Funny Games USA

Hanekemu se nedá upřít vysoká kreativita, provokativnost a znalost režisérského řemesla. Jeho Funny Games se dají hodnotit ze dvou hledisek. Po řemeslné stránce je to vysoce nadprůměrný kousek, který je výborně herecky obsazený a odehraný a který dokáže navodit atmosféru a napětí. Dlouhé záběry, přesný střih a práce kamery. Po stránce obsahové je to ovšem výrazně horší - po dlouhou dobu se film tváří jako napínavý thriller, ale čím dál víc se ukazuje, že jde jen o efektní a perverzní hru ani ne tak s jednou středostavovskou rodinkou na výletě, jako spíš s divákem. Minimálně od klíčové scény s televizním dálkovým ovladačem je jasné, že se divák nedívá na kriminální thriller, kde výsledek není předem znám, ale že šance obětí na únik byly od začátku nulové a z krvavé hry není úniku. Haneke nakonec selhává i jako provokatér, protože po velkém odhalení vlastně není co řešit a brutální hra se může ukončitjen jediným možným způsobem, a tak vlastně nudí. O násilí vypovídaly už jiné filmy, které byly podstatně kritičtější a zasáhly diváky mnohem hlouběji. To, že je násilí kruté, je banalita. Haneke nenatočil ani tak kritický film, jako spíš hříčku pro sadisty. Pravdou je, že díky pomalému tempu, určité rafinovanosti a kultivovanosti, kdy teror nesnímá naturalisticky, ale "cudně" ukazuje jen následky nebo zvukovou stopu násilí, osloví spíš intelektuálnější publikum a ne běžného popkornového diváka. Teror ve filmu spíš hypnoticky přitahuje a fascinuje, pocit převahy nad bezmocnými oběťmi je naprostý a nepřichází žádná katarze. Celkový dojem: 35 % za solidní řemeslo. (17.10.2008)

Zabíjení nás baví - bavte se s námi! Haneke zvolil jako prostředek ke kritice filmového násilí jeho bezskrupulózní oslavu, v níž promluvy Beavise Pitta ke kameře i diskutabilní "Rewind" scéna mají své opodstatněné místo z důvodu odlišení se od obyčejného exploitationu. A navíc, koho nudí několikaminutový záběr bez jediného střihu na spoutané manžele v obýváku, může použít tlačítko FWD, kdo si chce více užít Naomi ve spodním prádle, zmáčkne ve správnou chvíli STOP a komu se to celé hnusí, ten má k dispozici velice účinný knoflík OFF. Užívejte si to, protože dálkový ovladač zvaný Život je permanentně bez baterek.. (09.09.2009)

Absolutne dokonaly psychothriller (alebo absolutne dokonala drama?), ktory vas posadi do stoliciek. Hladate pointu? Nech sa paci, kazdy clovek, ktory videl tento film vam povie nieco ine, kazdy to nejak inak pochopi. A to je na tomto filme najuzasnejsie, ze sice viete co sa stane, ale ked sa to stane, absolutne vam to vyrazi dych. "Ciao, bella..." Kazdy moment tohto filmu, ci uz dlhe zabery "na nic", cielene psychicke, ale i fyzicke tyranie, dlhe dialogy a hlavne neuveritelne vykreslenie postav robi z tohto filmu vynimocne majstrovske dielo. Enyky benyky kliky bé, abr febr dominé, helce pelce do pekelce, ten musí jít z kola ven. Bum... A uz sledujete, ako si Paul robi sendvic a ked sa vrati do miestnosti, zaber - krv rozrpsknuta po stene, na telke a vy sa trasiete na celom tele, ze co som to prave videla. Pardon, nevidela, pretoze vnimate len zvuky, ktore vam pan reziser vychcane ponuka, ale aj napriek tomu to prezivate rovnako, ako keby ste boli v miestnosti s obetami a vrahmi. Pani herci si zasluzia za svoje vykony obrovske absolutorium a keby som stretla v skutocnom zivote na ulici Toma a Jerryho alias Beavisa a Buttheada alias Paula a Petra, tak by som utekala kade lahsie... (31.08.2009)

Miluju, když se ve filmu vyskytují dva vyšinutí mladíčci s bledými tvářemi, mastnými vlasy, přiblblými úsměvy, rudými plnými i tenčími rty, bílými rukavicemi, triky i kraťasy, teniskami světlé i tmavé barvy a bezelstnýma modrýma očima, a blábolí nesmysly, zatímco oči divákovy způli nevěří, co to vlastně vidí, a z druhé půlky vědí, že to tak je, a srdce jim proto buší. Originál jsem (doufám, že jenom zatím) neviděla, ale zároveň jsem už dlouho neviděla něco tak originálního. Jeden z mála filmů, u kterého si pamatuju, že bych se dívala až do úplného konce titulků a ještě bych zírat vydržela, ač k nim nehrála žádná hudba. ♥♥♥ "Teď jste tomu dala, Paul nám specificky řekl, abychom dali pozor na koberec." (21.06.2008)

V rámci kinematografie se nejedná o novum, že režisér předělává svůj vlastní film: stačí vzpomenout na Hitchcocka a jeho MUŽE, KTERÝ VĚDĚL PŘÍLIŠ MNOHO. A původní FUNNY GAMES byly vždy filmem evropského artu namířeného na/proti americké(mu) publiku(m), které je zodpovědné za pasivitu při sledování současných filmů a otupělost vůči násilí kvůli exploatačním filmům. Haneke se svou U.S. verzí, která je kopií políčko po políčku, slova od slova originálu řadí tak k experimentátorům s vyprávěním a divákovým očekáváním a přáním jako Gus van Sant se svým remakem Hitchcockova PSYCHA._____ FUNNY GAMES U.S. považuji za vyvedenější než originál, protože obsahuje více nudy, kterou divák může vyplnit přemýšlením a být tak aktivní, i kritika burožoázní společnosti uvězněné ve svém světě je důmyslnější. Film je mnohem nesmlouvavější a sardoničtější ve své okázalé stylistické poctě Kubrickově MECHANICKÉM POMERANČI (a zároveň, u Hanekeho snad poprvé, i ďábelsky černohumorný!) a Michael Pitt a Naomi Wattsová ve svých mickeymouseovsko-trpitelských rolích excelují._____ A když se Naomi oproti originálu (jediná změna, kterou jsem zaregistroval) vysleče zcela do naha a divák si přeje, aby kamera nezabírala JENOM tvář, Haneke nás, diváky, dostal přesně tam, kam chtěl. Známka neo-punku._____ P.S. Hanekemu nejde o to, aby byl divák spolu s hrdiny ponižován a ukazovalo se, kdo že má nadvládu v tomhle fikčním světě (dva Mickey Mouseové s ovladačem), ale o to, aby se divák cítil provinile, že chce násilí a chce vidět bobra a bobule Naomi Wattsové. Na Shadwellovo oponování mé teze o Kubrickovi nemá cenu reagovat, jeho komentář je ukázkou egomaniakální dojmologie a spekulací, kdy je patrné, že neví, o čem mluví. Což ví každý, kdo pozná rozdíl mezi slasherem a exploitationem a každý, kdo ví, že stavět vedle sebe Bressona a Bazina může jen namistrovaný idiot... A už dost, nechci být spojován s winlynchovými mulťáky (Gohy), kterým bych nejradši rozbil držku, rozhodně bych s nimi nedebatoval. (12.04.2008)