Pokánie

Joe Wright po jednom z nejbritštějších filmů všech dob, Pýše a předsudku, opět do hlavní role obsadil Keiru Knightleyovou a Pokáním potvrzuje, že je jeden z nejlepších filmařů součastnosti, kteří nemusí být umělci - stačí být opravdu zdatnými tvůrci, kteří umí vyprávět, popř. si s vyprávěním pohrá(va)t._____ Mírné výtky by směřovaly k tomu, že přece jenom osudy postav jsou mírně předvídatelné, pokud dáváte opravdu pečlivý pozor, a jak struktura vyprávění za použití nespolehlivého vypravěče a "vracecěk, které lhaly" slouži k zakrytí jednoduchého příběhu o lásce dvou lidí, kteří nemohli být spolu... ale když ono je to tak geniálně natočené._____ Zatímco v Pýše a předsudku Joe Wright prokázal, že obrazy mohou být krásné a divák potřebuje klasické hollywoodské vyprávění s příchutí austenovské ironie a šarmu i romance, v Pokání dokazuje, že obrazy mohou zraňovat (a nejenom obrazy, ale i špatně volená slova) a v součastnosti je klasické hollywoodské vyprávění útěkem od reality. Klíčové události přiběhu, které se zprvu zdají nepodstatné, máme možnost zhlédnout z více perspektiv, vyprávění, které se zdá býti podáváno mladou a nezkušenou, žárlivou holkou s přebujelou fantazií, která viděla něco, co neměla, se z literárního pojetí překlopí v závěru bezešve do té filmové s až ohromnou sebereflexivností užitých narativních postupů: potřebujeme šťastné konce, abychom mohli uniknout od všednodenní černobílé, popř. šedé reality._____ A přestože dlouhá scéna na vojenské pláži, kdy se časový rámec rozevře, je famózní, do vyprávění moc nezapadá a epilog je k filmu dost násilně přilepen, Joea Wrighta si řadím přesto k těm nejzajímavějšim a nejlepšim narativním experimentátorům posledních let. Hned vedle Marca Forstera, jenže na rozdíl od něj netématizuje ve svých filmech smrt, ale lásku. 70% (07.12.2007)

Tragický příběh o tom, jak lehce se dá změnit osud….. Film o neštěstí, které přivodí další neštěstí, na jehož konci musíte být zákonitě nešťastní, bude brát útokem Vaše city. Tím spíš, že K.Knightley a J.McAvoy si Vás na 100% získají. A přestože je mé hodnocení ,,nízké“, stojím si za tím, že je to proklatě dobrá filmařina! Mě vadilo, že silný okamžik vystřídalo dlouhé intermezzo, které občas přešlo v nudu. Možná si protiřečím, ale takový jsem měl (a stále mám) pocit. Nevím, kdo (co) za to může, ale JÁ si dám raději Pýchu a předsudek. (18.06.2008)

Zapomeňte na pohodu a rychlé tempo Pride and Prejudice, tohle je mnohem pod kůži se dostávající dílo. Skvělé herecké výkony v čele s čím dál sympatičtější Ronan, ověřenou Knightley a sympatickým McAvoyem rozehrávají téměř psychologickou dramu, na jejímž konci čeká to jediné přiměřené rozuzlení. Technická stránka překvapivě dobrá, některé záběry dost svíravé a takový průlet nad tou pláží bez jediného střihu byl opravdu famózní. Škoda toho dost pomalého tempa, chvilkami pak člověk vypadává z rytmu díky jemné znuděnosti. Ale jinak opravdu dobrý historický biják, od kterého ovšem nesmíte čekat jízdu a jen si ho slastně užít nejlépe v mírně špatném rozpoložení. Konec pak, jak sem psal, není nijak překvapivý, ale nutný a Saiorse dostala, co "chtěla. (27.12.2010)

Pokání mi kupodivu přijde v porovnání s Pýchou a předsudkem dějově o něco zajímavější. Kostýmy i atmosféra mi celkově vyhovuje. Líbí se mi ta vhodná vážnost situace. Celkově mám pocit, že ten film něco znamená a nese nějakou myšlenku. Herecké obsazení je dobré, i když Keira nevyniká tak, jak by podle mě měla. Ale ano, dobře zvládnutý film, který si ještě párkrát ráda pustím. 4* (30.07.2011)

Pokání se báječně hodí k odvysílání na kanálu Prima Love. Taková ta tragická romantika nenaplněné lásky, osudová setkání, touha, vášeň, nedorozumění, odříkání, naděje a zklamání. Producent nešetřil rozpočtem a režisér se snažil udělat z toho vznešenou vizuální žranici s artovým přesahem. Má to ale háček. Pokání na mě nefunguje. Je až moc rozmáchle ambiciózní, nějak se s ním emočně míjím. Oceňované dlouhé záběry mě spíš nudí a ocenit dokážu snad jen vymazlenou scénu pláže u Dankers, kde se obklíčená poražená armáda snaží zapomenout na budoucnost. Při pohledu na vychrtlou postavu Keiry Knightley jsem si uvědomil, že spíš než herečku připomíná lékařskou diagnózu. Pro tentokrát zaujmu při svém hodnocení disidentskou pozici... Celkový dojem: 45 % (21.03.2013)