O 28 týždňov

Natočené je to dobře, útok na dům úplně na začátku vás naplní optimismem, nicméně pak se dostaví scénáristické křeče. Všimli jste si, že kdykoli se v hororu objeví americká armáda, nepřinese to snímku mnoho dobrého...? Nejinak je tomu tady, plusem je jen vrtulník kosící zombíky. Po technické stránce není snímku příliš co vytknout. Vyzdvihnul bych taky hudební podkres. Ačkoli se jedná o poměrně dobrou zábavu, za svým předchůdcem o chlup zaostává. Konec dává tušit jediné - 28 Months later... No, proč ne. (17.11.2007)

Kdykoliv došlo k přímé konfrontaci zombies a lidí, stala se situace natolik nepřehlednou a chaotickou, že jsem si to jaksi nestihl užít. Jasně, z pohledu těch, kteří jsou in, to takhle nějak určitě bude, ale právě díky tomuhle pohledu jsem byl občas dokonale out. Taky se tam příslušníci oné ústřední rodinky spolu až příliš často náhodně potkávali, což mi při tom všem zmatku připadalo poměrně nereálné. 28 dnů na mě jako celek fungovalo přece jen lépe. Tam to ovšem bylo pro změnu kaleno dosti nepraktickým jednáním hlavních hrdinů. Zatímco u 28 dnů jsem nadělil silnější tři hvězdičky (už jen za tu parafrázi na Den trifidů), tady dávám sice tři, ale hodně slabé. Spíš 2 a 1/2. (20.05.2008)

Klimbající ultrarychlí magoři znovu v akci. První Boyleův výlet si pamatuji jen hodně matně. Vím, že to bylo docela dobré (tři hvězdy), ale i tu mírnou hořkou pachuť si vybavuju. Vyprázdněné ulice Londýna se vrátily, dlouho jsem tenhle kousek přehlížel a teď jsem vlastně i rád, že je tu nějaký Španěl Juan Carlos Fresnadillo. Jeho dítko ukazuje Británii částečně vyčištěnou od infikovaných krvežíznivců a do Londýna se pomalu vrací „normální“ život. První minuty jsou výborné. Atmosféra vylidněného (a přesto „vzkvétajícího“) Londýna je velmi působivá, rodinná linie neruší. Jenže pak se přitvrdí. Naneštěstí v době, kdy bylo asi už dávno po půlnoci a scénáristé měli raději vypnout počítače a jít spát. Nákaza se totiž začne dál šířit (promakaný vojensko-vědecký systém, kdy všechno má svá přísná pravidla, naruší několik hodně nesmyslných momentů) a divák si přeje návrat úvodního komorního ladění. Sice jsme v permanentním pohybu, ale ty nesmyslné lapsy (uvidíte sami) prostě nejdou jen tak přejít. Naštěstí je tu režisér, který má nápady, akce je intenzivní, drsná a docela nápaditá, i když šílené trhání kamerou je zřejmě jeho oblíbený postup. Technicky toho ale jinak vytknout moc nejde, herecky zrovna tak. Poznáme Roberta Carlyla, Imogen Poots, Rose Byrne nebo Jeremy Rennera, některé z nich ještě v hereckých plenkách. I tak potěšili. Na slušné tři hvězdy.. (29.07.2014)

Zombíci nejspíš pečlivě neposlouchali svého trenéra atletiky, speciálně jeho rady ohledně správné respirace, neboť při finišování svých vytrvalostních běhů doslova a do chrchle kašlou krev. 28 týdnů poté je dle nejlepší sequelové tradice filmem rychlejším, dravějším, akčnějším a horším. Neskutečná atmosféra napěchovaná do prvních minut, kdy je naplno zužitkován potenciál situace „pár lidí v domě obklopeném zombies“, vytryskne do volného prostranství společně s ukázkovým přespolním během Roberta Carlylea. Ten hraje o duši a na akční horor předvádí stejně nadstandardní výkon jako jeho předchůdce Cillian Murphy. À propos, kam zmizel on a ostatní hrdinové z prvního dílu? Kdo ví, na odpovědi, třeba i ty žádoucí, není čas. Juan Carlos Fresnadillo již v Intactu prokázal cit pro efektivní scény, jež vám nadlouho uvíznou v paměti. Stejně jako v Intactu tyto scény nedokázal přetavit do celistvého a strhujícího filmového zážitku. Okamžiky bombastické, až do nebe kulervoucí a roztomile nekorektní ředí nadbytečnými žvanci keců a politickými paralelami. (Když už konečně scénáristé survival hororů pochopí, že nemá smysl obohacovat slovník hrdinů o jiná slova než jsou synonyma pro „dělej“, „rychle“, „utíkej“?) Nemluvě o vyloženě akčních scénách, připomínajících lepší momenty z prvních dvou dílů srajdozního Resident Evilu. Rád bych za hustě chaotickou kameru, za nářezovou muziku, za kýble krve a jiného svinstva, za vylidněné londýnské ulice (I love that!), dal čtyři hvězdičky, jak jsem ostatně učinil u 28 dnů, jenže… to, co bylo napoprvé originální a odvážné zde prostě jenom je, což je škoda. 70% Zajímavé komentáře: tombac, Rex Mundi, petero, Desperado, Alojs, Haymar (27.06.2008)

Těžké rozhodování mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami: 28 Weeks Later nedrží diváka tak silně pod krkem jako Boyleův film kvůli slabší identifikaci s postavami, méně přehledné režii a šílenému střihu, díky čemuž se snižuje orientace v akčních scénách. Na druhou stranu jsou "Týdny" podstatně rozmáchlejší, takže si člověk apokalyptického Londýna fakt užije. Ke čtyřce se nakonec kloním kvůli neskutečně nářezové poslední třetině (bombardování, plyn, helikopsekačka atd.) (23.07.2007)