Hrdinovia

Volume 1 - Genesis: Na televizním nebi zazářila nová seriálová hvězda. Heroes představili obyčejné a sympatické lidi, kteří se musí vypořádat se svou nově získanou nadpřirozenou schopností. Jejich příběhy se postupně proplétají díky inteligentnímu a promyšlenému scénáři, o potřebné napětí se stará předpovězená hrozba výbuchu atomové bomby a démonický zabiják Sylar. Radost to sledovat. Jen to finále mohlo být trochu lepší. 9/10 Volume 2 - Generations: Děj je natahován různými naprosto zbytečnými odbočkami, za tím účelem jsou představeny nové, veskrze nezajímavé a nesympatické postavy, navíc i staří hrdinové se kvůli prázdnému scénáři a nesnesitelným dialogům (repetetivním patetickým kecům o osudu, vyjímečnosti, předurčenosti apod) stávají pouze zbytky těch sympaťáků z první série. Závěr série je kvůli stávce scenáristů smrsknut do několika málo dílů, které tím pádem získaly větší spád, ale kupodivu ani to nepomohlo. 6/10 Volume 3 - Villains: Zde je jasně patrná snaha o zdrsnění příběhu, jsou použity i některé hororové prvky, děj pracuje hned s několika velkými zápletkami. Ale bohužel - postavy, které ztratily veškerou svou osobnost v druhé sérii, se ukazují jako neschopné dalšího života. Scenáristům se to tu všechno ukázkově rozpadlo pod rukama. Půlka hrdinů by mohla být takřka neporazitelná, takže aby ti ostatní měli nějakou šanci, musí se ti "všemocní" chovat jako tupci. Neustálé cestování časem udělalo z Heroes takřka nepřehlednou komedii plnou logických i faktických chyb, kdy se v každém z jednotlivých dílů postavy snaží de facto o něco jiného, aniž by bylo jasné, co je k tomu vede. Kdokoli může zemřít, protože v dalším díle bude zázračně oživen, kdokoli může kohokoli zradit, protože v dalším díle mu bude odpuštěno, kdokoli bude kýmkoli zachráněn před jistou smrtí, bude na něj v další epizodě oním zachráncem spáchán atentát. A věřte, že v jsem v předchozí větě ani moc nenadsazoval... no dá se tohle ještě brát vážně? Jo a abych nezapomněl, neexistuje horší způsob jak uvést (ukončit) díl, než použít některé z Mohinderových mouder. Zoufalství to poslouchat... 4/10 Volume 4 - Fugitives: Tak už ke všem postavám pociťuji silnou nenávist a averzi. Jestli v další epizodě Bennet znovu čtyřikrát zopakuje, že se chová jako hajzl proto, aby ochránil svoji milovanou Clairinku, končím se sledováním. (06.03.2009)

Malíř Issac začal malovat obrazy pod vlivem drog a výjevy z pláten se postupně začaly uskutečňovat. Proto ho poslední výtvor s tématem atomového výbuchu nad New Yorkem rozhodně nenechává chladným. Neví sice, jak by mohl budoucnost ovlivnit, ale to už je záležitost profesionálního dobráka Petera, létajícího senátora Nathana, nezranitelné roztleskávačky Claire (s mírně kontroverzním otčímem) a hlavně neodolatelného ohýbače času a prostoru "samuraje teoretika" Hira. Hrdinů (lidí s nějakou nadpřirozenou schopností) je samozřejmě daleko víc, příběh je košatě tajemný, informace jsou zjišťovány postupně, motivace (a polarita) jednotlivých postav se v průběhu logicky vyvíjí (nebo mění) a pouze kvalitní záporák Sylar v klidu rozřezává hlavy slabším jedincům (což jsou všichni). (29.11.2008)

Po Ztracených jsem potřebovala něco, co mi je alespoň trochu nahradí. Je tu šance, že Hrdinové to časem zvládnou... První série je opravdu chytlavá a dějově zajímavá. Jednotlivé postavy jsou až překvapivě detailně vykresleny. Druhá série nastoupila ale docela pomateně a opouští mě prvotní nadšení. Mám pocit, že ve 3. sérii už se začíná přehrávat a vymýšlí se jedna hloupost za druhou.. 3,5*Oblíbené postavy: Claire (26.07.2011)

TV/// Obsazení 10/10 Děj 9/10 Hudba 8/10 Efekty 7/10/// +námět, postavy, některé zvraty, zajímavé schopnosti hrdinů, je to krvavé, slušná atmosféra -slabý záporák, délka jednotlivých dílů (42min), rozvleklost, téměř žádné efekty, málo akce/// Už když jsem o seriálu poprvé slyšel se stal jedním z nejočekávanějších seriálů na které si jen vzpomenu. A byl k tomu důvod: první čtyři díli byly excelentní, každou chvíli jsem říkal "wow, to je úžasný" a byl jsem totálně ohromen (viděl jsem to na 95%). Záhy jsem však prokoukl slabiny seríálu. Sice každá část byla výborná a něčím zajímavá a hlavně ze začátku jsem si říkal, že zde je využita každá minuta seriálu a že tady nejsou žádné zbytečné obkecávačky nebo nuda. Jenže první problém je ten, že jednotlivé díli jsou dost krátké na to, aby nám odvyprávěli něco zásadního. Postav je tolik, že by na to byla potřeba přinejmenším hodina. Takhle se třebas jen uvidíme s určitou skupinou. Jedna část je dokonce jen věnována Hirovi a jeho cestě do budoucnosti. No a tímto vlastně zjišťujete, že se příběh nikam moc neposunul. Občas jsem měl pocit, že stojí na místě. Je pravdou že časem se přeci jen dostanete k velkému finále (které poravdě není moc velké), ale taky si uvědomíte, že už je nějaký patnáctý či dvacátý díl a zase vám dojde, že tohle by šlo zhrnout do dvou částí. Což mě mrzí, opravdu jsem si představoval, že hrdinové se během tří, čtyř částí dají dohromady a budou spolu bojovat proti zlu. Nestalo se tak. X-meny tedy vžádném případě nečekejte. Seriál je spíše zaměřen na psychologii postav, na jejich psychyku a fakt jak se vyrovnávají s tím, že mají určitou schopnost, kterou třebas ani nechtějí nebo ji neumějí používat. To je sice velice zajímavé, ale jak už jsem zmínil, není na to dost prostoru (kvůli délce epizod a množství postav) a na to dojíždí právě příběh. Po téhle stránce by seriál potřeboval aspoň 5 sezón. Když ale upustím na chvilku od kritiky. Nejvíce mě asi zaujala postava (a budete se asi divit), kterou ztvárnil Adrian Pasdar. Nathan Petrelli, starší bratr Petra Petrelliho, který se chce stát významným politikem má dar létání. Ale rozhodně nestojí o to stát se dalším Supermanem a tak svoji schopnost tají, nenej před veřejností, ale i před mladším bratrem, který má asi nejužitečnější schopnost ze všech hrdinů. Umí přebírat schopnosti jiných. Z počátku moc nechápe, a neví jak na ně. Ale učí se a využívá je. Což je velké plus, někdy je s tím sranda a dost často dochází na zajímavé scény. Ovšem já jsem se na seriál chtěl dívat především proto že tam hraje Hayden Penettiere. Tu jako jednu z mála jsem znal ještě před začátkem seriálu a tak jsem byl zvědavej. Její schopnost je rozhodně zajímavá. Umí se regenerovat. Díky ní je v průběhu celého sriálu o efekty postaráno a taky scény s ní jsou jedny z nejzajímavějších. Mimojiné její hrdinka je mi simpatická a točí se kolem ní hlavní dějová línie seriálu. ///Celkem 86%///PS: nevešel se mi sem celí komentář, kdo má tedy zájem, ať napíše. (04.07.2008)

Neuvěřitelné, jak krátká chvíle stačila Kringovi na to, aby Hrdiny spláchl definitivně do záchodu. První série je boží, protože nabídla superhrdinský koncept v civilní formě a místo spoďárů přes kalhoty řešila duševní pochody jednotlivých postav a jejich zařazení v normálním světě. Druhá sezóna oproti tomu nenabídla vůbec nic. Jen některé linie zbytečně zamotala, scenáristé začali cpát do děje čím dál víc zbytečné vaty a Kring předvedl, že není zase tak geniální, jak mnozí předpokládali. Stále však šlo o solidní nadprůměr. Což se rozhodně nedá říct o sezóně číslo 3, která používá ty nejstarší seriálové zlozvyky, jaké si dovedete představit. Každý má něco s každým, vrací se domněle mrtvé postavy a Kring jen dokazuje, že nemá koule na to, odklidit zbytečné charaktery z cesty. Zkrátka slabota, navíc natahovaná jako žvýkačka Hubba Bubba. (25.07.2007)