Millerova križovatka

Coenovce nemám zrovna v lásce, ale jejich filmy mě často zlákají. Millerova křižovatka je tomu další ukázkou. Prostředí, který mě zajímá stejně jako kvalitní herecké obsazení. Co to může zkazit? Asi jen polo-nudný příběh, u kterého jsem neustále čekal, kdy se rozjede a předvedeme ty poutavou a oslavovanou filmovou krásu. Nic nepřišlo. V porovnání s nedávno viděným Public Enemies opravdové ztělesnění nudy, režijní obyčejnosti a celkového nedostatku poutavých/excelentních momentů. Takže další nadhodnocení Coenovci odškrtnuti... PS: u filmu je zapsán pouze Joel jako režisér a možná by bylo dobré, psát pouze "credited" režiséry... aspoň tady u bratrů. (05.12.2009)

Joelov, kde jeho v poradí, už tretí film, mi dal poriadne zabrať, aby som ho v kľude a bez stresov, dopozeral do konca, pozerať sa na debila, ktorý hrá na dve strany, nie je pre mňa zaujímavé, pokiaľ by si ho nezahral Ryan O'Neal z Barryho Lyndona, a nie Gabiel Byrne, ktorého v jednom kuse mlátia do brucha, až som si myslel, že sa pozerám na paródiu, úplne najlepšia pasáž z filmu, je v scéne, kde sa Albert Finney hrá na nezničiteľného muža - Terminátora, i taký strih, ma koľkokrát - znechucoval, postavy, ktoré mi nič nehovorili, aspoň, že som zazrel - Buscemiho, a večne kňučiaceho - Turturra. Sklamanie je tu ! Bratia vytvorili šialený guláš postáv, na ktoré mám chuť sa z vysoka... (23.04.2016)

Keď štýlová gangsterka tak jedine od Coenovcov. Opäť si tu človek milujúci tvorbu týchto bratov nájde nezameniteľné absurdné scény. Ja mám dve: prepadnutie mafiánskeho bosa Alberta Finneyho v posteli a keď chce dať Mike Starr nakladačku Gabrielu Byrnovi pričom ho prekvapivo zastaví rana stoličkou po nose. (16.08.2008)

Úvodná scéna tak na 99% pripomína kultovú úvodnú pasáž z Godfathera, z čoho som sa dosť zháčila, keďže sa páni Coenovci radi prezentujú hlavne originálne a nevšedne. Postupne sa rozvinula hustá gangsterská atmosféra, príbeh sa zaujímavo prekombinoval, inteligentne vtipné odpisy odľahčili explictnosť násilia a drsnosti. Coenovský rukopis sa jednoducho nedal prehliadnuť. K spracovaniu a k filmu samotnému absolutne bez výhrad. Coenovcom som však neprišla na chuť, aj keď im stále dávam šancu. Ide z nich taká zvláštna surovosť, ktorú môj žalúdok asi netrávi. (16.07.2010)

Filmy bratrů Coenů se vyznačují dvěma nepopiratelnými přednostmi - tou první je výsostná stylovost, tak patrná právě v Millerově křižovatce, v níž ovšem není úplně jasná hranice, která dělí epigonství a skládání pocty danému žánru od jeho parodování. S tím souvisí i druhá přednost tvorby bratrského dua, a totiž ona všudypřítomná nadsázka (vyjma jednoho jediného případu, totiž jejich filmové adaptace románu Tahle země není pro starý, kde by jakékoliv i stopové množství nadsázky udusilo esenci díla). Pro znevažující rastr se Coeni v tomto případě nerozhodli náhodou - mnoho základních děl hard-boiled žánru má už ve svém původním DNA obsažen zveličující prvek, vždyť třeba romány Raymonda Chandlera jsou psány v duchu nepřehlédnutelné nadsázky. Za nadsázkyplnou lze tedy označit i Millerovu křižovatku. A ona se tu tak kloubí vícerozměrnost ducha dramatu - tragédie si podává ruku s komedií. A právě osudový rozměr (geniální metafora s klouboukem unášeným větrem, jen to je lidský život) navozují bratři Coenovi ve svých filmech tak umně a rádi (vzpomeňme, jak s Jeffem Dude Lebowskim povívají poryvy osudu...Tom Reagan je vlastně tak trochu Lebowského dvojník, také jen stoicky klidný mlčky pozoruje, kam ho to osud naviguje, zásadní rozhodnutí učiní až v samém závěru. A žánrových souvislostí by se mezi oběma snímky jistě našlo víc.). Složit poctu právě noir filmům se navíc ukázalo jako velmi vizionářské, neboť neonoir detektivky slaví dnes velkou renesanci a jejich boom předznamenalo mimo jiných i sofistikované úsilí bratří v triku... (09.04.2014)