde nie je napísané, že si robí srandu z divákov. Pretože taký guľáš, aký nám navaril Philippe de Broca za asistencie úspešných hercov, sa hneď tak nevidí. Najhoršie je, že tieto filmy, ktoré by som mal vypnúť po štvrť hodine, pozerám s vypätím síl až do konca, pretože najprv neverím svojim očiam, že je niečo také možné a neskôr dúfam, že sa úvod nepodaril a ku koncu bude začiatok rehabilitovaný. Zatiaľ mi to nevyšlo ani v jednom prípade a napriek tomu túto chybu opakujem, nevediac prečo. (11.06.2014)

Nadčasové podobenství zasazené do doby Velké francouzské revoluce nabízí spíše Wajdův Danton. V Šuanech jde především o tragický milostný trojúhelník, barvitě dobrodružný děj a sympatickou postavu hraběte (P.Noiret), který se místo politické angažovanosti pokouší dobýt vzduch. Ovšem časy jsou zlé, rodinné vztahy v rozvratu a každý si nakonec bude muset tu svou (revoluční, nebo kontrarevoluční) stranu vybrat. Hvězdička dolů za to, jak se ve filmu tlučou naturalistické výjevy (rodička překusuje pupeční šňůru, několik postav schytá kulku do hlavy) s pohádkovým závěrem. (09.02.2014)

Spíš než film historický mi to připomínalo parodii. Scény, kdy prostý lid pěje v chrámu jako Strahovský chrámový sbor a přeruší je pančitelka se skupinkou dětí, pějící jako Bambini di Praga, působí komicky. Jenže na parodii tam toho humoru bylo poskrovnu. Dokázala bych to odpusitit, pokud by měl film silný originální příběh, ale bohužel mě nedokázal vtáhnout do děje. (02.02.2015)