Prísľuby z Východu

Velmi slušná filmová studie zvyklostí, poměrů a rituálů v ruskojazyčné mafii působící v londýnské diaspoře... David Cronenberg měl vždy obsesi z násilí, přestal ho však zkoumat v jeho patologické podstatě (zjevné v jeho dřívějších filmech) a ve svém uměleckém i duševním vývoji se posunul k zkoumání násilí u člověka, pohybujícího se v mezní situaci. Stejně jako v Dějinách násilí i ve Východních příslibech je onou mezní situací patriarchální společenství mafie, nyní však specifické svým místem původu - ruská mafie Vory v zakoně a konkrétně její londýnská odnož. Hned zpočátku je proti tomuto světu exponována v kontrastu životní situace mladé zdravotní sestry, naturalizované Rusky, která již však přišla o své původní kořeny i jazyk, a je vlastně zosobněním obyčejných lidí (což je přímo ve filmu několikrát zmiňováno). Iluzi obyčejného slušného člověka zdárně kolem sebe vytváří i hlava celé mafiánské rodiny, na první pohled slušný, spořádaný a vážený postarší hoteliér (s dokonale matoucí tváří Armina Mueller-Stahla). Skutečnost ovšem vypadá jinak, stejně jako v případě jeho řidiče, na první pohled bezcitného a chladnokrevného zabijáka, který v sobě ale skrývá stopu humanity. Takto rozehraný příběh si v sobě nese ještě spoustu dalších rozehraných tajemství a dějových překvapení, zachovává si však žánrovou morální tenzi a typickou relativizaci běžných etických zvyklostí. Za zmínku stojí typicky Cronenbergovská explicitnost a popisnost násilných scén, vyvedená v naturalistických detailech, jakož i důraz na symboliku a rituály (tetování, iniciační obřad...) uvnitř voronské mafie. Stejně tak Cronenbergovsky dokonalá mizanscéna a režijní lehkost, s jakou posouvá vpřed své vyprávění, navíc s několika silnými momenty (scéna v sauně, odklízení mrtvoly...). Pod jeho vedením rozkvétá i potenciál ústředního hereckého tria - Viggo Mortensen (úžasná řeč těla, tolik v kontrastu s podprůměrnými pseudohvězdami béčkových akčních filmů), Armin Mueller-Stahl i Naomi Watts předvádějí bravurní výkony... Velmi silný, byť v podstatě komorní, thriller, v něm rezonuje mnohé, třeba i velmi slušná ruština... (12.01.2008)

S trochou nadsázky řečeno, postava Naomi Watts jakoby vypadla z nějakého naivního románu Daniely Steele a vytváří tak dokonalý kontrast s tvrdým mužským světem podsvětí s poněkud nekompromisním nádechem (detailní podřezávání krků, nůž v oční bulvě). Právě tento kontrast je největší předností příběhu, který není nijak objevný, nutno ale říci, že Cronenbergova neokázalá režie je velmi příjemná a účinná, protože navzdory triviální zápletce dokáže jeho film vtáhnout do děje tak, že vám těch 100 minut uběhne strašně rychle. Oproti předchozímu slabému ´History of Violence´ opravdu velmi poutavé s několika vskutku nezapomenutelnými scénami (úvod, saunová bitka Mortensena v ´rouše Adamově´). Na fenomenální trojici Mueller-Stahl, Cassel, Mortensen bych se mohl dívat celé dny.... (08.01.2008)

Priznávam, že najväčšou odmenou - za ten doslovný nechutný masaker v jednotlivých scénach, ktorý som musela pretrpieť - pre mňa bola prítomnosť Vigga Mortensena. Tento film čo ako spracúva stokrát obohratú tému organizovaného zločinu v Rusku, surovosti a nechutnosti najhrubšieho zrna, vsádza najmä na herecké výkony a charizma Mortensena, ktorý pre mňa osobne predvádza najlepší výkon vo svojej kariére, ma prinútila pridať jednu osobnú *. Aj keď sa zdá, že v ruskom klane vládne iba brutalita, tak práve Viggo sa po čase javí ako ten posledný z nepoškvrnených. A Naomi Watts je skvelá, film je temný a občas nepríjemne brnká na nervy. Čakala som niečo horšie, ale bola som príjemne prekvapená. (01.05.2010)

"Where are you going?" Mortensen opět jako nejednoznačný převozník přes řeku Styx tekoucí mezi dvěma zcela odlišnými světy, borščový strýček, z kterého mrazí Mueller-Stahl a drunk/queer měkkota Cassel. Jakmile se byť jen jeden z nich objeví v záběru, nejdou z něj odtrhnout oči a co teprve, když jsou tam všichni tři.. Stále zajímavější Cronenberg poprvé zcela opustil při natáčení kanadskou půdu a stejně jako v History of Violence mě znovu naprosto dostal neobyčejným zpracováním obyčejného příběhu. "What the fuck do you care?" (13.07.2009)

Cronenberg potvrdil formu a aj zjavne pritvrdil. Amíci točia príbehy o amerckých gangstroch, Taliani o Cosa Nostre, či Camorre, šikmookí zas o Yakuze, alebo Triádach. Ale keď začne Kanaďan s anglicko-americko-francúzskymi hercami natáčať film o ruskej mafii, tak tomu sa povie guráž. David to ale zvládol, s citom pre datail ako nikdy predtým rozohráva nebezpečnú hru, do ktorej som sa s radosťou pridal. Príbeh má krásne pomalé tempo, občas by nezaškodilo viac akcie, ale o to viac som si tú štipku, ktorá vo film bola, vychutnal. 85%. (31.12.2009)