O 28 týždňov

Těžké rozhodování mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami: 28 Weeks Later nedrží diváka tak silně pod krkem jako Boyleův film kvůli slabší identifikaci s postavami, méně přehledné režii a šílenému střihu, díky čemuž se snižuje orientace v akčních scénách. Na druhou stranu jsou "Týdny" podstatně rozmáchlejší, takže si člověk apokalyptického Londýna fakt užije. Ke čtyřce se nakonec kloním kvůli neskutečně nářezové poslední třetině (bombardování, plyn, helikopsekačka atd.) (23.07.2007)

Že se poslední dobou rejžuje na pokračování trháků, na to už jsme si zvykli, ovšem pokračování výdělečného, leč velkolepě nenápadného 28 dní poté (2002) mě přiznám se trocha překvapilo. Ovšem tohle nebylo překvapení jediný - Juan Carlos Fresnadillo na režijní stoličce (mno dobrá, dostal šanci se ukázat), celkem slušný scénář s překvapivou porcí zvratů, který nevaří z vody a nesnaží se utáhnout děj jen na větším procentu akce a taky obsazení Roberta Carlylea, kterej mi ještě nedávno dělal v obýváku striptýz v Do naha (žádná soukromničina, tohle bylo celorepublikový číslo:)). Co mě nepřekvapilo a jak konsens dvojek praví, akce je zkrátka hustší, vystupňovanější, efekty četnější a mohutnější, konfrontace se „zlem“ drsnější a nekompromisnější. Jednička v rukou nezávisláka Danny Boylea se občas prala s takovou jistou neúmyslnou laciností, především na záběrech chorobou zdecimovaného města a právě o tuhle záběrovou surovost a nevyumělkovanost se tady snaží trošku křečovitě (kupříkladu neuspořádaně poblázněná pasáž rozšíření nákazy a následné evakuace). Naopak ubylo hluchých míst, která původní film (i přes poměrně hustou atmosféru) neustále zpomalovala. Naštěstí se nevytratila ta britská kytarovka v nosný hudební smyčce, která připumpovává na znepokojivosti i ve chvíli, kdy se zrovna po place nehoní parta těch „co nemaj sračku“ ale jen nějakou tu celkově agresivnější chřipku (hudba Johna Murphyho je vůbec celkový plus). A další velký rozdíl je ve stylistice postav, protože tady vlastně není nikdo jakoby jasně hlavní charismatický hrdina, nikdo nemá „kejhák“ jistý. Výsledkem tak je svěžejší a akčnější podívaná, která nabízí více překvapení na úkor prosté plynulosti děje, více potu, krve a bolesti, tak jak si doba žádá. Pokud jsem prvnímu dílu dával 7/10, pak tady musím jít ještě o bod nahoru, nejen za to, že nešlo o lacinou těžbu uranu z peněženek návštěvníků kin, ale za to, že se příběh a jeho vyústění někam posouvá (otevřený konec tak ponechám bez komentáře). [8/10] (17.10.2007)

Klimbající ultrarychlí magoři znovu v akci. První Boyleův výlet si pamatuji jen hodně matně. Vím, že to bylo docela dobré (tři hvězdy), ale i tu mírnou hořkou pachuť si vybavuju. Vyprázdněné ulice Londýna se vrátily, dlouho jsem tenhle kousek přehlížel a teď jsem vlastně i rád, že je tu nějaký Španěl Juan Carlos Fresnadillo. Jeho dítko ukazuje Británii částečně vyčištěnou od infikovaných krvežíznivců a do Londýna se pomalu vrací „normální“ život. První minuty jsou výborné. Atmosféra vylidněného (a přesto „vzkvétajícího“) Londýna je velmi působivá, rodinná linie neruší. Jenže pak se přitvrdí. Naneštěstí v době, kdy bylo asi už dávno po půlnoci a scénáristé měli raději vypnout počítače a jít spát. Nákaza se totiž začne dál šířit (promakaný vojensko-vědecký systém, kdy všechno má svá přísná pravidla, naruší několik hodně nesmyslných momentů) a divák si přeje návrat úvodního komorního ladění. Sice jsme v permanentním pohybu, ale ty nesmyslné lapsy (uvidíte sami) prostě nejdou jen tak přejít. Naštěstí je tu režisér, který má nápady, akce je intenzivní, drsná a docela nápaditá, i když šílené trhání kamerou je zřejmě jeho oblíbený postup. Technicky toho ale jinak vytknout moc nejde, herecky zrovna tak. Poznáme Roberta Carlyla, Imogen Poots, Rose Byrne nebo Jeremy Rennera, některé z nich ještě v hereckých plenkách. I tak potěšili. Na slušné tři hvězdy.. (29.07.2014)

Stejně jako u >jedničky< protrpěné dvě hvězdičky, ovšem s velkým sebezapřením, spíš jen za tu vizuální stránku postkatastrofického zmaru než za smysl a pointu celé story, herecké kreace a logiku děje neopomíjeje... :-/ . . . Totiž nápad s virem jako takový mi připadá výborný, leč krvavá podbízivost a laciná akční pitomost včetně idiotsky trendy nerváckých hrátek s kamerou jsou vskutku béčkově bezmezné. Já jenom - mysle při tom na choré mozky scénáristů - s obavami hledím do budoucnosti, protože závěr filmu dává jasně najevo, že není všem dnům, týdnům, měsícům, letům a kdovíkam to ještě zajde konec! Takže 28 měsíců poté se nejspíš požerou Frantíci a zemi asi ovládnou šneci, zbytky tlup pak vyluxujou BeNeLux a pak už jenom Deutschland, Deutschland über alles, über alles in der Welt, s naší domovinou pod věčnou ochranou říše - a drang nach osten od ráje a tak dál... 28 let poté se už asi budou v odpadech navzájem likvidovat rovnou embrya zbytkového lidu v klidu Antarktídy... - - - P.S. A co furt máte trubkini s těmi >zombíky< ? To tady první trouba napíše pitomost a nakažené stádo včetně >elit< dadabáze papouškuje jako smyslů i mysli zbavené? Tohle jsou jen jakýmsi virem nakažení nerváci, byť je tedy už samo o sobě bizarní, že ta nemoc propuká v pár vteřinách... K popukání... - - - - - (Poprvé viděno 9.4.2011 na tv Primapotento - bohužel bez původní zvukové stopy s českým dabingem, hodnocení 6022., komentář zde jako čtyřistašestašedesátý - 10.4.2011) (10.04.2011)

Natočené je to dobře, útok na dům úplně na začátku vás naplní optimismem, nicméně pak se dostaví scénáristické křeče. Všimli jste si, že kdykoli se v hororu objeví americká armáda, nepřinese to snímku mnoho dobrého...? Nejinak je tomu tady, plusem je jen vrtulník kosící zombíky. Po technické stránce není snímku příliš co vytknout. Vyzdvihnul bych taky hudební podkres. Ačkoli se jedná o poměrně dobrou zábavu, za svým předchůdcem o chlup zaostává. Konec dává tušit jediné - 28 Months later... No, proč ne. (17.11.2007)