Ohnivý máj

Výborná historická inscenace se skvělým Petrem Kostkou v hlavní roli. Trošičku populistické době(70 léta), kdy byl film natočen, ale pořád skvělá podívaná. Slušné herecké výkony Karla Högera v roli kardinála Zabarelly a dvojice Jana Šulcová v roli milované a oddané přítelkyně a Jaroslavy Obermaierové jako lehké ženy. Slabé herecké výkony dvojice Mauer - Řehoř, které inscenaci trošičku srážejí, ale jinak opravdu dobré. (09.12.2013)

Pro dobu vzniku typicky nemastná neslaná inscenace. 1) Autor knihy i autorka scénáře si nesporně nastudovali slušně dokumentované období Jeronýmova věznění, z mezí ideologických prizmat i dobových inscenačních manýrů však nevybočili. 2) Vzdělaný výmluvný bouřlivák a krasavec Jeroným Pražský určitě nepůsobil tak nevýrazně, jak byl zde napsán i zahrán 36letým Petrem Kostkou. I milostná linka byla násilně do příběhu implantována, aby jako šlo o něco více, než "jen" o náboženský boj. 3) 65letý Karel Hoger (kardinál Zabarella) odvedl, co se od herce jeho formátu dalo čekat. Příjemným zpestřením byl 42letý Jan Libíček v jedné ze svých posledních rolí (kanovník Máz) a především 32letý Viktor Maurer (Michal de Causis), který svým přehráváním nastavoval unylé inscenaci lehce ironizující zrcadlo. (11.07.2014)

Kvůli samotnému tématu Jeronýma Pražského je tenhle film o maličko lepší než ostatní historické filmy, které se točily v roce 1974 jako televizní inscenace. Petr Kostka se v hlavní roli snažil a zaujal. Zaujala i Jana Šulcová, ale jinak, a to se svojí tvářičkou. Přesto je to celé pořád chudé a nudné, obzvláště s porovnáním velkolepého historického snímku Otakara Vávry JAN HUS. [107. hodnocení, 14. komentář, 65%] (18.05.2020)

Československý historický film vyprávějící o osudu českého teologa a filozofa Jeronýma Pražského (1380-1416). Vzdělaný Husův stoupenec v podání P. Kostky poukazuje na nespravedlivé Husovo odsouzení a pokračuje v jeho snaze o nápravu církve, do té doby, než je dopaden, obviněn z kacířství a uvězněn. Z obavy, aby Jeronýmova mučednická smrt, v krátké době druhá za sebou, nerozpoutala ozbrojený odpor v českých zemích, byla filozofovi předložena nabídka, že pokud by se písemně distancoval od Husova učení a odvolal svou vlastní kritiku církve, mohl by být propuštěn na svobodu. Jeroným, mistr čtyř středověkých univerzit, se rozhodl nezradit svou čest, přidržel se hlasu srdce a byl v květnu 1416 v Kostnici upálen. Ze známých herců mě zaujal skvělý K. Höger jako kardinál Zabarella, který se neúspěšně snažil zabránit smrti vzdělaného filozofa a současně předpokládaným nepokojům v Evropě a L. Boháč jako kardinál Petr z Ailly, očekávaný budoucí papež, držící linií nastavenou církví odmítající jakoukoliv reformu a přísně trestající její kritiky. Dále mě velmi zaujal V. Maurer v roli proradného Michala de Causise, českého kněze, prokurátora papežské kurie a tvrdého odpůrce reforem, jenž se usmíval, když Jeronýmovo tělo zachvátily plameny. V menší roli nepříliš zbožného kanovníka Máze se objevil krátce před svou smrtí i J. Libíček. V ženských rolích jsme mohli sledovat J. Šulcovou, polskou šlechtičnu Alžbětu a Jeronýmovu milou, která neváhala a přicestovala z Krakova do Kostnice, kde byla svědkem Jeronýmova skonu. Dále se ve snímku objevila L. Geprtová jako Alžbětina důvěrnice a J. Obermaierová v roli povětrné dívky. Docela příjemně mě překvapil S. Matyáš v malé roli divokého polského šlechtice a odmítnutého nápadníka J. Šulcové. Snímek A. Dvořáka, jenž k mému překvapení většinou své tvorby tematicky navázal na budovatelské filmy 50.let v období normalizace, odhaluje souvislosti a mocenské struktury na počátku 15. století, doby, kdy se svobodně smýšlející intelektuálům nevedlo zrovna dobře. Ve snímku oceňuji jak komorní dialogy tak hromadné scény v podobě sněmů a koncilů, přesto film hodnotím pouze průměrně. (05.12.2021)

Pravděpodobně nejlepší Dvořákův film téměř neguje tradiční negativa jeho autorských i režisérských postupů. Nezávisle na tom zpřístupňuje a domýšlí životní postupy jednoho z nejbližších Husových druhů až po jeho potupný konec na kostnické hranici. Milostný motiv oživující sporé faktové zázemí Jeronýmova života inscenaci jednoznačně prospívá. Vcelku utěšené dílo nepochybně patří do zlatého fondu především televizní původní historické dramatické tvorby. (27.08.2007)