Hodvábna cesta

Ani 10 oscarových kamer se nevyrovná tomu, co tvoří režisér Girard s kameramanem Dostiem. Doslova každý záběr je výjimečný, vypiplaný do nejmenší detailu - nasvícení, hloubka ostrosti, barevnost, kompozice....až se divák tou krásou zalyká a nevěří, že něco takového mohl stvořit člověk. V jádru je příběh velmi křehký, mnoho slov nepadne, hudba tvoří emoce a každý, kdo se naladí na tuto meditativní vlnu, bude odměněn nevšedním zážitkem. (P.S. Jen se dojímejte nad Pokáním s umělými emocemi, kde se tlačí nadoraz. Tohle je pravdivé.) (03.02.2008)

Odmyslím-li si naprosto pitomě vykreslený příběh a podprůměrné herecké výkony (Keira nikdy hereckým uměním zrovna neoplývala a se svou "krásou" to prostě napravit nedokáže. M. Pitt se zase stále tváří, jako by ani nevěděl, v jakém filmu hraje), zůstane už jen čistá nuda vyplněná občasným krásným záběrem, který ovšem nedokáže nahradit požadovaný požitek z filmu. Ubohost. 3/10 (07.07.2008)

Presne z takýchto dôvodov radšej pozerám filmy, na ktoré mám chuť a náladu. Hodvábnu cestu sme začali pozerať náhodne a veru som sa dosť nudila. Za iných okolností by som si možno užívala jej poetiku, zábery na prírodu a éterické ženské bytosti... Ale nejako to nevyšlo a minula sa účinkom. Je to pekný životný príbeh a príjemný melodramatický opus, ale nijako ma nezasiahol. A Michael Pitt si nevedel získať moje sympatie. (27.08.2008)

Nevím, na mě bylo tohle až moc pře ... jak je to slovo? Prostě moc přeumělkované, bez emocí, vlastně bez ničeho. Vysloveně silné momenty se tu dají zpočítat na rukouch ukrajinského dělníka .. a vůbec, ke konci docela nudné a určitě až si za pár měsíců budu chtít vzpomenout na tento film, tak ani nebudu vedět o čem byl. 2,5* (08.05.2008)

Tak toto opravdu nevyšlo. Ani slibné ústřední obsazení v podání Keiry Knightley a Michaela Pitta nedokázalo tento snímek zachránit. Typově mi sem sice Michael příliš neseděl, ale jeho zajímavý vzhled i jisté charisma dokázalo zapracovat i zde. Hlavní slabinou Hedvábné cesty je rozvleklost a plytkost děje, která v kombinaci s téměř minimální schopností navodit vůbec nějaké (silné) emoce či zájem o příběh, postavy, vývoj děje způsobila, že z námětu, který mohl být prvotřídní romantikou, vytvořil jen zdlouhavý a nezáživný snímek. Nejvíce mě zaujala kamera a její smysl pro detail, který se nejvýrazněji projevil ve scéně setkání Michaela s japonskou gejšou. Moment, kdy kamera zblízka zabírala oči gejši, jak si šálek čaje přikládá k ústům, napije se a také Michaelovy oči, které jí byly fascinovány, považuju emočně asi za nejsilnější. I když "nejsilnější" asi není to správné slovo. Nejspíš to byla jediná scéna, které ve mně nějaké emoce vůbec vyvolala. Stejně jako jsem jí na pár minut věnovala tu nejvyšší pozornost. Zhruba po hodině mě rozvláčnost děje a dlouhé záběry začaly uspávat. Procitla jsem opět až ke konci, který mě také nijak neuzemnil. Škoda, Hedvábná cesta měla mnohem na víc. (14.03.2013)